Neděle III. po Zjevení Páně s evangeliem sv. Matouše 8, 1-13, kde je: “Jdi a ukaž se knězi.” K tomu tridentský katechismus II, 7 otázka 2: Žádná důstojnost na zemi není vznešenější nad řád kněžský? Nejdříve tedy budiž věřícím vyloženo, jak veliká je tohoto stavu, když nejvyšší jeho stupeň, totiž kněžství pozorujeme, vznešenost a důstojnost. Neboť když biskupové a kněží jsou jako nějací tlumočníci a prostředníci Boží, kteří jeho jménem lidi vyučují zákonu Božskému a předpisům života a samého Boha osobu na zemi zastupují, tak je patrné, že jejich úřad je takový, nad nějž se žádného vyššího pomyslit nedá. Proto také právem nejen anděly se nazývají, ale i bohy, protože před námi nesmrtelného Boha moc a velebnost představují. Ačkoliv pak v každém čase měli kněží největší důstojnost, přece však kněží nového zákona nade všecky ostatní ctí daleko vynikají, neboť moc posvěcovat a obětovat tělo a krev Pána našeho a moc odpouštět hříchy, která jim je udělena i rozum lidský a všeliké pomyšlení převyšuje, aniž by se dalo na zemi nalézt něco jí rovného aneb podobného.” “To, že daleko výbornější moc našim kněžím dána je, nežli Mojžíšovým, tomu učí Jan Zlatoústý v knize 3. o kněžích; protože tito přinesené k sobě malomocné ne očišťovali, ale je pouze očištěnými vyhlašovali. Naši však člověka malomocenstvím hříchu poskvrněného v pravdě očisťují a v dokonalé zdraví vracejí, poskytujíce dobře připravenému dobrodiní rozřešení.”

To jak dobrý vztah k Bohu a kněžím spolu souvisí ukazuje sv. František:
Odkaz sv, Františka 1226: “A Pán mi dal takovou víru, že jsem se v kostelích modlil takto prostě: “Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě, a chválíme tě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.” Potom mi Pán dal takovou úctu ke kněžím, kteří žijí, jak to ukládá svatá římská církev, a to pro jejich svěcení, že i kdyby mě pronásledovali, budu se na ně obracet. A i kdybych měl moudrost jako Šalomoun a setkal se s prostičkými světskými kněžími na jejich farnostech, nebudu kázat proti jejich vůli. A budu mít k nim a ke všem ostatním úctu, budu je mít rád a prokazovat jim čest jako svým pánům. A nebudu se starat o jejich hříchy, protože oni jsou mými pány a jejich prostřednictvím poznávám Božího Syna. Na tomto světě totiž vidím svýma očima z nejvyššího Božího Syna jen jeho nejsvětější tělo a krev, které oni zpřítomňují a jen oni podávají druhým. A přeji si, aby se těmto nejsvětějším tajemstvím prokazovala čest, klanění a byla ukládána na důstojných místech.”

V listu generální kapitule : “Vizte svou důstojnost, bratři kněží, a “buďte svatí, neboť on je svatý” (Lv 11,44. A jako vám dal Bůh, váš Pán, pro toto tajemství poctu nade všecky, tak i vy jej milujte, ctěte a oslavujte víc než všichni ostatní. Je velká bída a politováníhodná slabost, když vy, kteří ho máte tak blízko, staráte se ještě o něco jiného na světě. Celé lidstvo ať se chvěje, celá země ať se třese a nebe ať jásá, když na oltáři je v rukou kněze Kristus, Syn živého Boha. Jak podivuhodná velikost a udivující snížení! Jak vznešená pokora! Jak pokorná vznešenost, že Pán vesmíru, Bůh a Boží Syn tak se ponižuje, že se pro naši spásu ukrývá pod nepatrnou způsobou chleba! Bratři, vizte Boží pokoru a před ním si vylévejte srdce (Žl ⁶²⁄₆₁,9)! Pokorně se proto skloňte, a on vás povýší (1 Petr 5,6). Nic ze sebe si proto neponechávejte pro sebe, aby vás celé přijal, když se vám celý podává.”

