Neděle I. po Zjevení Páně s evangeliem Luk. 2,42-52, kde je A byl jim poddán atd. O povinností dětí k rodičům Tridentský katechismus III,5 otázka 6: Jak máme rodiče milovat a v jaké příčině nemáme je poslechnout? Není žádné pochybnosti, že rodiče vroucně máme milovat a ve vážnosti mít, ale k dětinné zbožnosti především je zapotřebí, Bohu, jenž je Otec a tvůrce všech, nejpřednější čest a oddanost vzdávat a smrtelné rodiče proto milovat, aby k nebeskému a věčnému Otci všeliká moc lásky vznášena byla. A kdyby někdy rozkazy rodičův na odpor se stavěly přikázáním Božím, pak není pochyb, že děti nad žádost rodičů výše musí stavět vůli Boží, pamětlivi jsouce Božského onoho výroku Sk. Ap. 5,29: „Více sluší poslouchat Boha, než lidí.“

III, 5 otázka 7: Co ve slovech tohoto přikázání znamená slovo ctít? Po vyložení těchto věcí duchovní pastýř vysvětlí slova přikázání, a nejprve to, co je to „ctít“? Znamená pak slovo to, o někom počestně smýšlet a všecko, co jeho je, v největší vážnosti mít. S tímto ctěním ve spojení je všecko toto: láska, uctivost, poslušnost, služba. Úmyslně je v zákoně zvoleno slovo „ctít,“ ne „milovat“ nebo „bázeň míti,“ ačkoliv veliká i láska i bázeň chovat se má k rodičům, neboť kdo miluje, ten není vždy k službě ochotný a uctivý a kdo se bojí, ne vždy miluje. Koho však někdo ze srdce ctí, toho i miluje i se bojí. Toto když vyložil pastýř, jednat bude o otcích, a kdo jsou ti, kteří tímto jménem se označují.

III, 5 otázka 8: Kdo se zde jménem otce rozumí?
I. Ačkoliv zákon nejpředněji o těch otcích mluví, od nichž jsme zplozeni, přece však k jiným ještě vztahuje se to jméno, které také zákon na zřeteli má, jak se o tom z mnohých písma svatého míst snadno přesvědčit můžeme.
II. Mimo ty tedy, kteří nás zplodili, ještě jiné rody otců jsou v písmě svatém, jak jsme toho již dotkli, jimž všem svou úctou povinni jsme. A sice nejprve církevní představení a pastýři a kněží nazývají se „otcové,“ jak to zřejmé je z toho, co Apoštol píše ku Korintským 1. Kor. 4,14: „Ne proto, abych vás zahanbil, píšu to, ale jako synů svých nejmilejších vás napomínám. Neboť ať byste deset tisíc pěstounů měli v Kristu, však nemnoho máte otců; neboť v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil.“ A v knize Sirachově psáno 44, 1 : „Chvalme muže slavné a otce naše v pokolení jejich .“
III. Potom ti, kterým svěřeno je vrchní řízení, anebo úřad aneb moc, kteří zemí vládnou, nazývají se „Otcové,“ Tak Naaman od služebníků svých „otcem“ byl zván 4 Král. 5,13. IV. Potom otce nazýváme ty, kterýchžto opatrování, věrnosti, šlechetnosti a moudrosti jiní odevzdáni bývají, jako jsou poručníci, opatrovníci, pěstouni a učitelé. Proto Eliáše a Elisea otcem nazývali synové proroků 4 Král. 2,12. Konečně „otcové“ jsou kmetové a stářím sešlí, kteréž také ctít máme. To budiž tedy předním pravidlem duchovního pastýře, aby učil, že otcové všech těchto způsobů mají se ctíti, obzvláště však ti, z nichž jsme zrozeni, o kterých také zákon Boží výslovně mluví.
III, 5 otázka 9: Proč rodičům tělesným synové křesťanští obzvláštní úctu prokazovat mají? Oni jsou zajisté jako nějaké podobenství nesmrtelného Boha, a v nich obraz svého vzniku vidíme; od nich život nám dán je; jich použil Bůh, aby nám dal duši a rozum; od nich k svátostem vedeni jsme, zbožnosti a lidským spůsobům a občanským vyučeni, k bezúhonnosti a svatosti mravů vychováni. Upozorni také duchovní pastýř, že jméno „matky“ právem je v tomto přikázání výslovně zmíněno, abychom uvážili její dobrodiní a zásluhy o nás, s jak velikou péčí a starostlivostí nás v životě nosila, s jakou těžkostí a bolestí porodila a vychovávala.

