Co čekat od dnešních dospívajících? Mají dětí a mládež vzorně prožívanou katolickou víru a mravy? Krásný příklad ukazuje blahoslavený Karel Acutis. Stal se příkladným i bez rodičů, co nesplnili povinnost křesťanské výchovy slíbené při křtu. Zemřel 12. října 2006 na leukémii v 15 letech. Narodil se v Londýně 3. května 1991 v bohaté italské rodině pracovníků banky jako jediné dítě. V sedmi letech si při prvním svatém přijímání napsal své heslo: “Být stále sjednocený s Ježíšem.” Od tohoto dne se každý den modlil růženec a svou hlubokou mariánskou úctu vyjádřil slovy: „Maria je jedinou ženou mého života.“

Každý den šel na mši svatou a konal eucharistickou adoraci. Našel si na toto čas, protože: „Ne já, ale Bůh“, „Ne sebeláska, ale Boží sláva“. “Čím více Eucharistie dostáváme, tím více se staneme jako Ježíš, takže na této zemi budeme mít předzvěst nebes.“ “Eucharistie je mou dálnicí do nebe.” Lidé, co jsou na slunci, se opálí, lidé, kteří setrvávají před Eucharistií, se stávají svatými.” Nad nezájmem si kladl otázku: “Čím to, že jsou takové fronty na rockové koncerty a do kin, ale žádné fronty na Ježíše v Eucharistii? Kdyby lidé věděli, o co přichází, byly by kostely přeplněné k prasknutí!” Věřil, že v Nejsvětější Svátosti je Ježíš přítomen tak jako před 2000 lety za dob apoštolů. Nemusíme za Ježíšem daleko putovat: „Máme větší štěstí než apoštolové, kteří žili s Ježíšem před 2000 lety. Abychom se s ním setkali, stačí, když vejdeme do kostela.“ „Jeruzalém je vedle našich domovů.“

Jednou týdně chodil ke svaté zpovědi: „Stejně jako pro let balonem je třeba odejmout závaží, také duše k tomu, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje odstranit ze sebe ta malá závaží, lehké hříchy.“ Ve 12 letech byl biřmován. Písmo svaté považoval za kompas k nebi. Byl z bohaté rodiny, ale žil velmi skromně. Staral se o chudé a např. za své úspory koupil spací pytel žebrákovi, kterého vždycky potkával cestou na mši. Protestoval, když mu maminka chtěla koupit dvoje boty. Přece mu stačí jedny! Jindy se mu nelíbilo, že si chce maminka koupit krém za 50 Euro, když existují lidé, co umírají hlady. Jako své životní vzory si zvolil světce: sv. Františka z Assis, fatimské děti sv. Františka a Hyacintu Marto, sv. Dominika Savio, sv. Tarsicia a sv. Bernardetu Soubiruous. V jeho počítači našli slova sv. Hyacinty Marto: “Kdyby lidé věděli, co je věčnost, udělali by všechno, aby změnili svůj život.” K tomu si dopsal: “Milovat zítřek znamená dát to nejlepší ze sebe už dnes.”

Soucítil s těmi, jejichž rodiče se rozvedli a se zdravotně postiženými. Nejoblíbenějším z poutních míst pro něj bylo Assisi a tam je také pohřben. Dokázal mimořádným způsobem svůj obyčejný život jako zasvětit nejvyššímu cíli, ke kterému jsou všichni lidé voláni: věčné blaženosti s Bohem. Jeho koníčkem bylo cestování a počítače. Během posledních tří let svého krátkého života vytvořil webové stránky Eucharistické zázraky. V říjnu 2006 mu byla diagnostikována akutní leukemie ačkoli šel do nemocnice s vyšetřením chřipky. Dva měsíce předem předpověděl svou smrt. Obětoval své utrpení: „Nabízím Pánu utrpení, které budu muset snášet, za papeže a za Církev a abych nemusel být v očistci, ale mohl jít přímo do nebe“ řekl svým rodičům. Na otázku jak trpí odpověděl: „Existují lidé, kteří trpí mnohem víc než já“. Dva dny před tím požádal o přijetí pomazání nemocných a Eucharistii. Byl pohřben v. jeho nejoblíbenějším Assisi a okamžitě byl otevřen proces blahořečení a kanonizace. Papež František Karla 5. července 2018 prohlásil za Ctihodného Božího služebníka a zmínil jej jako příklad pro mladé a dne 22. února 2020 uznal zázrak připisovaný Karlově přímluvě. Karlovo tělo bylo exhumováno 23. ledna 2019 a nalezeno anatomicky spojené, ne zcela nepoškozené. Tvář a ruce, kde byly nejvíce patrné stopy rozkladu nahradila silikonová maska. Na otázku jak trpí odpověděl: „Existují lidé, kteří trpí mnohem víc než já“

Čtyři roky po jeho smrti se v den jeho úmrtí jeho 44leté matce narodila dvojčata. Blahořečení proběhlo dne 10. října 2020 v Assisi. Kardinál Agostina Vallini v homilii řekl: „Karel též vyvolával velký obdiv pro zanícení, se kterým v konverzacích obhajoval svatost rodiny a posvátnost života proti potratu a eutanazii“ a jeho slova:” Všichni se rodíme jako originály, ale mnozí zemřou jako fotokopie.” Na počítači jím vytvořená a navržená výstava eucharistické zázraky vyšla knižně ve více jazycích. Předmluva je od kardinála Angelo Comastri. Skrze fotografie s popisem seznamuje se zázraky během století v různých zemích světa a uznávané Církví. Výstava již byla na všech pěti kontinentech a má i posmrtné pokračování skrze doplnění o zázraky, co se staly po smrti Karla Acutise. Příponíná jej http://www.carloacutis.com/ . Je zde o posledních věcech člověka: smrti, soudu, nebi, peklu a očistci od blahoslavených a svatých. Je příkladem tradičně prožívané víry v moderních podmínkách.

Na https://www.krasaliturgie.cz/mse-svata/historicky-vyvoj/problem-misalu-1962.html je: “Mají-li se věci takto, nebylo by (jak argumentují obhájci Misálu 1962) aktem neposlušnosti odmítat Misál 1962 ke slavení tradiční mše svaté? Tvrdím, že odmítnutí tohoto misálu a všech další verzí od doby, kdy byly poprvé uvedeny nové obřady Svatého týdne, nejenže není aktem neposlušnosti, ale je ve skutečnosti tím, co rozumně musí udělat každý, kdo to s návratem a udržením liturgické tradice Církve myslí opravdu vážně.” Ve jménu tohoto pojetí tradice je nutné smýšlení a chování Karla Akutise spojené s misálem Pavla VI. odmítat jako netradiční, ačkoli z výše uvedených faktů tradiční rysy má. Je dokonce tradičnější než jeho vrstevníci a dospělí účastnící tradiční liturgie.