Na https://rexcz.blogspot.com/2024/01/komentar-eleison-dccclxi.html je komentář Eleison DCCCLXI – Sedesvakantista Viganò? – II (2024) a v něm: “Od té doby, co za sebou arcibiskup Viganò, kdysi číslo čtyři ve státním sekretariátu, zanechal Druhý vatikánský koncil a všechnu jeho nádheru a všechny jeho skutky, jsou některé jeho poznámky týkající se papeže Bergoglia tak zžíravé, že se někteří katolíci zamýšlejí nad tím, jestli ho arcibiskup ještě vůbec považuje za papeže. Nepřidal se do řad „sedesvakantistů“, tj. těch katolíků, kteří Petrův stolec považují za uprázdněný od chvíle, kdy onen prokletý koncil napáchal tolik škody katolické Církvi. Jak je možné, že tomuto koncilu a jeho následkům předsedali skutečně katoličtí papežové? Tento problém je mučivý, protože tímto koncilem se katolická autorita oddělila od katolické Pravdy a přinutila katolíky úplně nebo částečně opustit jedno nebo druhé, protože již nemohli následovat oboje. “
Ze stránek s tímto článkem na nás shlíží arcibiskup Lefebvre a slova “Tradidi quod et accepi” - “Předal jsem, co jsem přijal.” Richard Nelson Williamson byl v roce 1988 vysvěcen arcibiskupem Lefebvre jako jeden ze světících biskupů pro Kněžské bratrstvo svatého Pia X. (FSSPX). Předává shodné s arcibiskupem Lefebvre? Svědčí proti tomu::
Dekret o zřízení pro kněžské společenství sv. Pia X. 1. listopadu 1970:
“Vzhledem k povzbuzení vyjádřeným Druhým vatikánským koncilem v dekretu Optatum Totius týkajícím se mezinárodních seminářů a rozmístění kněží;
Vzhledem k naléhavé potřebě formace horlivých a nezištných kněží v souladu se směrnicemi citovaného dekretu;
Potvrzujíce, že stanovy Kněžské společnosti odpovídají jejím cílům:
My, František Charriere, biskup z Lausanne, Ženevy a Fribourgu, dovolávající se jména Božího a dodržující všechna kanonická pravidla, vyhlašujeme následující:
„Mezinárodní kněžské společenství svatého Pia X.“ je zřízeno v naší diecézi jako „ Pia unio“.
Sídlem Společnosti je Dům sv. Pia X., ulice Vignettaz 50 v našem biskupském městě Fribourg.
Schvalujeme a potvrzujeme stanovy Společnosti, zde připojené, na dobu šesti let ad experimentum, které budou moci být obnoveny na podobné období tichým schválením; poté může být Bratrstvo definitivně zřízeno v naší diecézi kompetentní římskou kongregací.
Prosíme o božské požehnání této kněžské společnosti, aby mohla dosáhnout svého hlavního cíle, kterým je formace svatých kněží.
Dáno ve Fribourgu, v našem biskupském sídle. 1. listopadu 1970 na svátek Všech svatých, + František Charriere,
biskup z Lausanne, Ženevy a Fribourgu”
“Posvátná kongregace pro duchovenstvo 18. února 1971
Prot. N. 133515/I.
Excellentissime Domine,
S velkou radostí jsem obdržel Váš dopis, ve kterém mě Vaše Excelence informuje o Vašich zprávách a zejména o stanovách Kněžského bratrstva.
Jak Vaše Excelence vysvětluje, toto sdružení, které Vaším přičiněním 1. listopadu 1970 obdrželo schválení Jeho Excelence Františka Charriere, biskupa z Fribourgu, již přesáhlo hranice Švýcarska a několik ordinářů v různých částech světa chválí a schvaluje je. Toto všechno a zvláště moudrost norem, které řídí a vede toto sdružení, dávají mnoho důvodů k naději v jeho úspěch.
