V hymnu k Duchu Svatému máme: něžný duší příteli. Na otázku: “Co působí Duch Svatý?” můžeme odpovědět: “Přátelství s Bohem.” Již ve Starém zákoně jsou osoby žijící v přátelství s Bohem. Např. v Exodus 33,11: “A Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem.” V knize Přísloví 17,17 je: “Přítel miluje vždycky, v tísni ti bude bratrem.” To, že toto nemáme myslet jen o lidském přátelství ukazuje kniha Přísloví 22,11: “Hospodin miluje čistá srdce, Pán je přítelem tomu, jehož rty jsou dobrotivé.” Lásku a přátelství spojuje Píseň písní 5,16: “Jeho mluva je líbeznost sama, rozkošné na něm je všechno. Takový je můj miláček, takový je můj přítel, jeruzalémské dcery!” Kniha Moudrosti 7,27 popisuje jak moudrost od Boha vede k přátelství s Bohem: “Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky.” Kniha Sirachovec 6,15: “Věrný přítel není k zaplacení, nelze vyvážit jeho cenu.” K zaplacení není věrné přátelství člověka a mnohem více Boha. Tragédie Jidáše je v jeho vidině, že ztrátu přátelství s Ježíšem mu nahradí peníze, za něž si věrného přítele nekoupí.

Kdo je místo přátelství v nepřátelství s Bohem vysvětluje list Římanům 8,5-8: “Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Duch, o věci duchovní. Snahy lidí tělesných vedou ke smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu.” Skutky těla, překážky Božího přátelství, popisuje apoštol Pavel v listu Galaťanům 5,19-22: „Všeobecně jsou známy skutky těla. Jsou to: smilstvo, nečistota, nestydatost, chlípnost; modloslužba, čarodějství; nepřátelství, sváry, řevnivosti, zlosti, hádky, různice, roztržky, závist, vraždy; opilství, hýření a věci jim podobné. O těch vám předpovídám, jakož jsem už předpověděl, že ti, kdož takové věci páchají, nedojdou do království Božího.” Bůh volá lidi, aby se z nepřátel Božích stali jeho přáteli. To se děje zejména svatým křtem a dobrou svatou zpovědí. Zpíváme o tom: “Aleluja! Živ buď nad smrtí Zvítězitel, jenž z hrobu svého slavně vstal, Pán Ježíš, ovcí bludných přítel, jenž za ně život v oběť dal!”

I malé děti pro dědičný hřích nejsou v přátelství s Bohem, milosti posvěcující. Milost posvěcující a přátelství s Bohem se ztrácí anebo zmenšuje osobním hříchem. V pozemském životě přátelství s Bohem a jeho opak nebývá úplný a s člověkem překračuje do věčnosti. Sv. Cyril jeruzalémský v katechezi 5 učí: „Přednášíme-li Bohu modlitby za zemřelé, i když byli hříšníky…představujeme Krista obětovaného za naše hříchy, snažíce se o to, aby Bůh přítel lidí, se stal shovívavý k nim i k nám.“ K evangeliu sv. Jana o přátelství Ježíše Krista píše profesor František Sušil: “On, Pán, je co přátele své miloval; mají oni vzájemně milovati sebe vespolek a tím příkazu lásky poslušenstvím co přátelé Páně se osvědčit. Mohl říci, jak bychom z předešlého očekávali: Tehdy přáteli mými budete, dáte-li život svůj za mne. Ale nežádá toho a přestává na pouhé poslušnosti. Neblah, slep a nevděčen je, kdo výminku tu nepřijímá a raději volí nésti jho zložádosti své či raději jařmo zloducha, nežli sladké jho Páně, a raději snáší ďábla tyranem, než by měl Krista přítelem. Což to za srdce, což to za nešlechetnost zavrhovat! přátelství Krista Syna Božího. Přátelství je květem života; duši lidské, jenž přítele na světě žádného nemá, stýská si a prázeň cítí člověk v srdci, který nemá, s kým by se radostmi a žalostmi svými sděliti mohl.”

