Profesor Bomil Zlámal v Přiručce českých církevních dějin III. má kapitolu Vláda Karla IV. V I.císař Karel IV, vzor křesťanského panovníka je: “Na prostorném náměstí Nového Města Pražského, zvaném dnes Karlovým jménem, vybudoval Karel r. 1350 nejpamátnější stavitelské dílo střední Evropy, Karlov, centrální gotickou svatyni s obrovským rozpětím klentby, vznášející se nad osmibokým prostorem, jejíž stavitel zůstal utajen. Kostel byl zasvěcen památce Karla Velikého (v Kolínské diecézi byl uctíván jako svatý) a mohutně naznačoval myšlenku Svaté říše římské (Sanctum imperium Romanum) jako společné rodiny křesanských národů, jejiž hlava toho času sídlila v Praze. Proto byl i pražský Karlov napodobením osmiboké korunovační kaple císařské v Cáchách zbudované právě Karlem Velikým.” Karel IV. znal dobře život Karla Velikého a čerpal z něj poučení. Následujme ho!
Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích od Jana Evangelisty Bílého Bl. Karel Veliký, cisař r. 814:
“Karel, první římsko-německý císař, obdržel pro veliké činy své přijmi: Veliký. O jeho mnohých válkách a vitězstvích, o pevném a moudrém řízeni jeho mnohých zemi, o jeho podniknutích pro časné blaho svých poddaných ať vypravuje dějepis; já chci zde vypravovati jen o tom, čím se stal v očich Božich velikým a blahoslaveným. Císař Karel byl přede vším věrný, katolický křesťan, věrný syn katolické Cirkve. Ačkoli byl Pán velkomožný, přece jevil vždy papeži, jako náměstkovi Pána Ježíše, dětinnou úctu a ochotnou poslušnost, pročež ho papež Leo I. „„milým synem Cirkve Ježišovy“’ nazval. K obraně papeže Hadriana I., který od krále Longobardů velice skličen byl, táhl s vojskem přes vysoké sněžky, a zvitěziv nad Longobardy v bitvě krvavé, obdaroval papeže některými zeměmi, které jim byl odňal. Kdykoli papež potřeboval pomoci, hned byl cisař Karel jemu po boku s mocným ramenem svým.
Poněvadž věděl, že národové jedině vírou Křesťanskou mohou opravdu stát se šťastnými, všelikou péči a snahu vynaložil na to, aby na víru obrátil Sasíky, národ tehdáž mocný, ale ještě modloslužbě oddaný. Ze byli velmi divocí a bojechtivi, a tudiž přes hranice do řiše jeho nájezdy činice plenili a pustošili: sebral proti nim pole, a protože mírnějšími prostředky nedalo se ničeho pořidit, se zbraní v ruce je nutil, aby přijali křest sv. Tim ovšem ještě nebylo mnoho ziskáno, avšak druhé, třeti pokolení již bylo řádnější. Sochu „Srmenfiule“ nazvanou, modlu to Sasíkům posvátnou, dal zbořit a rozkotat; a brzo na to přijal slavný
jejich vůdce Wittekind křest sv. Tim mnoho tisíc Sasiků ziskáno víře křesťanské.Největší horlivost ukazoval Karel v hájení čistoty viry katolické; kaciřstvi bylo mu ohavností. Sotva se doslechl, že se nějaký blud rozšiřuje, hned činil přípravy, aby se biskupové na sněmu shromáždili, blud vyvrátili a zamezili. Rovně tak mu ležela na srdci církevní kázeň a zlepšení mravů mezi duchovenstvem světským a řeholním; neboť dobře věděl, jak veliký vliv má dobrý příklad osob duchovních na lid. Proto prohlédal k tomu, aby spasitelné předpisy a zákony katolické Cirkve se zevrub zachovávaly a držely. Nevědomost, pramen nemravnosti a surovosti, nenáviděl; pročež všudy zakládal školy, ve kterých poddaní jeho potřebných vědomosti sobě ziskat mohli. On sám v těchto školách dohližel, na pilnost žáků se vyptával, horlivé pochválil, lenochy pokáral.
Ne méně starostliv byl Karel o důstojnost a lesk bohoslužby; uvedl vzdělávatelný zpěv cirkevni, dal nové, krásné kostely stavět a opatřil je drahocennými nádobami a krásnou ozdobou. Při tom při všem o svou vlastní dokonalost dbát nepřestával. Chtěl nejen lid svůj časně a věčně blaženým učinit, nýbrž i svou vlastní duši spasit. Přede všim toužil po základu všech ceností, po pokoře. Jak dalece v té byl prospěl, dokazuje následující připad. Léta P. 800. zdržoval se Karel o Vánocích v Římě u papeže Lva III. Na Boží hod přítomen byl při službách Božích s největší pobožnosti. Co tak mezi velkou mši v modlitbách cele pohroužen na kolenou klečel: přistoupil k němu papež se skvělou korunou a postavil mu ji na hlavu. Pohledem tim unesen volal lid jakoby jednými ústy: „Život a vitězství od Boha korunovanému císaři řimskému.“ V tomto všeobecném jásání necitil Karel žádné samolibosti marné jsa dalek pýchy všeliké, jakož i nápotom se osvědčoval, že by nikdy koruny a titulu císařského nebyl přijal, kdyby byl o tom věděl, co s nim papež zamýšlí.
