Co je normální podle svatých Otců? Záleží jaké Otce máme na mysli a jak je chápeme. Pius V. to nárokuje v Quo primum (Od začátku) v roce 1570 k misálu : “Proto jsme uznali za vhodné svěřit tento obtížný úkol vybraným učeným mužům; ti pak pečlivě všechno srovnali se starými kodexy naší Vatikánské knihovny a s jinými odevšad shromážděnými, opravenými a neporušenými kodexy; a taktéž s vážnými spisy starých osvědčených autorů, kteří Nám zanechali památky o posvátné zvyklosti svých obřadů a uvedli v původní stav tentýž misál a ritus podle dávné normy svatých Otců.”

1. dubna 1969 vydal Pavel VI. k misálu Apoštolskou konstituci, v jejímž úvodu je: “Římský misál, vyhlášený podle rozhodnutí tridentského sněmu naším předchůdcem sv. Piem V. v roce 1570 patří mezi četné a neobyčejné plody, které z tohoto posvátného sněmu vzešly pro celou Kristovu církev. Po čtyři století se jím kněží latinského obřadu řídili při slavení eucharistické oběti a hlasatelé evangelia ho zanesli téměř do všech zemí. Nesčetní světci bohatě živili svou upřímnou oddanost a lásku k Bohu jeho biblickými čteními a modlitbami, které z velké části uspořádal sv. Řehoř Veliký” Jak časté je toto pochvalné vyjadřování o misálu sv. Pia V. dnes? Misál Pavla VI. oceňuje sv. Pia V. ve vstupní modlitbě mše sv.: takto: “Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bděl nad čistotou její víry a provedl obnovu její liturgie; na jeho přímluvu posiluj v nás živou víru a účinnou lásku, abychom měli účast na tom, co konáš ve společenství svého lidu. Prosíme o to skrze…”
   
   

Všeobecné pokyny k misálu Pavla VI. mají: “6. Když II. vatikánský sněm vydával nařízení k přezkoumání mešního řádu, stanovil mimo jiné, aby se některé obřady obnovily »podle starobylé tradice svatých otců«, a použil týchž slov jako sv. Pius V. v apoštolské konstituci Quo primum, kterou byl vyhlášen v roce 1570 tridentský misál. Pro tuto shodu i ve slovech naznačuje, že oba římské misály, třeba uplynula čtyři století, obsahují rovnocennou a stejně hodnotnou tradici. Když však zvážíme vnitřní prvky této tradice, shledáme, jak mimořádným způsobem a jak šťastně se starší misál zdokonaluje misálem novějším. 7. Za těžkých dob, kdy byla napadána katolická víra v obětní povahu mše svaté, v služebné kněžství, ve skutečnou a trvalou přítomnost Kristovu pod eucharistickými způsobami, záleželo sv. Piu V. především na tom, aby uchoval neprávem odmítanou novější tradici pouze s nepatrnými změnami posvátného obřadu. Proto misál z roku 1570 se liší jen málo od prvního vydání misálu tiskem v roce 1474 a ten zase věrně opakuje misál z doby papeže Inocence III. Ani rukopisy Vatikánské knihovny, i když umožnily provést několik textových oprav, nedovolovaly, aby se v tomto prozkoumání »starých a osvědčených autorů« šlo dále než k liturgickým komentářům středověkým. 8. Naproti tomu dnes »tradice svatých otců«, kterou sledovali ti, kdo upravovali misál sv. Pia V., je obohacena nesčetnými spisy vědců. Po prvém vydání tzv. Gregoriánského sakramentáře v roce 1571 následovaly často tiskem vydávané sakramentáře římské a ambroziánské v kritických vydáních a rovněž tak starobylé liturgické knihy španělské a galikánské, jež uvedly ve známost velmi četné dosud neznámé modlitby nemalé duchovní hodnoty. I tradice nejstarších století, dříve než došlo k rozdělení ritů východních a západních, jsou nyní lépe známé, neboť bylo objeveno mnoho liturgických dokladů. A také hlubší prostudování svatých otců osvětlilo teologii tajemství eucharistie naukou otců v nejstarší křesťanské době nejvýznačnějších: jako sv. Ireneje, sv. Ambrože, sv. Cyrila Jeruzalémského, sv. Jana Zlatoústého.”

