Tridentský katechismus na den obřezání Páně. A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, Luk. 2,21 a nazváno je jménem Ježíš. I,3 otázka 5: O jménu Ježíš, které Kristu vlastně přísluší. Ježíš je vlastní jméno toho, jenž je Bůh i člověk a znamená Spasitele; dáno je jemu ne ovšem náhodou aneb vůlí lidskou, ale z rady a rozkazu Božího. Anděl zajisté Marii matce takto zvěstoval Luk. 1,31: „Aj počneš v životě a porodíš syna a nazveš jej jménem Ježíš.“ A potom Josefovi, jemuž Panna zasnoubena byla, nejenom přikázal, aby tím jménem dítě nazval, ale i vyložil, proč by tak jmenováno být mělo, Mat. 1, 20-21 : „Josefe‚ synu Davidův‚ neboj se k sobě vzít Marii manželku svou‚ neboť co v ní zrozeno je, z Ducha Svatého je. Porodí pak syna a nazveš ho jménem Ježíš; on zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich.“

Otázka 6: Nestalo se to za tou příčinou, že jméno to i jiným některým Iidem dáno je. Mnozí sice v písmech svatých byli tohoto jména, neboť totéž jméno měl syn Navův Exod. 17,9; 24,13 nástupce Mojžíšův, který lid od Mojžíše z Egypta vysvobozený do země zaslíbené uvedl‚ což tomuto odepřeno bylo. Týmž jmenem nazván je i syn kněze Josedeka, Neh 8,7. Ale jak mnohem pravdivěji sluší Spasitele našeho tím jménem nazývat, který ne jednomu některému národu, ale všem všech věkův lidem, ne ovšem hladem aneb panstvím Egyptským nebo Babylonským utlačovaným, ale v stínu smrti sedícím a nejtvrdšími okovy hříchu a ďábla sevřeným, světlo, svobodu a spasení dal, který jim práva a dědictví království nebeského dobyl, který je s Bohem Otcem zase smířil? V těchto jmenovcích vidíme Krista Pána jako předobrazeného, od něhož těmi dobrodiními, jež jsme vytknuli, obdarováno je pokolení lidské. I ta jména, která mimo to vedle předpovědění Synu Božímu z vnuknutí Božského dána být měla, v tomto jednom jménu Ježíši obsažena jsou. Ona zajisté ostatní jména spasení, které nám zjednati měl, jen z některé stránky naznačují, toto samo moc a způsob veškerého spasení lidského v sobě zahrnulo.”

Sv. Tomáš Akvinský Opusc. 60 o jménu Ježíš: Poznamenejme, že jména jednotlivých lidí jsou vždycky dávána podle některé jejich vlastnosti nebo podle doby (jako když se dávají jména svatých těm, kdo se narodí o jejich svátcích) nebo podle příbuzenství nebo podle některé jiné vlastnosti. Ale jména dávaná Bohem, vždy znamenají nějaký Boží dar, daný zdarma těm, kterým jsou uložena, jak bylo řečeno Abrahámovi: Tvé jméno bude Abrahám. Určil jsem tě za otce mnoha věhlasných národů. A Petrovi bylo řečeno: Ty jsi Petr – skála – a na té skále zbuduji svou Církev. Protože tedy člověku Kristu byl udělen tento dar milosti, že skrze něho měli být všichni spaseni, byl vhodně nazván jménem “Ježíš”, to je “spasitel”.

Musíme pak říci, že jméno “Ježíš” má velkou a mnohonásobnou sílu. Kajícníkům je útočištěm, nemocným je lékem, bojujícím záštitou, modlícím se je přímluvou. Neboť odpouští hříchy, uzdravuje, dává vítězství pokoušeným, sílu a důvěru, že dosáhneme spásy.

O prvním je řečeno: Píšu vám, milé děti, že vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. A o něm vydávají svědectví všichni proroci, Augustin: “Co je Ježíš, ne-li ‘spasitel’? Proto pro sebe sama buď mi Ježíšem.” Nehleď, Pane, na mou zlobu tak, že bys zapomněl na svou dobrotu!” Ale všimněme si, že je toto jméno uloženo při obřízce. Tím je naznačeno, že jsou spaseni ti, kdo jsou duchovně obřezáni. Proto říká Bernard: “My bratři musíme být obřezáni ne doslova, ale duchem a pravdou.”

O druhém je řečeno: Rozlitý olej je tvé jméno. Olej je totiž úleva pro bolesti. A tak i toto jméno Ježíš. Bernard praví: “Má duše, máš uložen utišující prostředek v nádobě jména, kterým je jméno Ježíš. Toto jméno není nikdy neúčinné proti žádnému zlu.” Rovněž Petr Ravennský: “Toto jméno dalo slepým zrak, hluchým sluch, chromým chůzi, němým řeč, mrtvým život.”

O třetím je řečeno: Pevná věž je Pánovo jméno. A v mém jménu budou vyhánět zlé duchy. A dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: ”Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu”. Proto říká Petr Ravennský: “Všechnu ďábelskou moc zahnala z posedlých těl síla tohoto jména Ježíš.”

O čtvrtém je řečeno: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Proto říká Augustin: “V mém jménu, které je Kristus Ježíš. Znamená Krista krále, Ježíše Spasitele. A o cokoli prosíme skrze ně, prosíme ve jménu Spasitele. Avšak on není ‘spasitelem’ jenom když udělá, oč prosíme, ale i když to neudělá. Protože vidí-li, že prosba je v rozporu se spásou, projeví se jako Spasitel, když jí nevyhoví. Lékař přece ví, zda to, co si žádá nemocný, je pro jeho zdraví nebo proti němu. Aby ho uzdravil, nesplní jeho opačnou vůli.”

Všimni si Bernardových slov o tom, jak byl Kristus obřezán a jak mu bylo dáno jméno: “Je to velké a podivuhodné tajemství: je obřezán chlapec a nazván Ježíš. Co znamená tato souvislost? Ale poznej v tom prostředníka mezi Bohem a lidmi, který hned od svého narození sdružuje božské věci s lidskými, nejnižší s nejvyššími. Narodí se z ženy, ale té se dostává plodu tak, že neopadá květ jejího panenství. Je zavinut do plínek, ale andělé vzdávají těmto plínkám chválu a úctu. Je ukryt v jeslích, ale prozradí jej hvězda, zářící z nebe.” Tak obřízka dokazuje opravdovost přijaté lidské přirozenosti, a jméno, které je nad každé jiné jméno, ukazuje slávu velebnosti.