Neděle XII. po Duchu S. a evangelium podle Lukáše. 10, 23-37 s otázkou: Kdo je můj bližní. K tomu Tridentský katechismus I, 3 otázka 3: Nikdo nemohl, jen Kristus, obnovit pokolení lidské. Když tedy pokolení naše z nejvyššího stupně důstojnosti své spadlo, žádnou mocí možné nebylo silám lidským nebo andělským, pozdvihnout je odtud a v předešlý stav zase uvést. Proto zbývala jen ta pomoc ze záhuby a strasti, aby Syn Boží, přijal na sebe křehkost tělesnosti naší, neskonalou svou mocí zrušil nesmírnou moc hříchu a nás znovu smířil s Bohem krví svou.

Otázka 5: Jak veliká je člověka bídnost, ukazuje se z porovnání s jiným i věcmi. Tuto bídnosf pokolení našeho, ačkoli sama v sobě se vidí, přece v porovnání s ostatními bytostmi a stvořenými věcmi snadněji lze poznat. Při nich, ať bychom vzali bytosti, rozumu anebo i citu nemající, zřídka to vídáme, aby se stávalo, že by některé stvoření od vlastních úkonů, od smyslu, nebo od povahy mu vrozené tak se uchylovalo, aby se minulo se svým předloženým a určeným cílem. Toto zřejmé je u zvířat polních i vodních i létajících, že není třeba důkazů. Když vzhlédneš k nebi, zda nepoznáváš, že plná pravda je, co David pověděl 118,89: „Na věky, Hospodine, slovo tvé trvá na nebi.“ Nebe totiž v nepřetržitém pohybování a ustavičném obracení drží se tak, že ani v nejmenším neodchyluje se od zákona Bohem mu předepsaného. Jestliže zemi a ostatní vesmír pozorujeme, snadno vidíme, že v ničem aneb jen v nepatrné věci se uchyluje. Ale přeubohé pokolení lidské přečasto klesá, co dobře myšleno jen zřídka následuje, předsevzetí dobrých skutků obyčejně odkládá a zavrhuje a zásada nejlepší, jež nyní se mu zalíbila, najednou se mu znelíbí. Tímto pohrdáním padá člověk v úmysly ohavné a sobě záhubné.

IV,12 k třetí prosbě. Buď vůle Tvá. Otázka 3: Jakým způsobem k pravému porozumění této prosby lze přijít? Aby pak věřící poznali, jak je nám potřebné to, čeho v této prosbě žádáme a jakou hojnost spasitelných darů obdržíme dosažením této prosby duchovní pastýři vyloží, jakými bědami a strastmi zachváceno bylo pokolení lidské pro hřích prvního otce.

IV,14, Otázka 6: Jak veliká je ďáblova v pokoušení opovážlivost a bezbožnost? Ale jak mnoho se odvažují, ukazuje slovo satanovo u proroka Iz 14,13: „Na nebe vystoupím.“ Přišel na první rodiče do ráje, odvážil se na proroky, dorážel na apoštoly, jak praví sám Spasitel v evangeliu Luk 22,31 „aby je tříbil jako pšenici” ano ani samého Krista Pána tváře se nezastyděl. Proto nenasytnou jeho žádost a neúnavnou pilnost naznačil svatý Petr, I Petr 5,8: „Protivník váš ďábel obchází jako lev řvoucí‚ hledaje‚ koho by sežral.“ A také ne pouze jediný satan, ale druhdy davem útok činí duchové zlí na jednotlivé lidi. A toto vyznal onen ďábel, který tázán od Krista Pána, jaké by jeho jméno bylo, odpověděl Mk 5,9: „Množství je jméno mé,“ totiž množství ďáblů, kteří trýznili onoho nebohého. A o jiném psáno je Mat 12,45: „Vezme sebou sedm jiných duchů horších než je sám a vejdouce přebývají tam “,

Obecné naklonění ke zlému se konkretizuje ve všech hříších, které rostou za války, o níž má II. Vatikánský koncil v ‘Gaudium et spes 80: “Hrůza a zvrácenost války se nesmírně vystupňovaly rozvojem vědeckých zbraní. Použitím těchto zbraní mohou válečné akce způsobit ohromné a nekontrolovatelné ničení, které daleko přesahuje meze spravedlivé obrany. Kdyby se prostředků, nacházejících se už v arzenálech velkých národů, použilo naplno, znamenalo by to téměř úplné a vzájemné zničení bojujících stran, nehledě k mnoha zpustošením, která by vznikla ve světě, a k zhoubným účinkům plynoucím z použití těchto zbraní. To všechno nás nutí, abychom posoudili válku ve zcela novém duchu. Ať si lidé této doby uvědomí, že budou muset ze svých válečných podniků skládat těžké účty. Na jejich dnešních rozhodnutích namnoze závisí budoucí vývoj lidstva. Pod vlivem těchto úvah tento posvátný sněm přijímá za svá posledními papeži vyslovená odsouzení totální války a prohlašuje: Každá válečná akce, směřující bezohledně k zničení celých měst nebo rozsáhlých území i s jejich obyvateli, je zločin proti Bohu i proti člověku, který je třeba s rozhodností a bez váhání odsoudit. Zvláštní nebezpečí dnešní války záleží v tom, že držitelům nových vědeckých zbraní takřka nabízí příležitost páchat takové zločiny a že neúprosnými spojitostmi může dohnat vůli lidí k nejkrutějším rozhodnutím. Aby se to v budoucnosti nestalo, shromáždění biskupové z celého světa zapřísahají všechny, zvláště státníky a vojenské činitele, aby měli bez ustání na mysli svou nesmírnou odpovědnost vůči Bohu a vůči celému lidstvu.”

Tento článek GS 8 s odkazy na promluvy Pia XII. 30. 9. 1954 a 24.12.1954, encykliku Jan XXIII. Pacem in terris a projev Pavel VI. v OSN 4.10.1965 vykazuje shodu předkoncilní a pokoncilní nauky papežů. Jeho aktuálnost je větší za stavu, kdy se vážně mluví o III. světové válce!