Památka trnové koruny Pána Ježíše Krista má v liturgii, která chybí v mísále Jana XXIII. a Pavla VI., vstupní modlitbu: “Dej, prosíme tě, všemohoucí Bože, abychom my, kteří na památku umučení našeho Pána Ježíše Krista uctíváme jeho trnovou korunu na zemi, dostali od něho slávu a čest v nebi…” Metoděj Kulda píše v knize Církevní rok: “Mezi mučidly, jimiž vojáci římští, podřízenci Pilátovi, trýznili Pána našeho Krista, nežli byl na kříž odsouzen, byla koruna, kterou z trní spletli a na hlavu Mu vložili, přioděvše Jej pláštěm šarlatovým. Dali mu také třtinu místo žezla do pravé ruky, a klekajíce před Ním, posmívali se Mu řkouce: „Zdráv buď, králi židovskýl“ A plijíce na Něho, brali třtinu, a bili hlavu Jeho. Mat. 27, 28-30. Zle zažil Pán koruny Své, ježto z trní jsouc spletena, nesmírné tvořila Mu bolesti. Takovou korunu nese království pravdy.

Korunou trnovou mučen byl Vykupitel za hříšnou pýchu a nádheru lidskou. Důstojenství královského Kristus Pán nepřijal od lidu židovského; neboť když byl poznal, že by Jej chytili a učinili králem, ušel na horu sám jediný; Jan 6, 15; a soudci svému, vladaři Pilátovi, pravil: „Království moje není z tohoto světa;“ Jan 18, 36; ale trnovou korunu přijal; ta se hodila pro kříž a pro hanbu, které s Ním tropili, místo úcty královské posmívajíce se Jemu. Není člověka, jenž by od Adama nebyl zdědil touhu po slávě a vládě. Spasitel náš trním korunovaný a potupený podává nám lék proti hříšné pýše, nádheře, marnivosti a ješitnosti. Zvláště pak pro lidi na výši postavené spasitelnou je věcí, aby neměli korunu zcela beztrnovou; prospěšno je jim to, co je upomíná na pokoru a co kazí jed pýchy jedovaté. Abychom vděčně připomínali sobě krušné bolesti, jež Bůh a Vykupitel náš za nás vytrpět ráčil korunou trnovou, slaví se v Církvi Páně zvláštní svátek „památky trnové koruny Pána Ježíše Krista“ v pátek po středě popeleční. Svátek ten nejprvé světil se v Paříži, hlavním městě francouzském, za času krále Ludvíka Svatého IX. (1226—1270).

Tento nábožný král dostal trnovou korunu Páně darem od Balduina, císaře Cařihradského (1228—1261). Když pak vyslanci jeho přišli do Cařihradu (Byzancie, Konstantinopole) aby přijali posvátný dar ten, nebylo tam klenotu toho, neboť dvůr císařský za nastalé nouze peněžité zastavil ho Benatčanům. Král Ludvík ochotně korunu trnovou vyplatil, aby měl v říši své převzácný poklad ten. Král s matkou svou Blankou Kastilskou a se šlechtou království svého vyšel až do města Villeneuve (Viljnév) v ústrety slavnému průvodu a spatřiv ono svaté mučidlo Páně, radostí rozplakal se. To událo se dne 10. srpna 1239. Příštího dne na rameně nesl král bos a toliko prostým rouchem oděn, v městě Sensu (Sansu) od brány až do staršího kostela svatého Štěpána trnovou korunu Kristovu. Ze Sensu po několika dnech přenesena byla do hlavního města Paříže a tam uložena v královské kaple svatého Mikuláše. Kvůli posvátné trnové koruně Páně vystavěl král nádhernou kaplu gotickou, jíž se obdivoval každý znalec umění stavitelského a v kaple té umístil trnovou korunu Páně, část svatého kříže Kristova, houbu a kopí. Drahocenné ostatky ty svěřil zvláštní kapitole kolegiátní, kterou k tomu konci založil, aby je střežila.

Za revoluce francouzské trnová koruna Páně uschována byla v úkrytu bezpečném, odkud dne 10. srpna 1806 slavnostně přenesena byla do katedrálního chrámu Panny Marie v Paříži , kde každoročně vystavuje se toho dne k veřejnému uctění. Toto přenesení trnové koruny Páně z Byzancie do Francouzska bylo původem svátku pod jménem: „Památka trnové koruny“ v biskupství Pařížském. Rychle rozšířila se slavnost ta do jiných krajů, a za století čtrnáctého i do jiných zemí. K žádosti kurfiřta Maxmiliana Filipa v Bavořích, jenž v kaple své v Mnichově měl trn z posvátné koruny, dovolil papež Inocenc IX.tuto slavnost pro Mnichov v pondělí po neděli smrtelné čili páté v postě. U nás v Čechách světí se památka trnové koruny Páně každoročně v pátek po popelci.”

Svatováclavská koruna zhotovená v roce 1346 Karlem IV. je počin vedoucí vládce k odkazu sv. Václavu a pro trn z Kristovy koruny v ní umístěné vede ke Kristu, korunovaného trnovou korunou. Pro její případné zneužití měla jako ochranu nejtěžší církevní trest exkomunikace od papeže. Ctitelé trnové koruny sv. Ludvík a Karel IV. dovedli za své vlády země k příkladné prosperitě nejen ekonomické, ale především duchovní a mravní.