Katolický tradicionalismus či tradiční katolicismus je označení pro směr katolicismu…Takto čteme na wikipedii. Na stejné Wikipedii je arcibiskup Lefebvre označen ze čelního představitele katolického tradicionalismu. Arcibiskup Marcel Lefebvre Otevřený dopis bezradným katolíkům, Budovat a ne bořit: “Nedej se milý čtenáři mýlit slovem „tradicionalista“, které se ti snaží podstrčit v negativním významu. Je to v jistém slova smyslu pleonasmus, neboť já nevím, jak může být někdo katolíkem bez toho, aby nebyl tradicionalistou.”
V knize Církev nasáklá modernismem arcibiskup Lefebvre: “Mohou existovat papežové, kteří nejsou v plném slova smyslu dobrými pastýři, nejsme povinni je ve všem poslouchat. Abychom se však dostali až k tvrzení, že nemáme papeže, tak to tedy ne! Vést takové řeči znamená rozdělovat tradicionalisty a to nechci.”
Proti tomuto kladnému chápání tradicionalismu je negativně o tradicionalismu: “Enchiridion Symbolorum, Denzinger, vydání 1913: “De falso traditionalismo contra Augustinum Bonnetty (1) [Ex Decr. S. C. Indicis, 11.(15.) Iunii 1855.]
1649 1. Etsi fides sit supra rationem, nulla tamen1795 (1505)vera dissensio, nullum dissidium inter ipsas inveniri unquam potest, cum ambae ab uno eodemque immutabili veritatis fonte, Deo optimo maximo, oriantur atque ita sibi mutuam opem ferant (2) [cf.n. 1635].
1. I když víra je nad rozumem, přesto mezi nimi nelze nalézt žádný skutečný rozpor ani neshodu, protože obě pocházejí z jednoho stejného neměnného zdroje pravdy, nejvznešenějšího a největšího Boha, a tak si vzájemně pomáhají.”
1650 2. Ratiocinatio Dei exsistentiam, animae spiritualitatem, hominis libertatem cum certitudine probare potest. Fides posterior est revelatione, proindeque ad probandam Dei exsistentiam contra atheum, ad probandam animae rationalis spiritualitatem ac libertatem contra naturalismi ac fatalismi sectatorem allegari convenienter nequit [cf.n.16221625].
2. Rozum může s jistotou dokázat existenci Boha, duchovnost duše, svobodu člověka. Víra je pozdější než zjevení, a proto nelze jednoduše tvrdit, že dokazuje existenci Boha ateistovi nebo dokazuje spiritualitu a svobodu racionální duše proti stoupenci naturalismu a fatalismu.
1651 3. Rationis usus fidem praecedit et ad eam hominem ope revelationis et gratiae conducit cf.11.1626
Používání rozumu předchází víru a k ní vede lidi pomocí zjevení a milosti.
1652 4. Methodus, qua usi sunt D. Thomas, D. Bonaventura et alii post ipsos scholasticinon ad rationalismum ducit, neque causa fuit, cur apud scholas hodiernas philosophia in naturalismum et pantheismum impingeret. Proinde non licet in crimen doctoribus et magistris illis vertere, quod methodum hanc, praesertim approbante vel saltem tacente Ecclesia, usurpaverint (4)
4. Metoda, kterou používali sv. Tomáš a sv. Bonaventura a po nich další scholastici, nevede k racionalismu a není ani důvodem, proč filozofie v dnešních školách upadá do naturalismu a panteismu. Není proto dovoleno vyčítat těmto učitelům, že použili tuto metodu, zvláště když ji církev schvaluje nebo k ní alespoň mlčí.
1 ASS 3 (1867),224. — Augustinus Bonnetty, natus 9. Aprilis 1798,in 0 pido Entrevaux Galliae, praeter varia alia scripta philosophica e hemeri es: «Annales de philosophie chretienne» redigebat. Subscripsit t eses a S. C. Indicis sibi propositas; mortuus est 29. Martii 1879. 3 Encycl. PII IX, 9. Nov. 1846. 3 Propositiones a. Bautain subscriptae 8. Sept. 1840. 4 Propositiones contradictoriae propositionibus passim ex D. Bonnetty desumptis. , 5 ASS 1 (1865), 177 sq; CL VI 103a; cf. Collectanea S. C. de propag. Fide, Romae 1893, n. 1743.”
