Byla doba Jana Husa zcela zkažená? Nebyla. Ukazují to jeho současníci prohlášení za svaté. Patří mezi ně sv. Antonín Florentský. Narodil se ve Florencii r. 1389. Byl to jedináček a syn šlechtický. Toto obvykle je překážka zbožnosti, avšak Antonín dd mládí usiloval o svatost a život podle Boží vůle podle svatých, jejichž životopisy měl jako nejoblíbenější četbu. V šestnácti letech se stal dominikánem a vykazoval příkladný řeholní život podle v řehole v pokoře, poslušnosti, sebezáporu a usebranosti mysli v rozjímání Boha. Stal se osvědčeným rádcem v spletitých otázkách a z rozkazu papeže Evžen IV. se účastnil sněmu Florentinského. Tento sněm začal v Basileji a dovolil přijímání pod obojí způsobou pro Čechy při trvání pravdy, že stačí ke spáse přijímat pod způsobou chleba. Část účastníků koncilu V Basileji zvolila roku 1439 vzdoropapeže Felixe V., posledního vzdoropapeže dějin. Nastal přesun místa sněmu do Ferarry a následně do Florencie. Ve Florencii byla jeho nejvýznamnější jednání. Podařilo se ukončit schizma mezi západní a východní církví a vznikla dohoda, od které později Východ odstupoval. Sněm trval od roku 1431 do roku 1445.

Bohatý rod Medicejských založil ve Florencii dominikánský klášter, kde se stal sv. Antonín převorem. Je vyzdoben freskami blahoslaveného dominikána Fra Angelika. Po dlouhých sporech o to, kdo bude arcibiskupem Florencie byl zvolen sv. Antonín. Ten utekl a až na pohrůžku klatbou přijal tento úřad. Napsal papeži: „Zdali chceš nakládat jako s nepřítelem s člověkem, jemuž jsi tolik důkazů dobroty dal?“ Po převzetí úřadu biskupa usiloval o život věrohodného nástupce apoštolů. Jeho heslem bylo: “Nástupce apoštolů nesmi mit jiné bohatství, leč ctnost.” Místo koně měl jen mezka jako podřadnější dopravní prostředek. Založil ústav sv. Martina k zaopatřování chudých. Své sociální cítění osvědčil vzornou pomocí za moru, hladu a zemětřesení jež Florencii v jeho době postihlo. Nebyl liknavý v řešení zlořádů, což mu přineslo i pokus o zavraždění. Muž, jemuž tento zločin odpustil konal pokání a vstoupil do františkánského kláštera. Potlačil hazardní hry. Kromě povinných modliteb konal denně hodinky k P. Marii a modlil se sedm žalmů kajicích. Žaltář za duše v očistci se modlil dvakrát týdně. V den postní se modlil všechny žalmy.

Sekretář mu jednoho dne řekl, že by biskupové byli k politování, kdyby tolik pracovali jako on. Odpověděl: „Žádná práce neodejme nám mír duše, pakli sobě v nitru ponecháme prázdné místečko, kde vždy sami při sobě zůstáváme, a kam zmatek světský přístupu nemá.” Když papež Evžen IV. onemocněl, musel sv. Antonín jít do Říma a svátostmi jej zaopatřit. Následně mu papež v náruči zemřel. Na konci života často opakoval stejná slova jako během života: „Bohu sloužit je panovat.“ Papež byl při jeho pohřbu a papež Hadrián IV. jej prohlásil za svatého roku 1523. Tím je nastaveno zrcadlo Lutherovi a jiným, aby si uvědomili jak vypadá pravá reforma Církve.

Takto je zaznamenáno jeho kázání: Jan říká v knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody. Byl ukřižován Kristus, strom života, o němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě části, Starý i Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak již máme předznamenáno. Z hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.

Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo, že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k tomu, proti komu se provinila, vzhledem k dobru, kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.

Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k lásce dary, a větší dar vede k větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje. A větším darem je to, co je více milováno. Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným, dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.

Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho, kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o níž se říká: Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví. Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k boji podle slova: Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.

Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je z něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou Církví. Takto je tedy povýšena důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v lidské přirozenosti, dostal jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno. A v této přirozenosti, v níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.