Ovšem se byl Karel za mládi svého mnohou vadou poskvrnil; a však on upřímně litoval svých poblouzení a hleděl jich napravitt pokáním. Proto zachovával při jidle nejpřisnější mirnosti, chudým bohaté almužny uděloval, roucho drsné kající nosil a zřizoval ústavy pro nemocné. Ve cvičenich pobožnosti šetřil nejpřisnějšího pořádku, ačkoli práce jeho byly mnohostranné. Denně k všeobecnému vzděláni obcoval službám Božím (i času nočního), pilně čital v knihách duchovních, i mezi stolovánim dal si předčitat z knihy sv. Augustina O městě Božím. A tak neustále bedliv byl a o své a lidu svého spasení se staral, povolal ho Pán k sobě v 72. roku věku jeho. Byl pohřben v Cáchách. Kosti jeho, dlouhý čas neznámé, v novějším čase byly nalezeny. Vyobrazuje se v ozdobě cisařské s korunou a žezlem.
Jak velice zapotřebí je v náboženství vycvičen být. Mezi duchovními skutky milosrdenství je jeden, který
blahoslavený Karel císař nejhorlivěji vykonával, totiž: „nevědomé učit.“ Jeho podaní, Frankové, byli ještě lidé zcela nevzdělaní; zvláště se jim nedostávalo ještě pravého poznání víry křesťanské, pročež byli i pověreční i nemravní. Karel se tedy přičiňoval všemožně, aby tuto škodlivou nevědomost odstranil a na její místo užitečné a spasitelné známosti šířil. Zvláště pak napomínal a pozbuzoval kněze, aby sami ve vědě spásy pokroky činili, a potom též lid v nauce křesťanské horlivě vyučovali. Četl jsi již, milý křestane! jak Karel starostliv byl o školy, a aby dítky v nich byly vyučovány. Když jsi tedy rozvážíš, kterak tento císař měl velikou říši k řízení, a při tom mnohé války vést musil a přece neustále se snažil, aby sebe i jiné vědami obohatil, snadno z toho pozorovat můžeš, že to něco velikého a důležitého, nabývat užitečných a vzdělávatelných vědomostí, zvláště v náboženství.
Člověk, který své sv. víry nezná a neví, na jakých důvodech každá pravda křesťanská se zakládá, ten nemůže
ani dle té víry živ být, ten musí nevyhnutelně se stát nemravným a bohaprázdným. Proto bys neměl zanedbat žádné
chvíle, abys sám sv. náboženství lépe a důkladněji poznal a i jiné v něm vyučoval. Pročež křesťanské cvičení nebo kázání pilně poslouchej; čítej rád v dobrých, nábožných knihách; někdy si také vezmi katechismus do ruky a přemitej v něm, abys to všecko nezapomenul. Nebuď tak drzim, když se tě kněz vyptávat chce něco z katechismu, říci: Já jsemuž to zapomenul. Věru! to je hanba! Až jednou umřeš a před soudem Božím mnohý svůj hřích budeš chtít omlouvati, že jsi to nevěděl a tomu nerozuměl, tenkráte nebude před Bohem platit nevědomost, protože si se naučiti mohl, ale nechtěls, do kostela nechodils a doma si ničeho čísti nechtěl. Jsi-li, duše křesťanská! otcem nebo matkou, neopomeň, dítky své záhy a neustále ve sv. náboženství vyučovat.
Běda tobě, jest-li to zanedbáváš a ditky jako stromy v lese bez Boha růsti necháváš domnívaje se, že na to dost času,až k rozumu přijdou. Dítky tvé, zatím se vším nemravem vyrostlé jedenkráte na tebe žalovat budou na soudě Božím, že jsi byla vinna zkázou jejich, neboť nevědomost jejich strhla je v hříchy a nepravosti. Slyš tedy, co blahoslavený Karel často říkával: „Následoval jsem každé rady rozumné, byl jsem mezi vámi jako jeden z těch, kteří milují a vyhledávají, co je právo a zákon.“
Modlitba. O Božská moudrosti, můj Spasiteli Ježíši, uděl mi veliké horlivosti, s jakovou bych se snažil učení Tvé vždy více poznávat, abych sám sebe posvěcovati a jiné na cestu spasení vésti mohl, Amen.
Zakladatelé EU (EHS) měli něco z ducha Karla Velikého a Karla IV. To, že současní představitelé jej nemají volá po nápravě. Wikipedie a jiné zdroje píší, že byl negramotný, což odporuje tomu, co o něm čteme nejen v úryvku tohoto článku.