III, 5 otázka 10: Jakými způsoby se mají ctít rodiče tělesní? Mají pak se rodičové tak míti v uctivosti, aby čest, kterou jim vzdáváme, z lásky a z vnitřní ducha náklonnosti vycházela; a jim zavázáni jsme touto povinností nejvíce, poněvadž k nám tak jsou nakloněni, že žádné práce, žádného namáhání, žádných nebezpečenství pro nás se nehrozí, a nic se jim zdát nemůže příjemnějšího, než když pozorují, kterak dětem svým milí jsou, které nejvíce milují. Josef, když v Egyptě ctí a důstojenstvím první byl po králi, otce do Egypta přicházejícího přijal velmi počestně Gen. 48,29, a Šalomoun před matkou přicházející povstal, a z úcty na královském trůně na pravici ji posadil 3 Král. 2,19. Jsou ještě jiné úcty způsoby, jež se rodičům prokazovat mají. Neboť také tehdy je ctíme, když od Boha pokorně prosíme, aby se jim všecko dobře a šťastně dařilo, aby v největší lásce a cti byli u lidí, aby Bohu samému a svatým v nebesích co nejvíce milí byli. Taktéž ctíme rodiče, když své jednání podle jejich rady a vůle uspořádáme; jak k tomu radí Šalomoun Přísl. 1,8: „Slyš, synu můj, kázeň otce svého, a neopouštěj přikázání matky své, aby dána byla milost hlavě tvé a zlatý řetěz hrdlu tvému.“ Téhož způsobu je i napomínání svatého Pavla Efes. 6,1 : „Synové, poslouchejte rodičů, svých v Pánu, neboť je to spravedlivé“ a jinde Kol. 3,20: „Synové, poslouchejte rodičů ve všech věcech, neboť to je libé Pánu.” I příklady lidí nejsvětějších to stvrzují. Tak Isák Gen. 22,9, když od otce byl svazován k obětování, pokorně a bez odporu se podrobil, a synové Rechabitští navždycky zdrželi se od pití vína, aby nepřestoupili rady otce svého, Jerem. 35,5. Dále rodiče ctíme, když dobrých jejich skutků a obyčejů následujeme; neboť těch zajisté nejvíce si vážíme, kterým se snažíme být co nejpodobnější. Podobně rodiče ctíme, když jejich rady nejen vyhledádáme, ale jí také následujeme.

Otázka 11: Jak se má rodičům v potřebách pomáhat a to nejvíce v nebezpečenství smrti? Dále ctíme rodiče, když jim přispíváme, dávajíce jim, čeho k výživě a oděvu potřebují, což i výrokem Kristovým je dotvrzeno, který káral převrácenost farizeů Mat. 15,3 : „Proč přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše ? Neboť Bůh řekl: cti otce i matku, a kdoby zlořečil otci neb matce, smrtí ať umře. Ale vy pravíte: Kdo by řekl otci nebo matce: Dar, který je ode mne, tobě prospěje, a neuctí otce svého nebo matky své. A tak jste zrušili přikázání Boží pro ustanovení svá.“ A vždycky sice služby úcty máme rodičům prokazovat, ale nejvíce tehdy, když nebezpečně jsou nemocní. Tu musíme jim přispět, aby ničeho neopominuli, co buď k vyznání hříchů náleží, aneb k ostatním svátostem, které křesťané přijímat mají, když smrt se blíží. A o to pečujme, aby dobří a zbožní lidé častěji je navštěvovali, kteří by je v slabosti posilnili a radou svou v dobrém podporovali, anebo mysl jejich dobře uspořádanou pozdvihli k naději nesmrtelnosti, aby srdce své od věcí pozemských odvrátili a celé je Boha odevzdali. A tak se stane, že majíce nejšťastnější doprovod víry, naděje a lásky a posilněni j posilou náboženství, smrt nebudou považovat za hrůzyplnou, ona je nevyhnutelná, ale spíše za žádoucí, poněvadž nám přístup otvírá do věčnosti.

Otázka 12: Jak rodičům zemřelým máme čest prokazovat? Konečně i zemřelým rodičům čest se proukazuje, když jim pohřeb činíme, když obřady smutečnými je uctíme, když k hrobu je doprovázíme, když o slušné a výročné za ně oběti pečujeme, když svědomitě odkazy jejich vyplňujeme.

Otázka 13: Jak biskupové a kněží mají se ctít? V uctivosti pak mají se mít nejenom ti, z nichž jsme zrozeni, nýbrž i jiní, kteří otci se nazývají, jako biskupové a kněží, jako králové, knížata, vrchnosti, jako poručníci, opatrovníci, jako učitelé a vychovavatelé, jako starci a jiní toho druhu; neboť hodni jsou, aby z naší lásky, z poslušnosti a podpory naší podíl brali; avšak jeden více než druhý. O biskupech a jiných pastýřích takto je psáno 1. Tim. 5,17.: „Kteří úřad svůj dobře spravují, dvojí cti hodnými jim buďte, zvláště‚ kteří pracují v slovu a učení.‘ A jak veliké lásky důkazy dali Galatšti Apoštolovi jimž on překrásné ono svědectví přízně jejich dává Gal. 4,15: „Svědectví vám zajisté dávám, že, kdyby možné bylo, oči své byli byste si vyloupali a mně dali.“