Nanebevzetí Panny Marie je poslední dogmatické prohlášení dovolávající se papežské neomylnosti. Ještě před jeho prohlášením tuto skutečnost připomíná jedno s tajemství sv. růžence. Nejčastější zasvěcení mariánských kostelů je Nanebevzetí Panny Marie. Stavění kostelů a volba jejich zasvěcení není přímo nařízeno v Písmu svatém, ale z posvátné tradice širší než Písmo svaté, ale Písmo svaté nepopírající. Co lze doložit Písmem svatým a posvátnou tradicí je křesťanské a pouze tak má i papežské rozhodnutí závaznost. Rozhodnutí Pia XII, o Nanebevzetí Panny Marie je dokladem jeho pravověrnosti, která je nutná k prohlášení za svatého. Z apoštolské konstituce papeže Pia XII. Munificentissimus Deus: “Mariino tělo je svaté a má účast na veliké slávě V homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o tomto tajemství jako o něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.

Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“

Podle mínění svatého Germána Konstantinopolského bylo to, že tělo panenské Bohorodičky Marie zůstalo neporušené a že bylo vyzdviženo do nebe, nejen v souladu s jejím božským mateřstvím, ale také odpovídalo zvláštní svatosti jejího panenského těla: „Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v prach. Protože je to tělo lidské, je proměněné, aby mohlo žít nebeským neporušitelným životem. Ale je to totéž tělo, živé a oslavené, neporušené, má účast na dokonalém životě.“A jiný prastarý autor zdůrazňuje: „Protože je to slavná Matka Krista, našeho božského Spasitele, dárce života a nesmrtelnosti, dostává život od toho, který ji vzkřísil z hrobu a vzal k sobě – způsobem, který zná jenom on sám – a navěky má s ním stejnou tělesnou neporušitelnost.“

Všechny tyto výroky a úvahy svatých Otců se opírají jako o poslední základ o Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v nejužším spojení s jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast. Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s ním v zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v protoevangeliu, skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v listech apoštola národů. Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena.

A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v hrobě, a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s tělem i s duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.”

sv. Jan Damašský nám dle podání apoštolů zanechal hodnověrnou zprávu o odchodu P. Marie P. na věčnost: „Také Marii nastala po mnohaleté osiřelosti od smrti milého Syna doba odchodu z tohoto světa a ačkoli bez poskvrny hříchu počata a hřichem sebe neposkvrnila nikdy, přece všeobecný dluh přirozenosti zaplatit a smrt podstoupit musela. Skonala tedy spánkem tichým smrti bezbolestné, skonala vice následkem touhy po Synu milém a nebeské vlasti než přičinou choroby a sešlosti věkem, Stalo se zvláštním řizením Božím, že právě při skonání Marie přítomni byl v Jerusalémě všichnni apoštolové Páně, kteři také oplakavše žalně ztrátu milené matky mistra svého, tělo svaté kmentem drahým ovinuli a v zahradě Getsemanské s uctivosti velikou pochovali. Jediný Tomáš o pohřbu Marie přitomen nebyl a když pak třetího dne do Jerusaléma přišel, tak hořce smrti Marie a svého obmeškání želel, že se druzi apoštolé usnesli hrob otevřit, aby Tomáš pro útěchu srdci svému ještě jednou na Marii pohledět mohl. Ale jaký úžas, jaké podivení pro apoštoly, když do hrobu otevřeného nahledli! Kmet běhoskvouci, pohřební rcucho Marie sice uzřeli, těla svatéh«
však tam nebylo a vůně líbezná vanula jim v ústrety z hrobu. S duší blahoslavenou vzal Otec nebeský spoli také tělesnou hřichem nedotknutou schránku Marie do slávy svě, aby v plnosti Svatých pobývání důstojné měla ta, která Nejvyššího, Boha samého, pod srdcen
svým nosila.”

