Z knihy Izidor Vondruška Životopisy svatých: “Sv. Marcel I. papež (304-310) se často ztotožňuje s papežem Marcellinem. Ale církevní dějepisci jasně dokazují, že Marcel I. byl nástupcem papeže Marcellina, který r. 304 zemřel, možná, že po sedisvakanci čtyři roky trvající. Marcel I. byl rodem Říman. Rozdělil město Řím na 22 otřesů, aby všem věřícím slovo Boží mohlo býti hlásáno a aby svátosti jim byly snadno udělovány. Také zřídil nové pohřebiště. Proti odpadlíkům zachovával církevní předpisy, tak že někteří jej vinili z přílišné tvrdosti, jiní pak z přílišné mírnosti a shovívavosti. „Liber pontificalis“ čili „de vitis Romanorum Pontificum“ vypravuje toto: „Na prosbu Marcellovu odkázala jistá římská paní, jménem Lucina, celé své jmění Církvi. Uslyšev o tom císař Maxencius, pohrozil papeži smrtí, nevzdá-li se úřadu papežského a nebude-li obětovat modlám. Marcel I. rozkazu toho uposlechnout nemohl a nechtěl a proto byl odsouzen, aby ve zvěřinci poklízel dravá zvířata. Marcel I. konal tuto práci po devět měsíců. Ale i odtud pečoval o celou Církev. Poslal list do Antiochie, ve kterém dovozoval, že církev římská je hlavou celé Církve, a že bez svolení papeže římského žádný sněm se nemá konat. Marcel I. není mučedníkem, nýbrž toliko vyznavačem. Byl ztlučen kyjem a vyhnán z města. Usoužen zemřel r. 310 a byl pochován jako jeho předchůdce na hřbitově sv. Priscilly u silnice Solné. Chrám sv. Marcela I. je na místě někdejšího domu blah. Luciny. Svátek sv. Marcela I 16. ledna.”

Tento v NOM zrušený svátek je při tradiční liturgii v červené barvě mučedníka. Papež Marcel I. držel pohromadě milosrdenství a spravedlnost podle Božího úradku. Milosrdenství odpuštějíci i největším hříšníků konají-li pokání a spravedlnost, která vyžaduje ochotu k nápravě. Každému i nástupci na papežském stolci klade otázku: Nejsi příliš rigorozně tvrdý a neochotný odpouštět? Nejsi příliš laxní a nezaměňuješ milosrdenství se schvalováním hříchu? A uvědomuješ si, že je možné chybovat obojím současně při tvrdosti na ty, kdo si zaslouží milosrdenstí a shovívavostí na ty, kdo jsou zatvrzelí hříšníci?

Pontifikát papeže Františka vykazuje nemístnou tvrdost vůči tradičně zaměřeným křesťanům a nemístnou shovívavost vůči veřejným hříšníků žijícím v cizoložství a praktikujících homosexualitu.