Biskup Kupka v knize O mši svaté o pozdravení pokoje: „Pokoj, o nějž jsme již v embolismu prosili, jehož nám kněz slovy: „Pokoj Páně budiž vždycky s vámi“ přál, jehož nám potom opět na Beránku vyprošoval, o nějž znova v této modlitbě prosí, jest pokoj nadpřirozený, ovoce Kristovy smrti na kříži, jejž působí Duch Sv. v srdcích našich a jenž záleží v přátelství s Bohem a milost Boží tedy předpokládá, jejímž nejvzácnějším plodem jest.“ Vzorným nositelem Kristova pokoje a života v přátelství s ním jsou svatí a zvláště Panna Maria. Ona si toto přátelství nenárokuje a nazývá se služebnicí Páně ačkoli žije v přátelství s Bohem Otce, Bohem Synem a Bohem Duchem Svatým. O přátelství s těmi, kdo nás chtějí učinit Božími přáteli 1. prosince roku 1914 psal otec Pio Raffaelině Cerase: “O nevýslovná dobroto našeho laskavého anděla! Kolikrát jsem byl příčinou jeho slz, nenaslouchaje jeho vůli, která byla zároveň vůlí Boží! Kéž nás náš nejvěrnější přítel chrání od dalších nevěr.” Následování Krista III, 45: “Zřídka se nalezne přítel tak věrný, aby vytrval v každé tísni. Ty, Pane, jediný jsi ve všem nejvěrnější a druhého takového není (Jud 9,19).” Sv. Terezie Avily Vlastní životopis: “Kdo má u sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel.” Sv. Augustin: “Zvol si Boha za přítele, když tě vše opustí.”

Kardinál Ratzinger 18.4. 2005 před konkláve: “Zralá je ta víra, která se neřídí podle vln módy a posledních novinek. Dospělá a zralá víra je hluboce zakořeněná v přátelství s Kristem. Toto přátelství nás otevírá ke všemu, co je dobré, a dává nám měřítko k rozlišování mezi pravým a falešným, mezi podvodem a pravdou. Musíme uzrávat k této dospělé víře, k této víře musíme vést Kristovo stádce. A tato víra a pouze víra vytváří jednotu a uskutečňuje se v lásce. Sv. Pavel nám v tomto ohledu poskytuje v kontrastu se stálými náhlými obraty těch, kteří jsou jako děti zmítáni vlnami krásná slova: konat pravdu v lásce (Ef 4,15) jako základní formuli křesťanské existence. V Kristu se spojují v jedno pravda a láska. Nakolik se přibližujeme ke Kristu, natolik se také náš život, zakládá na pravdě a lásce. Láska bez pravdy by byla slepá. Pravda bez lásky by byla jako zvučící cimbál (1 Kor 13,1). A nyní pojďme k evangeliu, z jehož bohatství bych rád vybral dvě malé poznámky. Pán se k nám obrací těmito úchvatnými slovy: Už vás nenazývám služebníky… nazval jsem vás přáteli (Jan 15,15). Tolik cítíme, že jsme, jak je to pravda, pouze neužiteční služebníci (srov. Lk 17,10). A navzdory tomu nás Pán nazývá přáteli, činí nás svými přáteli, dává nám své přátelství. Pán definuje přátelství dvojím způsobem. Mezi přáteli neexistují tajemství. Kristus nám říká všechno, co slyší od Otce. Dává nám svou plnou důvěru a s důvěrou také poznání. Zjevuje nám svou tvář a své srdce. Ukazuje nám svou něhu, svou vášnivou lásku, která jde až k bláznovství kříže. Svěřuje se nám, dává nám moc hovořit svým Já. Toto je moje tělo…, Uděluji ti rozhřešení… Svěřuje své tělo, Církev, nám. Svěřuje našim slabým myslím, našim slabým rukám svou pravdu: tajemství Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Tajemství Boha, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna (Jan 3,16). Učinil nás svými přáteli a jak my odpovídáme? Druhý prvek, jímž Ježíš definuje přátelství, je společenství vůlí. Idem velle, idem nolle (totéž chtít, totéž nechtít). To byla také pro Římany definice přátelství. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám (Jan 15,14). Přátelství s Kristem se shoduje s tím, co vyjadřuje třetí prosba Otčenáše: “Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.” V hodině Getsemanské zahrady Ježíš přeměnil naši lidskou rebelantskou vůli, na vůli, jež je shodná a spojená s Boží vůlí. Protrpěl celé drama naší nezávislosti a právě tím, že nese naši vůli do rukou Boha, nám dává pravou svobodu: “Ne jak já chci, ale jak Ty chceš” (Mt 26,39). V tomto společenství vůlí se uskutečňuje naše vykoupení: být Ježíšovými přáteli, stát se Božími přáteli. Čím více milujeme Ježíše, čím více ho poznáváme, tím více roste naše pravá svoboda, roste radost, že jsme vykoupeni. Díky Ježíši za Tvé přátelství! Další prvek evangelia, na který bych rád poukázal jsou slova o přinášení plodů: Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý (Jan 15,16). Zde se ukazuje dynamismus křesťanské existence apoštola: vyvolil jsem vás, abyste šli… Musíme být prodchnuti svatým neklidem: neklidem nést všem dar víry, přátelství s Kristem. Byla nám dána v pravdě, lásce a přátelství s Bohem, aby dospěla také ke druhým. Dostali jsme víru, abychom ji darovali druhým.”

Stav, kdy přátelskými vztahy neoplývá občanská společnost ani církevní prostředi svědčí o špatném duchu a opaku pravého přátelství s Bohem.