Vstupní modlitba 3 neděle velikonoční tradiční liturgie je: “Bože, jenž bloudícím zjevuješ světlo pravdy své, aby se na cestu spravedlnosti vrátit mohli, dej všem, kteří se ke křesťanskému vyznání hlásí, aby zavrhovali, co odporuje jménu křesťanskému a následovali, co se s ním shoduje. Skrze…” K naplnění této modlitby mocně přispěl sv. Tomáš Akvinský, od jehož smrti v tomto roce uplyne 750 let.
Takto o něm píše Fr. Josef Ševčík, Ordo Praed. v knize Tomáš Akvinský učitel církevní a ochránce katolických škol: “Kardinál Baronius pravil vším právem, že není možno vyslovit chvály, jíž bohoslovci sv. Tomáše slaví, a že nemůže vyslovit, jak učení jeho svorně ode všech členů církevního sněmu tridentského za jedině pravé bylo prohlášeno. Před shromážděnými členy téhož sněmu promluvil 7. března 1563 dominikán Jan Galo z Burgosa, bohoslovec krále Filipa II., k poctě sv. Tomáše, jehož svátek právě byl slaven. Znamenitý řečník se zmínil o životě, ctnostech, učení, spisech a významu světcově, dodal: „Sv. Tomáš nemohl se za svého života zůčastnit církevního sněmu, avšak od blažené jeho smrti nebylo ještě sněmu, na němž by ho čestně nezastupovaly a místo něho nemluvily a nerozhodovaly jeho spisy, plné vědy a moudrosti. Nemluvím ani o jiných sněmech, nejlepším důkazem slov mých je tento sněm; kdykoli má o něčem rozhodnout, proč obrací zrak svůj k spisům jeho, bádaje, není-li světec jiného mínění? A kdo je v celém tomto shromáždění nejznamenitějších učenců církve sv., kdo by se neodvolával na učení Tomášovo a nehledal v něm důkazů pro jednotlivé pravdy učení cirkevního? Kdykoli nějaká pochybnost vznikne, u koho hledáte rozhodnutí, než u sv. Tomáše? Jeho učení je jako zkušební kámen víry svaté, chtějíce pak ji zachovat, řídíte se učením světcovým.“ Řečník ujistil shromážděné členy sněmu, že kdo se sv. Tomášem souhlasí, nikdy nechybi a ukončil slovy: „Za celý řád kazatelský děkuji vám všem, že velikou slávu světcovu ještě množíte, dávajice světu a budoucím pokolením příklad, jaké úcty svatý Tomáš je hoden.“
Jeronym Wilmus, člen sněmu tridentského, pravil, že ze všech hodnostářů a učenců, kteří se sněmu účastnili, nebylo ani jediného, jenž by se poněkud byl odchýlil od učení svatého Tomáše, neboť učení jeho je nauka všech církevních Otců. Kardinál Vincenc Justiniani pravil, že sv. Tomáš byl vykladatel téhož církevního sněmu. Když mělo být prohlášeno rozhodnutí sněmu o svátosti svěcení kněžstva, povstal arcibiskup granadský upozorňuje, že dle jeho mínění, rozhodnutí ono nesouhlasí s učením sv. Tomáše. Ihned přečteno bylo místo v „Sumě teologické“, jež dle mínění arcibiskupova odporovalo rozhodnutí sněmu a prohlášení bylo odloženo, aby všechny pochybnosti mohly být překonány.
Právem dosvědčil Bossuet, že učení sněmu tridentského je úplně sestaveno dle spisů sv. Tomáše. Podobně pravil později papež Klement XII., že učení sv. Tomáše bylo od všeobecných sněmů církevních uznáno a oslaveno. Učení svatého Tomáše bylo od sněmu tridentského oslaveno vynikajícím dílem, tzv. katechismem sněmu tridentského, jenž též „katechismem římským“ bývá nazýván. Sněm církevní totiž naporučil, aby pro duchovenstvo krátce bylo sestaveno učení církve katolické. O provedení jedné části katechismu získal si velikých zásluh sv. Karel Boromejský, dílo však nemohlo být dokonáno za sněmu, proto papež Pius IV. odevzdal je zvláštní komisi, pozůstávajíc ze tří kardinalů a tří učenců řádu kazatelského, jimž byl přidělen znamenitý filolog Pavel Manutius. Kardinalové pouze práci řídili, dílo provedli oni tři dominikáni, Leonard Marino, arcibiskup laucianský, Foscarari Jiljí, biskup modenský a František Fureiro, bohoslovec krále portugalského a znamenitý znalec jazyka hebrejského, řeckého a latinského. Katechismus byl ukončen r. 1566, načež papež Pius V. jej potvrdil; tím ovšem nepotvrdil opět než učení sv. Tomáše, neboť spisovatelé v katechismu neuvedli, čeho ve spisech světcových nenašli.”