Tento výčet pravd, které tradicionalismus ohrožuje je důsledkem ústřední teze Augustina Bonnetty: “Člověk začíná chápat, jak celé náboženství jako celek spočívá na tradici: na historii, to znamená, ne na uvažování…”
Protestantské Sola scriptura bylo odsouzeno pro absolutizování, v němž odmítalo tradici, rozum a církevní ustanovení, zvláště papežů. Tradicionalismus absolutizuje tradici a historii a odmítá rozum, Písmo svaté a církevní ustanovení, zvláště papežů. Odsouzení tradicionalismu je odsouzení špatného pojetí tradice. Podobně odsouzení racionalismu je odsouzení špatně chápané role rozumu. Po vystřízlivění z racionalismu a přechodu na opačný a nezdravý postoj skeptického agnosticismu bylo na I. Vatikánském koncilu nutné toto zavrhnout a obhajovat možnosti rozumu a jeho schopnost s jistotou dojít k Bohu. Člověk nepokřtěný užívající zdravý rozum by si velice mohl rozmýšlet zakotvení v prostředí, kde tradicionalismus je chápán jedněmi jako něco dobrého a druhými jako něco špatného…Toto užívání stejného pojmu s opačným chápáním může považovat za přijatelné jenom stoupenec nominalismu, který je církevně odmítnut.
To, jak filosofickým názorům věnuje Církev pozornost vysvětluje Dr. Josef Pospíšil v knize Co jest Církev? církevně schválené biskupy Dr. Josef Kupka a Norbert Jan: “ § 5. Církev je neomylná v pravdách filosofických a přírodovědeckých, které těsně souvisí s pravdami zjevenými. Je-li Církev neomylná v poznání a hlásám prvotných pravd Zjevení Božího, musí s touže neomylností poznávat a odsuzovat opačné bludy pravd zjevených. Jinak by nemohla věřící před nimi varovat.. Ale pak by také nedosáhla účelu, pro který ji Kristus zvláštní výsadou neomylnosti v jejím učitelském úřadě opatřil. Církev také své moci, neomylně odsuzovat všecky bludy se příčící pravdám zjeveným, vždy používala. Tak odsoudila všechny bludy novější doby, hlavně materialismus, pantheismus, naturalismus, monismus, výstřední evolucionismus, jakož i nesprávné theorie filosofické, jako tradicionalismus a ontologismus a theorii vrozených ideí. Pius IX. odsoudil všechny čelnější bludy své doby, jako naprostý a mírný racionalismus, náboženský indifferentismus, latitudinarismus, socialismus, bludy se týkající povahy společnosti lidské (Syllabus § VI.). Lev XIII. odsoudil bludy se týkající světské vlády (Encycl. Diurnum illud), amerikanismus (Epist. ad card. Gibbons), zednářstvo (Encycl. Humanum genus), Pius X. zavrhl (dekretem S. Off. Lamentabili) bludy o poměru Církve k vědám profánním a jejich pokroku.
- Uvážíme-li, že snad není bludu, kterého by nynější nekřesťanská filosofie nehájila, a že i moderní přírodověda opustivši svou empirickou methodu zabíhá do aprioristických spekulací a popírá již samy základní pravdy každého náboženství, pak se nemůžeme ubránit dojmu, že moderní nekřesťanské vědě neběží o poznání pravdy, jež je jediné předmětem každé pravé vědy, nýbrž toliko o nabytí nové zbraně, kterou by mohla ubíjet Církev katolickou a působnost její. A proto moderní svět při vší své schlubnosti, že bojuje proti obskurantismu Církve katolické, neví již, co jest p r a v d a, co jest logický zákon, co je věda. Jedině Církev katolická hájí práv lidského rozumu. A proto moderní věda ubíjejíc Církev ubíjí také rozum lidský. Až člověčenstvo ze svého až pathologického nepřátelství k Církvi katolické jen poněkud vystřízliví, zajisté pozná a vděčně uzná, že Církev hlásajíc pravdy Zjevení Božího a odsuzujíc všecky nauky jemu protivné hájila a také obhájila pravé důstojnosti lidské. 3. Nynější protikřesťanská pavěda popírá nejen vše, co má v Církvi ráz nadpřirozený, nýbrž podkopává i samy základy, na nichž je jak Církev, tak i každá státní společnost zbudována.
