Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích od Jana Evangelisty Bílého takto píše o sv. Atanáši: “Žalovali na něj, že Arsenia zavraždil a jednu pannu znectil. Na sněmu v Tyru drželi nad ním soud jeho nepřátelé. Avšak on jich do vlastních osidel chytl. Když tu nestydatou osobu představili, o které pravili, že ji Athanasius znectil, tu vystoupil zcela tiše kněz Timotheus, a když ona svou žalobu přednesla, tázal se ji: „Mluvil jsem já kdy s tebou? Byl jsem v domě tvém? Ona však křičela na hlas: „Ano tys to; tys mi násilí učinil!“ a všelicos necudného povídala. Ale nyní svět viděl, že ona Athanasia ani nezná. Zahanbeni jsouce, museli nepřátelé tu hanebnici odklidit, ale nyní tím zuřivěji křičeli,že zavraždil Arsenia.

Sv. Atbanasius se jich pokojně tázal, zdali znají Arsenia? Oni odpověděli: „„Ano!““Nyní pokynul Atbanasius; mnich se zastřenou tváří vkročil. Athanasius mu odkryl tvář a k užasnutí nestoudných pomlouvačů stál tu Arsenius před nimi celý a živý, a ukazoval obě ruce své. Nepřátelé skřípali zuby, ale nepolepšili se!

Když ho Julian zavražditi chtěl, lid naříkal, on však ho těšil řka: Mějte důvěru, tento mrak brzo přejde. Potom vstoupil na lod, a odploul po Nylu na poušť Thebais. Nebyl ještě daleko, tu již ho stíhal ten setník, který měl rozkaz, aby ho zavraždil. Neznaje Athanasia a dohoniv tu loď, ve které se Athanasius nacházel, tázal se právě jeho, zda-li neviděl Athanasia? S obdivuhodnou ducha přítomností odvětil:„Athanasius není daleko odtud. Jestli si pospíšíš, brzy ho dohoníš.“ Setník pospíchal za Athanasiem, a Athanasius se vrátil do Alexandrie, kde se nějaký čas nějaký čas skrýval, a potom zase na nějakou chvíli na poušť utekli.

Z těchto příkladů můžeme poznati, jakou ducha přítomností obdařil Bůh sv. obhájce víry kat. Athanasia; a blažen každý, kdo obklopen nepřátely, špehouny a čmuchaly, nic se neleká, nýbrž chladně a neohroženě pro svatou a spravedlivou věc horlí a bojuje. To nejvíc zastraší aodzbrojí nepoctivé nepřátele víry a spravedlnosti, když oni mají činit co s člověkem poctivým, který se těch šelem nebojí.”

Ze stejné knihy Bílého chvála učitele sv. Cyrila věrozvěsta: “Sv. Řehoř Nazianz pravi ve své chvalořeči na Athanasia: „„Vira jeho byla tak přesná a čistá, že každý svou vlastní pravověrnost dle Athanasia měřit mohl a jeho cnost tak všestranná, že Athanasia chválit je totéž jako cnost chválit.“

Ze stejné knihy Bílého popis pastorace: “Když Athanasius se byl vrátil, bylo to právě tak, jako by se byl Duch Sv., který v něm přebýval, po celém městě rozlil. On sám piše: „Lid se povzbuzoval vespolek ve sborech k posvátnému smýšlení. Mnozi svobodni, kteři již do stavu manželského chtěli vstoupit, pro Krista nyni zůstali ve stavě svobodném. Mnozi se odhodlali k životu samotnému. Mnozi rodičové povzbuzovali své ditky. Mnohé ditky prosily své rodiče, aby jim nebránili, stát se následovníky Kristovými. Mnohé paničky prosily svě muže, mnozi mužové své paničky, aby se vespolek zdržovali a mohli se oddat modlitbě. Mnohé vdovy a sirotci, kteří dřive hlad a nahotu trpěli, horouci lidu horlivostí pokrmů a šatstva dostali. Byl takový závod ve svatém smýšlení, že každá rodina a každý dům se podobal chrámu pro pobožnost obyvatelů svých a pro jejich modlitbu k Bohu.”