Slova o věrnějším držení tradice přináší řadu otázek. Patří k nim:
1. Je věrnější tradici konání liturgie latinsky anebo jen v mateřském jazyku? Pomocí k odpovědi je to, že texty II. Vatikánského koncilu umožňují národní jazyk, ale jako hlavní požadují latinu.
2. Je věrnější tradici konání liturgie čelem k lidu anebo čelem k východu? Pomocí k odpovědi je to, že texty II. Vatikánského koncilu nikde oltář čelem k lidu nezmiňují. Sloužení na stole čelem k lidu je novota a následně tradice protestantská
3. Je věrnější tradici konání liturgie s mistrováním děvčat a četbou Písma svatého lektorkami? Pomocí k odpovědi je to, že texty II. Vatikánského koncilu nikde nemají tyto požadavky. V souladu s tradicí to odmítají pravoslavní.
4. Je věrnější tradici konání liturgie s přijímáním svátosti oltářní vkleče a do úst anebo ve stoje a na ruku? Pomocí k odpovědi je to, že texty II. Vatikánského koncilu nikde o změnách ve způsobu svatého přijímání nic nepíšou. Podávání na ruku a ve stoje zavedli protestanti z důvodu, že jde o chleba a ne skutečné přítomné tělo Páně ve svátosti.

Apoštolská konstituce Pavel VI. k misálu ze dne 3.4. 1969 začíná slovy “římský misál obnovený podle rozhodnutí II. Vatikánského koncilu” a je smutné, že v uvedených čtyřech otázkách to nesplňuje. Pokud se toto někomu nelíbí a vzbuzeje to v něm negativní emoce (vždyť to schválil svatý Otec!), ať to věcně scholasticky vyvrátí. Požadavek scholastiky se zdravou filosofií ve službách teologie vyplývá z II. VK OT 16: “Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace sv. Tomáše.”

Misál sv. Pia v uvedených čtyřech otázkách v rozporu s texty II. Vatikánského koncilu není a v souladu s tradicí je. Jeho užívání by bylo běžné při plnění konstituce o liturgii II VK SC 4: „Posvátný sněm věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka Církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo a stejnou úctu, a že chce, aby byly v budoucnu zachovávány a všemožně podporovány.” Toto místo pokoncilní papežské dokumenty necitují.

Je zkušenost, jak “duch koncilu” dokáže opak věci předkládat jako soulad s koncilními texty skrze sofismata odporující pravdě.
Změny v liturgii proběhly většinou v rozporu s tradicí a bez opory v textech konstituce o liturgii II. Vatikánského koncilu. Předpisy pro konání římského ritu podle misálu sv. Pia V. vykazují větší stabilitu během 400 let jak předpisy pro římský ritus 40 let od misálu Pavla VI. V pokoncilním období je nejen liturgie, ale i víra a mravy spíše v modernistickém stylu tekuté (protože je jiná doba) než tradičně stálými (protože požadavky na křesťany jsou stále stejné). Kde je snaha o shoduu s počátkem křesťanství s Ježíšem Kristem a apoštoly, které je normativní pro všechny časy až do konce světa? Nekončící tekutost lze pozorovat na podávání na ruku, které nebylo při zavedení misálu Pavla VI. a dnes je praktikováno s misálem podle jeho jména. Diskuse o podávání Eucharistie osobám nežijícím ve svátostném manželství anebo žehnání osob stejného pohlaví by při držení se tradičního učení buď nevznikly anebo by dle tradice byly brzy a rázně odmítnuty.

Co by na naši liturgii řekli apoštolové? Sv. Pius V. v přesvědčení, jak misál odpovídá ustanovení Ježíše Krista skrze apoštoly varoval před odmítnutím: “Jestliže by se však někdo odvážil zkusit to, nechť ví, že ho stihne hněv všemohoucího Boha a jeho apoštolů Petra a Pavla.” Misál Pavla VI. takovou pohrůžku nemá a s takovou naléhavostí jeho přijetí nepožaduje.