A proto Církev odsuzující bludy se příčící pravdám zjeveným hájí nejen zájmů svých, nýbrž i životních podmínek samé společnosti lidské. Tak by však činiti nemohla, kdyby nebyla ve svých soudech o resultátech věd jak metafysických, tak i fysických odporujících pravdám zjeveným, neomylná. Že se v těchto soudech nikdy nemýlila, dokazují její dějiny. Ve sporu s Galileem, jak již řečeno, se nemýlila Církev, nýbrž římská kongregace, která není Církví. Církev jako Církev nevydala v tomto sporu žádné definice, kterou byla nauku Galileiovou jakýmkoli způsobem odsoudila. Ostatně Galilei sám nepodal pro heliocentrickou soustavu tak stringentních důkazů, kterými by ji byl postavil nade vší vědeckou pochybnost. Exaktně byla dokázána teprve pozdějšími výzkumy a objevy, jakými jsou odklon (aberrace) světla, perallaxa stálic a Foucauldův pokus kyvadlový.”
Augustin Bonnetty odmítal scholastiku a sv. Tomáše a Bonaventuru.
Z knihy Co jest Církev? § 8. Sv. Tomáš Akvinský: “Sv.. Tomáš postavil svou soustavu pravd zjevených strmících svou. blažívou velebností až do nebeských výšin na žulovém základě pravd rozumových a podal tak nezvratný důkaz, že touž měrou,, jakou potřebuje víra rozumu a jeho přirozeného poznání, potřebuje také rozum viry ve Zjevení Boží. Tyto dva obory ač co do předmětu od sebe podstatně různé, nesmí nikdo od sebe rozlučovati. Kdo tak činí, ničí rozum a jeho přirozené poznání jakož i víru ve Zjevení Boží.” II. Vatikánský koncil má v OT 16: “Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajemství spásy pomocí spekulace sv. Tomáše…”
Jsou čtyři světové strany, abychom se dostali na kterékoli místo v prostoru. Podobně Summa teologická sv. Tomáše A. ukazuje správné užívání při řešení všech otázek skrze: 1. Písmo svaté. 2. Katolickou tradici. 3. Církevní výnosy, zvláště papežů. 3. Zdravý rozum a filosofii. A. Bonnetty radil ke studiu moderních protikřesťanských a protikatolických spisovatelů, ale nikoli jako sv. Tomáš A., který převzal od Aristotela a jiných jen věci slučitelné s křesťanskými pravdami a neodchýlil se skrze pohany od nutnosti jasných pojmů jako podmínky zdravého poznání.
Je možné, aby byl tradicionalista modernistou? Na první pohled se to vylučuje. Sv.Pius X., v encyklice Pascendi Dominici gregis 29 napsal: “Ať si modernisté vzpomenou na větu, kterou Pius IX. odsoudil ve svém Syllabu: „Metoda a principy, na nichž staří scholastičtí učitelé vybudovali teologii, neodpovídají potřebám naší doby a pokroku věd.“ To, že se tato věta vztahuje na tradicionalistu Bonettiho je z výše psaného dokázáno.
K scholastické metodě a principům patří důkladný rozbor a diskuse o chápání dané problematiky a užívání pojmů. Používat pojem tradicionalismus v opačném významu než jak jej užívá Denzinger, uvádějící v odsouzení v poznámce Syllabus a výhradu ke scholastice vede k závěru: Tradicionalista může být modernista.
Při dostatku scholastické metody by nemohl nastal výše uvedený rozpor v užívání pojmu tradicionalismus. Dokladem je i to, že na nesprávné užití pojmu tradicionalismus arcibiskupa Lefebvre snad nikdo neupozornil, což by předpokládám při aplikaci scholastické metody jako nesprávné uznal. Ke scholasitcké metodě patří, že nejprve musí dotyčný říct, jak věc pochopil a pak může věcně a kultivovaně projevit svůj nesouhlas. Jde o dialog, v němž člověk jiného názoru není vnímán předem jako nepřítel. Bylo by nescholastické považovat nesouhlas s pojmem tradicionalismus u arcibiskupa Lefebvre jako odmítání jeho osoby nebo důležitosti Tradice. Jsou komentáře na tradičních webech, které lze označit za modernistické pro absenci scholastické metody a principů.
O tom. jak málo je známa a praktikována scholastická metoda a principy nás snadno přesvědčí televizní, internetové, parlamentní a jiné diskuse. Scholastickou metodou se označení s koncovkou -ismus často odhalí jako ideologie s nebezpečnými důsledky. Pro přehnanost jediné věci (zrnka pravdy) s potlačením ostatních důležitých věcí (považovaných neoprávněně za hlušinu bludnou). má i projevy politické totality. Nejnověji máme hédonismus, sexismus, gendrismus, LGBTsexismus, multikulturalismus a synodalismus. Pro scholastiku je základní téma Bůh a jaký řád života osobního a společenského tomu odpovídá. Nikoli skrze scholastiku, ale skrze nějaký -ismus se toto jako základní téma narušuje a odmítá.