Tomáš z Celan životopis sv. Františka 4. kapitola: “Vícekrát také opatřil chudým kněžím oltářní nádoby a všem kněžím prokazoval náležitou úctu. Neboť se sám chystal přijmout apoštolské poslání, byl cele proniknut katolickou vírou a vždy pln úcty k Božím služebníkům a k Boží službě “

1. kapitola: “Světec sice chtěl, aby se bratři vůči všem chovali jako nejmenší a se všemi lidmi žili v pokoji, ale zvlášť je svým slovem i příkladem poučoval, aby se především podřizovali kněžím. Říkával totiž: “Pán nás poslal, abychom podporovali kněze a pečovali o spásu duší; abychom doplňovali to, co se kněžím nedostává. Odměny se žádnému nedostane podle vážnosti, kterou požíval, ale podle opravdovosti jeho práce. Vězte, bratři, že práce pro spásu duší je velmi milá a že jí lze lépe dosáhnout pokojem s kněžími než nesvorností. Jsou-li jejich chyby spáse duší na překážku, uvědomte si, že pomsta patří Bohu a že on odplatí ve svůj čas. Proto se podřizujte církevní vrchnosti, aby pokud záleží na vás nevzešla žárlivost. Budete-li lidmi pokoje, získáte Pánu nejen lid, ale i kněze a to je Pánu milejší, než kdybyste mu získali jen lid, ale kněze pohoršovali. Přikrývejte proto jejich chyby, nahrazujte jejich četné nedostatky a když tak činíte, buďte co nejpokornější.«
   
   

Životopis sv. Bonaventura I, část 14. kapitola: “Přál si, aby měli velkou úctu ke kněžím, kteří vysluhují přesvaté svátosti. Kdekoli se s kněžími setkali, museli se před nimi uklonit a políbit jim ruce. Když pak tito kněží seděli na koni, František požadoval, aby se jim líbaly nejen ruce, ale dokonce i kopyta koně, na němž seděli. Tak se měla prokazovat úcta k posvátné moci, jíž byli Boží služebníci vybaveni.”

Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích od Jana Evangelisty Bílého má o dánském králi Kanutovi + 1086, Svátek 19.1 a velmi podporoval kněze: “Lid, který nectí kněze, nemá ani úcty před oltářem, ani před trůnem, a proto nepřátelé pořádku a práva, jak to právě nyní zkoušíme, tak rádi zlehčují a v posměch uvádějí duchovenstvo, a hledí jich o čest, vážnost a důvěru lidu připravit dobře vědouce, že, jakmile se jim podaří duchovenstvo zlehčit, tenkráte s tím také zlehčeno bude náboženství, a pak se zbořeným oltářem zbořit i trůn vladaře lehkou bude prací. Lid, který nemá náboženství, je divoké zvíře, které je ze všech nejstrašnější; příkladu o té pravdě smutné sami jsme se dočkali. Proto duše křesťanská! neopovažuj se tupit kněze, i byť si pozorovala ho být vadným a chybným; važ si vysoce vždy jeho důstojnosti, slunce zůstane sluncem, byť někdy utrpělo na chvíli zatmění. Bez chyby není pod lunou nikdo, ani kněz; zakryj tedy raději chyby jeho pláštěm lásky, a neodkrývej nahotu otce duchovního, abys neuvalil na sebe kletbu jako Chám. Bůh bude soudit kněze, ty nejsi jeho soudcem! (Zach. 2, 8. Luk. 10, Ecel. 7, 33.)”

Z toho jaký máš vztah ke knězi se pozná vztah k Bohu a ze vztahu k Bohu se pozná vztah ke knězi nejen u sv. Františka, ale i u všech svatých a u každého člověka. Bezbožník, co Boha odmítá a jím pohrdá odmítá i kněze a knězem pohrdá. Komu je Bůh lhostejný tomu je lhostejný i kněz. Člověk co si na Boha občas vzpomene občas i kněze potřebuje. Kdo si myslí, že Boha potřebuje, ale kněze ne nesmýšlí podle víry katolické. Lidé, co ani ve chvíli smrti na Boha nemyslí ani ve chvíli smrti kněze nevolají…