Pokud jde o Posvátnou kongregaci, kněžská společnost se jistě bude moci přizpůsobit cíli navrženému koncilem [pro formaci seminaristů], pro umísťování kněží ve světě.
Jsem s úctou, Vaše Excelence, Váš v Pánu oddaný Card. Wright, Praef. Exc.mo ac Rev.mo Domino D.no Marcello LEFEBVRE
Archiepiscopo tit.de Synnada ve Frýgii
Via Casalmonferrato, n. 33
ROMÉ”
Arcibiskup Lefebvre se účastnil na všech zasedáních II. VK a neopustil je na protest. Podepsal 14 ze 16 koncilních dokumentů. 4 konstituce: Sacrosanctum concilium o liturgii 4.12. 1963, Lumen gentium o Církvi 21.11. 1964, Dei Verbum o Božím zjevení 18.11. 1965, Gaudium et spes o Církvi v dnešním světě 7.12. 1965. Dekrety: Ad gentes o misiích 7.12. 1965, Presbyterorum ordinis o kněžích 7.12. 1965, Apostolicam actuositatem o laicích 18.11. 1965, Optatam totius o výchově ke kněžství 20.10. 1965, Perfectae caritatis o obnově řeholního života 28.10.1965, Christus Dominus o službě biskupů 28.10. 1965, Orientalum Ecclesiarum o východních katolických církvích 21.11. 1964, Inter mirifica o sdělovacích prostředcích 4.12. 1963. Deklarace Gravissimum educationis o křesťanské výchově 28.10. 1965 a Nostrae aetate o vztahu k nekřesťanským náboženstvím 28.10. 1965.”
Aktivně se zapojoval do koncilních jednání a vytvářel dekret Optatam totius (OT), kde je čl. 2: “Posvátný sněm doporučuje především osvědčené prostředky, umožňující spolupráci všem, jako jsou: horlivá modlitba, křesťanská kajícnost a stálé prohlubování vzdělání..” Toto v pokoncilním ekumenismu chybí a dekret Unitatis Redintegratio o ekumenismu 21.11. 1964 arcibiskup Lefebvre nepodepsal. Rovněž nepodepsal deklaraci Dignitatis humanae o náboženské svobodě 7.12. 1965. Pojetí svobody, kdy špatná víra anebo nevěra se chápe jako právo není svoboda podle úvodu OT: “Posvátný sněm dobře ví, že žádoucí obnova celé církve závisí z velké části na službě kněží, prodchnuté Kristovým duchem.”
V knize Církev nasáklá modernismem arcibiskup Lefebvre napsal: “Ale nedá se říci, že jsem celkově proti koncilu;jedině věci, které jsou v rozporu s Tradicí. Není to potřeba přiliš připomínat, protože sám papež řekl: Na koncil je potřeba nahlížet ve světle Tradice. Pokud se díváme na koncil prizmatem Tradice, mně osobně v ničem nevadí. Klidně se podepíšu pod takové mínění, neboť vše, co je v rozporu s Tradicí je potřeba odvrhnout. Během audience, kterou mi papež udělil se mně zeptal: “Je Vaše Excelence ochotna se podepsat pod takou formulaci?” Odpověděl jsem: “Svatý Otče to vy jste užil a já jsem připraven ji podepsat.”
Arcibiskup Lefebvre je spojen s tradiční liturgií a tradicí obecně. K tomu co patří ke katolické tradici z OT 9: “Ať si osvojí velkodušný zájem o život celé Církve podle slov svatého Augustina: „Každý má Ducha Svatého v té míře, v jaké miluje Církev.” Prosba podle II. VK OT 9: “Dej mi Bože velkodušný zájem o Církev oslavenou v nebi, trpící v očistci a putující, bojující a pronásledovanou na zemi, kterým dokáži svou lásku a budu mít záruku přítomnosti Ducha Svatého.”