Krásný měsíc je květen. Krásný přírodou stvořenou Bohem. Krásnější více v tomto měsíci uctívanou Pannou Marií, protože její duchovní krása na rozdíl od přírody nepomine. Proč a jak máme Pannu Marii uctívat? Jsme v době pokoncilní a tak odpověď na tyto otázky skrze texty II. Vatikánského koncilu. V konstituci o Církvi je Panně Marii věnována celá jedna kapitola. Je to více než kterémukoli jinému svatému nebo světici Boží. To, že je tato kapitola v pojednání o Církvi ukazuje, jak Panna Marii patří k Církvi. Uprostřed koncilních jednání Pavel VI. udělil Panně Marii v roce 1964 titul Matka Církve. V článku 63 Lumen gentium máme: “Jak učil už sv. Ambrož, Bohorodička je vzor Církve, ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem.” Je vzorem pro Církev, a tudíž pro muže i ženy, děti. mládež i lidi staré, vzdělané i neučené. Koncil citující jako normu sv. Ambrože je odsouzením těch kdo dělají propast mezi tím, co bylo před a po koncilu. Z pohledu do minulosti je dána Panna za vzor do budoucnosti příkladem ze starověku. Jde o návrat nejen před II. Vatikánský koncil, ale před dalších 18 koncilů, protože sv. Ambrož zemřel po prvních dvou koncilech z celkově dvaceti do současnosti. Znal I. nicejský a I. cařihradský koncil, k nimž se vracíme ve Vyznání víry, což je rovněž doklad toho, že tato katolická víra platí i po II. Vatikánském koncilu.

Oslabení mariánské úcty nastalo skrze ekumenismus konaný často bez znalostí a dodržováním koncilních textů. Např. dekretu o ekumenismu je čl. 3: “Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.” A v závěru čl. 24: “Tento posvátný sněm vybízí věřící, aby se zdržovali každé lehkomyslnosti i nerozumné horlivosti, které by mohly poškodit opravdový pokrok jednoty. Neboť jejich ekumenická činnost musí být plně a upřímně katolická, totiž věrná pravdě, kterou jsme přijali od apoštolů a Otců…”

Jak má vypadat pokoncilní mariánská úcta? Lumen gentium čl. 67: “Posvátný sněm vyhlašuje tuto katolickou nauku uváženě a zároveň vybízí všechny syny církve, aby velkodušně podporovali úctu k blahoslavené Panně, především liturgickou, a vážili si mariánských modliteb a pobožností, které učitelský úřad církve během staletí doporučoval. Je třeba též přesně zachovávat to, co bylo v minulosti rozhodnuto o uctívání obrazů Krista, blahoslavené Panny a svatých. (Srov. 2. nicejský koncil, r. 787 a Tridentský koncil).” Z textů II. VK se učíme mít úctu k předešlým koncilům. Co je po staletí doporučováno? Především je to modlitba svatého růžence, jejíž konání zavedl Pius V. po tridentském koncilu v době ohrožení islámem. Papež Lev XIII. napsal 12 encyklik o svatém růženci. Připomíná, že katolické rodiny si nemohly představit den, v němž by se nepomodlili sv. růženec. Roku 1883 papež Lev XIII. přidal do litanií invokaci “Královno posvátného růžence.” Encykliky o růženci napsal Pius XI. a Pius XII. Jan Pavel II. vyhlásil dokonce rok růžence. Kdo může říci, že se modlí sv. růženec každý den má pravého pokoncilního ducha a kdo jej odmítá ve jménu koncilu činí tak podle falešného pokoncilního ducha.

II. Vatikánský koncil co se textů týče není většinou pokřtěných katolíků uskutečněn v mariánské úctě. Změní se to skrze synodální cestu? Nač otvírat nová témata jestliže není hotova práce s úkoly dané texty II. Vatikánského koncilu? Vyjděte z Babylónu, můj lide a pod ochranou Panny Marie skrze pravou mariánskou úctu si každý zachraň svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem! Úcta svatých je doporučována Církví a tím jsou doporučeny i jejich mariánské modlitby. Modlitba patrona mládeže sv. Jana Boska: „Maria, Panno mocná, ty veliká a slavná záštito svaté Církve, ty podivuhodná pomocnice křesťanů, ty hrozná jako vojsko seřazené k bitvě, ty, která samojediná jsi potřela všechny bludy po celém světě, ochraň nás před nepřítelem v našich úzkostech, v našich zápasech a v našich tísních, a v hodině smrti přijmi naši duši do ráje. Amen.“

Citace v tomto článku dokládají tradiční ráz textů II. Vatikánského koncilu: 1. citují sv. Ambrože; 2. odkazují na II. nicejský a tridentský koncil a věci po staletí doporučované; 3. připomínají apoštoly v čele s Petrem; 4. žádají věrnost pravdě apoštolů a otců; 5. argumentují biblí. Modernistické výklady a novoty nelze skrze texty přímo tvrdit anebo nemají co do vyjádření převažující ráz.