Čeněk Maria Tomíško, katolický kněz, profesor filosofie a dogmatiky byl rovněž spisovatel. Zemřel v roce 1949 a zanechal po sobě báseň Chlad o situaci, kdy tradice mariánské úcty je značně narušena:
Chlad Matko Boží, v českých srdcích studí
a v nitru houstne chmurný stín.
Tma prázdnoty nám trčí z hrudi,
lidé jsou hnáni hříchem smrti v klín.
A kletba nad hlavami se nám vznáší,
v ní skryt je hrozné zkázy jed,
ten zhoubu chystá krásné zemi naší
a mění duše v tvrdý led.
Děs hříchů, vášní u nás šílí a květy ctností sežeh mráz!
V té nouzi, hlas náš, Matko kvílí. Hleď Maria a vyslyš nás.
Ty Matko svatá, pohleď na tu bídu,
vždyť vidíš duše naší hlad.
Ta srdce bez lásky, štěstí a klidu,
co myslí, že ve světě najdou snad
mír ubohé, své rozeštvané duši, ve které vládne těžký hřích
a její nářek neohluší ani světa rozkoš a světa smích.
Vždyť duše jenom k Bohu touží
a proto Matko, slyš náš hlas:
“Ty zažeň dravce co nad námi krouží
a k Bohu Matko přiveď nás.”
Copak jsi Matko někdy zapomněla,
svou pomoc dát, když prosil tebe ret?
Když vytryskla nám slza vřelá,
což nechtěla jsi nás vyslyšet?
Ne nadarmo se ruce spjaly Matko před tvým obrazem.
Ty těšila jsi vždycky žaly a štěstím blažila jsi zem.
Tvůj pohled tmu smutku plaší
a úsměv tvůj ji mění v jas:
Pohlédni opět k české zemi naší,
Maria Panno vždy potěš nás.
Vždyť vzpomeň si ty Matko milá,
jak věrným tobě dřív byl Čech,
jak v jeho srdci stále jsi ty byla
i když ho ovál smrti dech.
Vzpomeň si jak náš národ kdysi,
se Mariánský s pýchou zval,
jak jméno tvoje vyrvat nedali si,
a každý byl by život za tě dal.
Vzpomeň si, že my zde, jejich děti,
jak oni tvými chceme býti zas
a proto Matko, k tobě prosba letí:
“Maria Panno, zachraň nás.”
Současník Jan Husa vzorný arcibiskup Jan z Jenštejna ukazuje dobu, kdy Maria byla milá Čechům tím, že na jeho popud byl pro celou katolickou Církev zaveden svátek Navštívení Panny Marie. Jana z Jenštejna zemřel v Římě roku 1400 a vatikánská knihovna má i toto jeho kázání k Nanebevzetí Panny Marie:
“Maria jediná vskutku stojí nade všemi, zůstávajíc v plnosti slávy nezměnitelná, neboť její přebývání bylo vždycky v nebesích a vždycky byla plná Krista, toho, jejž nosila pod svým srdcem. Stalo se tak zastíněním od Ducha Svatého, který do ní vstoupil, zcela ji pronikl, zdokonalil a nade všechny andělské i lidské zástupy povýšil. Panenského a neporušeného jejího těla se z vůle Boží nedotkla žádná křehkost plodící zkázu hříchu. Neboť Maria byla milosti plná, byla dílem podivuhodným, jak se slušelo na božské Slunce, které v ní mělo přebývat, dílem převyšujícím všechnu dokonalost andělskou i lidskou. Nadmíru jasně se to zjevuje v početí Božího Slova.
Jaký to důvěrný svazek s celou Trojicí! Na zemi stojíc, nebes se dotýká, ano, proniká až do nejvyššího nebe a vidíme ji usedat na trůn po Synově pravici. Nepřichází z nejzazších končin země jako královna ze Sáby, aby slyšela moudrost Šalomounovu; přichází patřit na samu věčnou Moudrost, mít na ní účast, kochat se bez konce rozkoší nebeské blaženosti.
Ty slavná, vznešená, nade všechny vyvýšená Rodičko Boží neposkvrněná! Kdo by tě mohl vyzdvihnout po tvém Synu do větších výšin na zemi i na nebi, když ses směla stát Matkou nejvyššího Boha? Jak bychom tě my na zemi mohli ještě více vyvýšit, když tě na nebi Pán vyvýšil nade všemi hvězdami nebe a nade všemi zeměmi světa?
Celá církev ti proto vzdává hold, zpívá ti písně a chvalozpěvy, vyznává svou oddanost a šíří světem tvou slávu, i když to není nic proti tvé slávě v nebeském Jeruzalémě.
Ano, paní naše, tys vždycky s novou silou6 vystupovala k Bohu, k tvé stále větší cti a slávě tě Bůh přijal za svou, a když tvůj Syn zasedl po Otcově pravici, zasedla jsi na trůn spolu s ním. Pamatuj proto na nás, kteří se topíme v hlubokém bahně, a podej nám svou pravici, abychom mohli povstat s tebou. Táhni nás za sebou,8 Královno milosrdenství, do výšin nebeské vlasti, ke tvému trůnu, a veď nás za vůní tvých olejů až do radosti věčné. Skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje na věky věků.”