Jméno Tekla má řecký původ a znamená „Boží sláva.“ Takto o ní píše Metoděj Kulda v knize Církevní rok: “Svatá Tekla, panna, mučednice Koniezská. O svaté Thekle nalezají se spolehlivé příležitostné zprávy ve spisech svatých otců církevních: Methodia, biskupa Tyrského, Epifania, arcibiskupa Salamiského, Řehoře, biskupa Nysského, Ambrože, arcibiskupa Milánského, Augustina biskupa Hipponského a jiných. Svatá Tekla nazývá se ve zprávách těch ozdobou časů apoštolských a arcimučednicí, protože první z křesťanek třikráte vydána byla na smrt mučednickou, ale vždycky zachránil ji všemohoucí Bůh. Tekla, dcera znamenitého měšťana v Koniehu, dnes Konya, lat. Ikonium v Malé Asii. Byla pohansky vychována a bohatému jinochu Thamirovi záhy zasnoubena. Když svatý apoštol Pavel do Ikonia přišel, ubytoval se právě naproti příbytku osmnáctileté vznešené panny Tekly, která stála u okna a naslouchala jeho apoštolskému kázání. Milostí Boží povzbuzena, odebrala se s jinými posluchači ku svatému Pavlovi, aby jí ani slovo neušlo. Svatý apoštol Teklu na víru obrátil a pokřtil. Milost Boží tak působila v ní, že se z lásky ke Kristu zavázala slibem ustavičného panenství a odřekla se svého ženicha. Úmyslu tomu protivila se matka a protivil se i snoubenec Thamir. Oba dotírali na Theklu, aby slib svůj Kristu učiněný zrušila a ve stav manželský vstoupila. Tekla se modlila ke Kristu Pánu a když svatý Pavel z Ikónia byl vypuzen, odešla i Tekla tajně z domu otcovského a šla za svatým apoštolem. Avšak byla dohoněna, polapena, nazpět přivedena a obžalována od vlastní matky a od ženicha Thamira. Soudce nadarmo přemlouval křesťanskou pannu Teklu, aby od víry křesťanské odpadla a vdala se. Konečně ji odsoudil na smrt. Zmužile stoupila Tekla na hranici, ale plamen uhašen byl náhlým deštěm a neublížil jí. Pustili na ni hladové dravce, ale dle slov svatého Ambrože, lev jako beránek lehl jí k nohám a lízal je. Uvrhli ji do jámy k hadům jedovatým, ale hadi bleskem zhynuli a svatá Tekla bez úrazu vystoupila z jámy nebezpečné. ­ Následkem těchto zázraků mnoho pohanů přijalo víru v Boha.”

Tekla pak svatě žila Malúle v Sýrii, blízko Damašku, kde se před ní rozestoupila skála při útěku před skupinou najatých mladíků, kteří ji měli znásilnit. Tato soutěska je vidět kousek za Malúlou, kde sa dodnes mluví jazykem z dob Ježíše Krista, aramejsky. V Malúla, kde se sv. Tekla dožila devadesáti let života a nakonec blaženě v Pánu zesnula je klášter nad jejím hrobem navštěvovaný i dnes poutníky. Místo bylo poničené islamisty v roce 2013.

Sv. Řehoř z Nyssy: „Byl to jistý druh myrrhy smíšený s čistou lilií cudnosti, které sv. Pavel ze rtů svých téci nechal do uší panny svaté. A tato panna byla sv. Thekla. Ona umrtvila v sobě celého člověka zevního, a udusila všechno tělesné myšlení a žádosti. Když toto výborné učení dostala, udusila se její mladost, udusila zevní krása, udusila všecky nástroje smyslů; jen slovo Boží bylo v ní živo, kterým jí umřel celý svět a svatá panna a odumřela světu.“

Sv. Cyprián: „Zjev sa nám, Pane, jako v okovech Pavlovi a v ohni Tekle.“

Sv. Jan Zlatoústý: „Poslechni si o sv. Tekle. Ta, aby uviděla Pavla, dala svoje zlato vězeňskému strážci. A ty nechceš dát ani jeden denár, aby jsi uviděl Krista.“

Sv. Tekla má titul prvomučednice pro utrpení, co podstoupila ačkoli nezemřela mučednickou smrtí. Na Východě se honosí titulem rovná apoštolům. Příkladně naplnila slova z modlitby anděle Boží: tělo, svět, ďábla přemáhám.

Ikonium, rodiště sv. Tekly je 5x zmiňované ve Skutcích apoštolů. Ve Skt 14,19: “Ale potom tam přišli židé z Antiochie a z Ikónia, přemluvili dav a začali Pavla kamenovat. Pak ho vyvlekli ven z města, protože mysleli, že už je mrtvý.” Po šesté je Ikónium zmíněno v třetí kapitole druhého listu Timoteova 3,1-13: “Buď si vědom toho, že v posledních dnech nastanou těžké časy. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, vychloubační, pyšní, na cti utrhační, rodičů neposlušní, nevděční, bohaprázdní, bez citu, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, k dobrému neteční, zrádní, drzí, nadutí a milující rozkoš víc než Boha. Budou sice navenek ukazovat zbožnost, ale ve skutečnosti ji mít nebudou. Od takových lidí se odvracej. Mezi nimi jsou i takoví, kteří se vtírají do domů a získávají si ženštiny, které na sobě mají plno hříchů a jsou hnány všelijakými choutkami: pořád by se učily, ale k poznání pravdy nemohou nikdy dospět. Jako se Jannes a Jambres postavili proti Mojžíšovi, tak se i oni stavějí proti pravdě. Jsou to lidé zkaženého úsudku a ve víře nespolehliví. Ale nebudou mít úspěch: všem totiž bude jasná jejich nesmyslnost, jak se to ukázalo i u těch dvou. Tys byl se mnou, když jsem učil, víš, jak jsem žil, jakými úmysly jsem se dával vést, jaká byla moje víra, shovívavost, láska a trpělivost; byl jsi při tom, když jsem byl pronásledován a trpěl v Antiochii, v Ikóniu i v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál a ze všech mě Pán vysvobodil! Tak i všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ale s lidmi špatnými a s podvodníky to bude horší a horší: jsou to svedení svůdci.” Opak těchto slov z 2 Tim 3,1-13 uskutečnila sv. Tekla.

Tropár (Byzantský liturgický hymnus) o sv. Tekle: „Poučila jsi se Pavlovými slovy, Boží nevěsto Teklo, a ve víře jsi byla upevněna Petrem, projevila jsi se jako Bohem povolaná a první mučednice z žen, šla jsi do plamenů jako na příjemné místo, zvěř a hadi tě nevystrašili, ozbrojila jsi se křížem, proto, vší chvály hodná, pros Krista Boha, aby spasil naše duše.“