Obyvatelé Rimini nad hlavní chráme města dali: „Služba Boží je rozkoš tohoto světa největší!” Jak k tomu došlo vysvětluje v básni profesor František Sušil:
Chodí svatý Anton kolem břehu moře, Svatou jeho duši obkličuje hoře. „Což ti, Antonine! což ti srdce hlodá“
„Co ti hoře plodi tato mořská voda ?

„A ta mořská voda nehlodá mi hrudi, „Ta mi v hloubi duše svaté city budí. „Proto duše moje, proto jest tak smutná, že ta mysl lidská, že jest přeurputná.

„Srdce jich jest tvrdo, jak ta mořská skála, „V něm květ všecken dobrý vysvědila spála. Ale an jim vice řeč má neni liba, bude slovo Boží mořská slyšet ryba.

„Ryby, sestry milé, vychvalujte Pána, dd Něhož vám v moři tato zvůle dána. Nemá žádný mocnář takovéto řiše,
v jaké vaše plémě o svobodě dýše.

„Nesejete žita, vláken nespřádáte, od Boha přec pokrmu a to roucho máte. Tou, již člověk nemůž, chodiváte dráhou, slunko za dnů horkých nepáli vás žáhou.

„Ó tož Pána svého zvelebujte živě, že vás obmysliti ráčil dobrotivě. A ty ryby z moře pozdvihuji hlavy,poslouchaji tiše, co jim Světec praví.

Na Božím se slovu jako v slunku sloní, úctou slova toho hluboko se kloni. A lid, jenž to vidi, pobožně se kaje,
A ta všecka tvrdost v srdci jeho taje.

Další Sušilova báseň je o vztahu sv. Antonína k dětem skrze Vtělení:

Antonin, jenž v Padově žil, K dětem sama láska byl: Chudé děti sbiral, v každém Krista ziral. Bývalo mu přeplechou každého dne potěchou, mile s nimi hráti a je na klin bráti.

Tu řeč s nimi zapřádal, o Kristu jim vykládal, Jak se pro nás zrodil, Ditětem se odil, vinul se vždy k ditěti,
Jakoby mu v objeti dával ze své chýže

Sám se nebes kníže, býti s dětmi nemoha, prosil za ně u Boha, by je v matné sile strážil anděl mile.
Ondy s duši dětinnou prosil za mláď nevinnou

Lice k zemi klonil v slzách zbožných tonul. A šlo mu to modlení z nebeského nadšeni, jak by v zbožném citu
Letěl ku blankyto.

Tu se nebe otvirá, záře se tu prostirá: Pán co ditě slitá, v náruč se mu skýtá. A on ditě s veškerou
ujal v náruč důvěrou;

K ústům svým je vinul, celý v slasti plynul. Tu slast Pán mu osnoval, že Ho v dětech miloval. Tož tu k dětem lásku Nese na obrázku. (báseň k obrázku sv. Antonína s Ježíškem)