V textech II. Vatikánského koncilu je sv. Tomáš A. zmiňován 27 x. Nejzásadněji v dekretu o kněžské výchově: “Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace pod vedením svatého Tomáše a objevovat jejich vzájemnou souvislost, aby se dospělo k jejich dosažitelně nejlepšímu objasnění.” K tomu v odkazu Pius XII., řeč k alumnům seminářů, 24.6. 1939: „Závodění (…) v hledání a šíření pravdy není doporučováním nauky sv. Tomáše mařeno, spíše se tím povzbuzuje a bezpečně řídí.“ Pavel VI., proslov na papežské univerzitě Gregoriáně, 12.3. 1964: „Profesoři (…) ať s úctou naslouchají hlasu církevních učitelů, mezi kterými zaujímá přední místo svatý Tomáš Akvinský. Neboť tak veliká je síla génia Andělského učitele, tak upřímná láska k pravdě a tak velká moudrost, když zkoumá nejvyšší pravdy, když je vykládá a dokonale uvádí v jednotu, že je jeho nauka nejen velice účinný nástroj k zabezpečení základů víry, ale i k zajištění plodného a zdravého pokroku.“ Srov. také proslov při 6. mezinárodním tomistickém sjezdu, 10.9. 1965.” V deklaraci o křesťanské výchově je v čl. 10: “Vzorem jsou přitom církevní učitelé, především svatý Tomáš Akvinský.” V odkazu Pavel VI., proslov k 6. mezinárodnímu tomistickému kongresu, 10.9. 1965.”
Papež Benedikt XVI. 2.6. 2010 v katechezi o sv. Tomáši A. řekl: “Můj ctihodný předchůdce, papež Jan Pavel II. ve své encyklice Fides et ratio připomněl, že Církev právem vždycky pokládala svatého Tomáše za učitele myšlení a za vzor teologického bádání (č. 43). Nepřekvapuje, že mezi církevními spisovateli zmíněnými v Katechismu katolické církve, je po svatém Augustinovi svatý Tomáš citován více než všichni ostatní, celkem 61 x! Je označován také jménem Doctor Angelicus, patrně pro své ctnosti a zejména pro ušlechtilost myšlení a ryzost života.”
Nikoli ve šlépejích svých předchůdců a sv. Tomáše byl papežem Františkem zrušen trest smrti k němuž je v Summě teologické sv. Tomáše II-II ot. 64 čl. 2 odp. : “Odpovídám: Musí se říci, že, jak bylo řečeno, je dovoleno zabít pouhé živočichy, pokud jsou přirozeně zařízeni k užívání člověka, jako nedokonalé je zařízeno k dokonalému. Každá však část je zařízena k celku jako nedokonalé k dokonalému. A proto vidíme, že když ke zdraví celého těla prospívá odnětí některého údu, třebas když je zahnívající a poškozující jiné, chvalitebně a prospěšně je odňat. Kterákoliv soukromá osoba je však vůči celé společnosti jako část k celku. A proto, je-li nějaký člověk nebezpečný společnosti a kazí ji nějakým hříchem, chvalitebně a prospěšně je zabit, aby se zachovalo společné dobro. Málo kvasu totiž nakvasí celé těsto, jak se praví I. Kor. 5.”
Roku 1880 byl Lvem XIII. prohlášen za patrona katolických škol. V těchto školách se učí pokud si plní své povinnosti ze Summy teologická opak ideologie LGBT. K tomu patří II-II ot. 154 čl. 12 k 1: “K prvnímu se tedy musí říci, že, jako řád správného rozumu je od člověka, tak řád přírody je od samého Boha. A proto v hříších proti přírodě, ve kterých se porušuje sám řád přírody, se děje bezpráví samému Bohu, pořadateli přírody. Proto praví Augustin, ve III. kn. Vyzn.: “Ohavnosti. které jsou proti přírodě, musejí být vždy a všude odmítány a trestány. Takové byly Sodomských a kdyby je všichni národové činili, všem by patřil týž trest hříchu od zákona Božího, který neučinil lidi tak, aby sebe užívali oním způsobem. Poškozuje se totiž ono společenství, které máme mít s Bohem, když táž příroda, jíž on je původcem, se poskvrňuje zvrhlostí náruživosti.”
Modlitba k sv. Tomáši Akvinskému, odpustky 200 dní denně Lev XIII. 3. července 1885: “Andělský učiteli, svatý Tomáši, kníže bohoslovců a vzore filosofů, slavná ozdobo světa křesťanského a světlo svaté Církve, nebeský ochránce všech katolických škol, který jsi se naučil pravé moudrosti a ji bez závisti sděluješ, pros za nás zosobněnou Moudrost, Syna Božího, aby do nás zavítal Duch Moudrosti a my to, čemu jsi učil, rozumem poznávali a co jsi vykonal nápodobením plnili; tak at se staneme účastnými učení a ctnosti, jimiž jsi na zemí jako slunce povždy zářil a posléze z jejich přesladkého ovoce s Tebou v nebesích věčně se radujeme chválíce božskou Moudrost po všechny věky věků. Amen.”