Litanie k nanebevzetí Panny Marie:
Pane, smiluj se 2x
Kriste, smiluj se 2x
Pane, smiluj se 2x

Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi
Bože Synu, Vykupiteli světa, smiluj se nad námi
Bože Duchu Svatý, smiluj se nad námi
Bože v Trojici jediný, smiluj se nad námi

Svatá Maria, oroduj za nás
Svatá Boží Rodičko, oroduj za nás
Svatá Panno panen, oroduj za nás
Svatá ve svém početí i ve smrti, oroduj za nás
Vzatá do nebe s tělem i duší, oroduj za nás
Vyvýšená jako cedr na Libanonu, oroduj za nás
Vyvýšená jako cypřiš na Siónu, oroduj za nás
Jsi jako palmy přesazená do věčného ráje, oroduj za nás
Jsi jako štěp růže v ráji, oroduj za nás
Jsi jako vyvolená spanilá oliva, oroduj za nás
V Pánovo dědictví povolaná, oroduj za nás
Ve svatém příbytku oslavená, oroduj za nás
Uvedená do posvěceného města, oroduj za nás
Žezlem věčné slávy oslavená, oroduj za nás
Korunou z dvanácti hvězd ozdobená, oroduj za nás
Nejsvětější Trojicí korunovaná, oroduj za nás
Nade všechny svaté a světice vyvýšená, oroduj za nás
Nade všechny kůry andělů postavená, oroduj za nás
Rouchem zvláštní slávy přioděná, oroduj za nás.
Duchy nebeskými velebená, oroduj za nás
Všemi národy blahoslavená, oroduj za nás
Mano rajská, oroduj za nás
Bráno nebeská, oroduj za nás
Kněžno plná milosti, oroduj za nás
Milosrdná Matko, oroduj za nás
Radosti nového Jeruzaléma, oroduj za nás
Nejmocnější přímluvkyně bojující Církve, oroduj za nás
Nejslitovnější orodovnicí bojující Církve, oroduj za nás
Pomocnice duší trpících v očistci,oroduj za nás
Nejslavnější ozdobo vítězné Církve, oroduj za nás
Prostřednice všech milostí, oroduj za nás
Královno andělů, oroduj za nás
Královno patriarchů, oroduj za nás
Královno, proroků, oroduj za nás
Královno apoštolů, oroduj za nás
Královno vyznavačů, oroduj za nás
Královno panen, oroduj za nás
Královno všech svatých, oroduj za nás
Královno nebe i země, oroduj za nás

Beránku Boží, tys na sebe vzal hříchy světa, odpusť nám, Pane
Beránku Boží, tys na sebe vzal hříchy světa, vyslyš nás, Pane
Beránku Boží, tys na sebe vzal hříchy světa, smiluj se nad námi.

Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás.
Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás.

Modleme se: “Odpusť nám, prosíme, Pane, svým služebníkům jejich provinění a pro zásluhy a na přímluvu Rodičky svého Syna nám dej dojít spásy.
Bože, který nám Nanebevzetím Panny Marie ukazuješ její velebnost, nauč nás pravé moudrosti, abychom v životě zde na zemi přemýšleli o tom, co je v nebi.
Přesvatá Panno Maria, kterou Pán učinil Královnou nebe i země a oslavil korunou věčné radosti, obrať k nám z nebes své milosrdné oči a přimlouvej se za nás u svého Syna, který žije a kraluje na věky věků. Amen.

Chvalozpěv Panny Marie – Magnificat: “Velebí má duše Hospodina, a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Hle od té chvíle mě budou blahoslovit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, jeho jméno je svaté, a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil naším otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.”

Radosti světa, tys ta nová hvězda,
z níž vzešlo Slunce a zrodil se Tvůrce.
Pomáhej slabým, podej ruku padlým,
Panno nejčistší.

Bůh v tobě dal nám žebřík k rajským hradbám,
jenž Pána z nebe dolů na zem vede,
nás pak má vésti k vrcholnému štěstí
nebeských výší.

Andělské šiky pějí tobě díky,
s proroky spolu i sbor apoštolů
v úctě se sklání před tebou, svou Paní,
po Bohu první.

Trojici Boží budiž věčná chvála,
že hvězdným věncem zdobí, Panno tebe,
že v moudrosti své za matku nám dala
královnu nebe. Amen.

Maria si vyvolila nejlepší podíl, který jí nebude vzat. Vyvýšena jsi, svatá Boží Rodičko, nade všechny sbory andělů.
Kdo je ta,která vychází jako jitřenka, krásná jako luna, zářící jako slunce, hrozivá jako vojsko připravené k boji?
Blahoslavená jsi, Panno Maria, z tebe se narodil Spasitel světa; nyní se raduješ v nebeské slávě.
Panna Maria je vyvýšena nad zástupy andělů; radujme se všichni a spolu s nimi oslavujme Boha.
Tvé jméno Pán tak proslavil, že tvá chvála nevymizí z lidských úst.
Krásná a půvabná je jeruzalémská dcera; vystupuje vzhůru jako vycházející jitřenka.
Jsi krásná dcero jeruzalémská a hrozná jako vojsko připravené k boji.