O nouzi Církve na jejích počátcích v pronáslednování a nouzi materiální čteme ve Skutcích apoštolů. Skutky apoštolů popisují i reakcí s příkladnou pomocí, která je vodítkem pro další dějiny Církve. Osobou, která je příkladem je i premonstrát Werenfried van Straaten, který zemřel v roce 2003 ve věku 90 roků. Odhaduje se, že Van Straatena během 55 let své charitativní činnosti vyžebral pomoc za 2,5 miliardy eur. Často začínal s tím, co se dosud nedělalo a vesloval proti proudu. Na rozdíl od pojetí humanitárních organizací se sociální pomocí vždy dbal na pastorační iniciativy a humanitární pomoc spojoval s práci na obrácení ke Kristu, budováním kostelů a podporu pronásledovaných kněží. Pro pomoc lidem nezapomněl na Boha.

V roce 1947 napsal do vánočního čísla opatského časopisu článek „V hostinci pro ně nebylo místo“ o velké bídě 14 milionů německých obyvatel vyhnaných z východní Evropy. Většina z nich trpěla ztrátou zabitých nebo uvězněných rodinných příslušníků, velkým hladem, žádným nebo špatným bydlením, nedostatkem vytápění a trvalého přístřeší. Úmrtnost mezi těmito uprchlíky byla v zimě 1946 a 1947 neobvykle vysoká. Otec Werenfried van Straaten zahájil pomocnou kampaň a začal sbírat oblečení, jídlo a peníze. Od toho dostal humornou přezdívku Špek Páter. V roce 1947 na žádost papeže Pia XII. zakládá otec Werenfried van Straaten organizaci Církev v nouzi (ang. Aid to the Church in Need, něm. Kirche in Not) v premonstrátském klášteře v Tongerlu v Belgii. V 1950 je 35 autobusů a nákladních aut přeměněno na „kaple na kolech“, aby si lidé mohly účastnit bohoslužeb. Tento vztah ke mši svaté se velmi zhoršil od období po II. světové válce na Západě pro nezájem pokračovat ve šlépejích předků. Dospělo to tak daleko, že se dnes na Západě mnoho kostelů zavírá a jsou z nich divadla, bary apod. Materiálně bohatý Západ potřebuje silnou injekci modlitební podpory a je jí třeba i ve stále přítomné současné hmotné nouzi zejména nejchudších zemí světa.

V roce 1966 je Církev v nouzi zasvěcena Panně Marii z Fatimy. V roce 1967 vykonala velkou mezinárodní pouť k 50. výročí zjevení Matky Boží ve Fatimě. Církev v nouzi v různých jazycích zajistila vydání přes 50 milionů výtisků bible. Papež Benedikt XVI. ji jako kardinál označil za „nejvýznamnější katolické charitativní hnutí, dar Prozřetelnosti pro tuto dobu” a v roce 2011 z ní udělal Nadaci papežského práva. V současnosti podporuje Církev v nouzi ročně okolo 5 000 projektů ve více než 140 zemích. V roce 2017 bylo 70. výročí Církve v nouzi a při ní celosvětová pouť do Fatimy v Portugalsku při výročí 100 let zjevení Panny Marie ve Fatimě. V tomto roce přebírá Církev v nouzi vedení iniciativy Milion dětí se modlí růženec. Děti z celého světa se od roku 2005 vždy 18. října spojují v modlitbě růžence za mír, jednotu a pokoj ve světě. Myšlenka, aby se milion dětí modlilo růženec, se zrodila v roce 2005 ve venezuelském hlavním městě Caracas. Ženy viděly skupinu dětí modlit se růženec před obrazem Panny Marie. Jedna z nich si vzpomněla na slova svatého Otce Pia: “Když se milion dětí bude modlit růženec, svět se změní.” Tento milion modlících se dětí je při 8 miliardách obyvatel planety jen jedno z 8000. Ve Starém zákoně je 18. kap. knijhy Geneze, v níž se Abraham přimlouvá za obyvatele mravně zkažené Sodomy praktikující protipřirozený sexuální styk, Nenašlo se deset spravedlivých, které Bůh žádal a Sodoma byla zničena. Ve Fatimě Panna Maria oznámila, že pokud se lidé nepolepší přijde horší válka než první světová. František, jedno ze tří dětí řekl: “Budu se modlit, aby do Portugalska taková válka nepřišla.” Nevíme kolik lidí se k němu přidalo, ale Portugalsko II. světovou válkou nebylo zasaženo. Dnes se mluví o III. světové válce. Důležité je rozhodnutí: Budu se modlit, aby III. světová válka nevznikla a do mé země nepřišla a Církev tuto nouzi s obyvateli světa nezažila.