K čemu se slaví v liturgii mariánské svátky? Odpověď můžeme dát slovy sv. Terezie z Lisieux v knize Vstupuji do života: “Především je nutné, abychom ji mohli napodobovat. Ona má raději napodobování než obdivování.” Je ovšem napodobování Panny Marie dobré i špatné. O tom, jak špatně napodobují Pannu Marii i řeholníci svědčí první, úvodní kapitola Benediktovy řehole, O druzích mnichů: “Je známo, že jsou čtyři druhy mnichů. První je cenobitů, to je těch, co žijí v klášteře a slouží pod Řeholí a opatem. Druhý pak druh je anachorétů, to je poustevníků, těch, kteří nejsou již v počátečním zápalu života řeholního, nýbrž podstoupili dlouhou zkoušku v klášteře, kteří vyškoleni byly pomocí mnohých, naučili se bojovat proti ďáblu; a dobře vycvičeni v bratrském šiku k samostatnému boji na poušti, jisti již, sami, bez pomoci druhého, svou vlastní rukou a paží stačí s pomocí Boží bojovat proti hříchům těla a myšlenek. Třetí však a praničemný druh mnichů jsou sarabaité, kteří ani žádnou řeholí ani poučením zkušeností nejsouce vyzkoušeni jako zlato v ohni, nýbrž měkcí jako olovo, dosud svými skutky zachovávají věrnost světu, a tak Boha tonsurou zřejmě obelhávají. Dva nebo tři, či dokonce jednotlivě bez pastýře uzavírají se do ovčinců nikoli Páně, nýbrž svých vlastních, zákonem je jim ukojení žádostí, neboť cokoli si smyslí či vyberou, to prohlašují za svaté, a co nechtějí, to pokládají za nedovolené. Čtvrtý konečně druh jsou oni mniši, již slují gyrovagové, kteří celý život po různých krajích jako hosté pobývají tři nebo čtyři dny v jednotlivých klášterech, stále potulní a nikdy ustálení, otroci vlastních vášní a choutek hrdla a ve všem ještě horší sarabaitů. O praničemném chování všech těchto je věru lépe pomlčet než mluvit. Nechme je tedy a přistupme s pomocí Boží k uspořádání všeho pro statečné pokolení cenobitů.”

Sv. Jan Klimak v knize Nebeský žebřík píše v úvodu rovněž o lidech, co jsou v souladu anebo v rozporu s příkladem Panny Marie: “Píši Božím služebníkům, takže si mi zdá správné začít od našeho dobrého, předobrého a ve všem dobrého Boha a krále. Ze všech stvořených rozumných bytostí obdařených jím milostí svobodné vůle jsou mu někteří jeho služebníci přáteli, jiní pravými služebníky, jiní zase sluhy nehodnými, další se mu zcela odcizili a další jsou navzdory své slabosti jeho nepřáteli. Ač jsme jen prostí lidé, považuji, svatý otče (spis není psán papeži, ale opatu), za jeho přátele ty duchovní netělesné bytosti, které ho obklopují. Za pravé služebníky pak všechny, kdo horlivě a svědomitě vykonávali a vykonávají jeho vůli, za nehodné služebníky pak všechny, kdo si myslí, že si zasloužili křest, ale úmluvu s ním ve skutečnosti nezachovávají. Za odcizené od Boha a za jeho nepřátele budeme mít ty, kdo nevěří nebo věří něčemu špatnému. Protivníci jsou pak ti, kdo nejen že se protiví Hospodinovým přikázáním a z vlastní vůle je překračují, ale dokonce mocně bojují proti těm, kdo je zachovávají.”

Panna Maria jako svůj životní program měla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.” Toto je ve slovech Řehole sv. Benedikta v závěru: “Neboť která strana a který výrok Bohem ověřeného Písma Starého a Nového Zákona není nejpřímější směrnicí lidského žití?” Obdobu slov Benediktovy Řehole: “My pak leniví a špatně žijící a nedbalí musíme se rdít studem” platí nejvíce o lidech z Nebeského žebříku Jana Klimaka “nejen že se protiví Hospodinovým přikázáním a z vlastní vůle je překračují, ale dokonce mocně bojují proti těm, kdo je zachovávají.” Panna Maria je vzor pro panenství, manželství a rodiny. Muž a zvláště žena toto následující je mravně dobrým člověkem a křesťanem. Kdo se od toho odchyluje má činit nápravu pokáním. Nespokojenost se špatnými řeholníky a křesťany je dána katechismem a knihami, co jej potvrzují jako Benediktova Řehole a Nebeský žebřík.

Příkladem vzorného dodržovatele Benediktovi Řehole a ctitele Panny Marie je sv. Bernard. Takto nás poučuje v pátém kázání k adventu Páně: “Zjišťuji však, že o milujícím je řečeno něco víc: že bude zachovávat Boží slova. Kde je tedy třeba je uchovávat? Bezpochyby v srdci, jak praví prorok: V svém srdci ukrývám tvůj výrok, abych se neprohřešil proti tobě(žalm 118). Tímto způsobem zachovávej slovo Boží, neboť blahoslavení ti, kteří ho zachovávají(Lk 11,28). Nechť tedy přejde jakoby do útrob tvé duše, ať přejde do tvých citů a do tvých mravů. Nasyť se dobrem a tvá duše se bude těšit z tučné hojnosti (Iz 55,2). Bedlivě se syť svým chlebem, aby nevyschlo tvoje srdce, nýbrž aby se tvá duše naplnila tučným pokrmem(žalm 62,6). Budeš-li takto zachovávat slovo Boží, nepochybuj, že ono zachová tebe. Přijde totiž k tobě Syn s Otcem, přijde veliký Prorok(Lk 7,16, Dan 5,25), který obnoví Jeruzalém (žalm 50,20), neboť on činí všechno novým(Zj 21,5).To totiž způsobí tento příchod, že jako jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe (I Kor 15,49). Jako starý Adam pronikal celým člověkem a celého jej zaplnil, tak nechť nyní dostane celého Kristus. On celého člověka stvořil, celého vykoupil a celého také oslaví.”