Neděle IV. adventní s evangeliem Luk. 3, 1-6 o Janu Křtiteli připravujícím cesty Pánu. K tomu tridentský katechismus: “Poněvadž Jan byl od Boha řádně povolán a úkol kázání slova Božího vykonával, z toho mluvit bude duchovní pastýř o zákonném povolání služebníků Církve. II,2 Otázka 5: Kdo se skrze svatá posvěcení oddali Církvi, v čem mají ostatní lid předčit a se vyznamenat. Avšak to nesmí se tak rozumět, jakoby všem nebyl rovně uložen týž zákon. Všichni zajisté lidé proto jsou stvořeni, aby Bohu sloužili. To zvláště věřící, kteří jsou účastni milosti křtu, konat mají z celého srdce, z celé duše a ze všech sil. Kdo chtějí přijímat svátost svěcení kněžstva, ti musí si učinit předsevzetí, aby nejen ve všem čest Boží vyhledávali (což ovšem je jim společné se všemi lidmi, obzvláštně pak s věřícími, je zřejmé), nýbrž též, aby, k nějaké službě církevní určeni, sloužili Bohu v svatosti a spravedlnosti. Neboť jako u armády všichni vojáci sice jsou podrobeni zákonům vůdce, ale přece mezi nimi některý je setník, jiný vrchní, jiní jiná místa zastávají, tak ačkoli všichni věřící ze vší síly mají vyhledávat zbožnost a nevinnost, kterými se Bůh nejvíce ctí, těm však, kdo dosáhli svátosti posvěcení, obzvláštní jakési služby a povoláni vykonávat náleží. Neboť i oběť za sebe i za všechen lid přinášejí, i moc zákona Božího vykládají a k tomu věřící napomínají a vedou, aby jej s ochotnou a veselou myslí zachovávali. Rovněž svátostmi Krista Pána, jimiž se všeliká milost uděluje a rozhojňuje, přisluhují a abychom to jedním slovem obsáhli, od ostatního lidu jsou odděleni, nalézají se v úřadě ze všech daleko nejvyšším a nejvznešenějším. Toto vyloží a dodá duchovní k vysvětlení to, co je této svátosti vlastní, aby nahlédli věřící, kteří v duchovni stav chtějí být přijati, k jakému úřadu se povolávají, a jak veliká je Církvi samé i služebníkům jejím moc od Boha udělena. Zákonnými služebníky nejsou, kteří posláni nebyli, Zde o rozvážnosti a mravní bezúhonnosti služebníků slova, kterými jsou kněží, řeč budiž, podle téhož místa. I o čistotě, která se jim, když se stávají podjáhny, ukládá, jak to je tam.”

Jan Křtitel kázal křest pokání. K tomu II,2, otázka 34: Jak mají dospělí přede křtem být cvičeni? Ale že jiného způsobu zkoumání třeba těch, kteří jsou věku dospělého a při úplném užívání rozumu, kteří totiž od nevěřících rodičů pocházejí, tomu nás učí obyčej staré Církve. Takovým má se učení křesťanské předkládat a všemožně se mají k přijetí víry povzbuzovat, ponoukat a vybízet. Když se obrátili k Pánu Bohu, je potřeba je napomenout, aby čas od Církve ustanovený ke svátosti křtu neodkládali. Je psáno Eccl. 5,8: „Neprodlévej obrátit se k Pánu a neodkládej to den ode dne.“ Tu pak musí být poučeni, že dokonalé obrácení zakládá se jediné v novém skrze křest zrození. Mimo to, že čím později přistupují ke křtu svatému, tím déle musí být bez užívání a milostí ostatních svátostí, kterými se zbožnost křesťanská vzdělává, poněvadž beze křtu nemůže být přístupu k jiným svátostem. Rovněž se zbavují přehojných užitků, kterých se nám ve křtu dostává, protože křest nejenom všech hříchů dříve spáchaných vinu a skvrny naprosto smývá a shlazuje, nýbrž nás též milostí Boží ozdobuje a její pomocí a podporou jsme schopni se potom hříchu varovat i spravedlnost i nevinnost zachovat. Na těchto věcech dokonalost života křesťanského spočívá, to každý snadno vyrozumí.

Otázka 35: U dospělých má se křest na nějaký čas odložit. Ale ačkoliv tomu tak je, přece nemívala Církev v obyčeji takovým lidem svátost křtu hned udílet, nýbrž určila, aby se s ním po nějaký čas prodlelo. Neboť s tímto odložením není spojeno takové nebezpečí, jak hrozí dětem. A to tím méně, poněvadž při těch, kteří jsou v užívání rozumu, úmysl a předsevzetí křest přijmout a lítost nad předešlým hříšným životem dostačí k dosažení milosti a spravedlnosti, kdyby náhlý nějaký případ jim nemožné učinil obmytí vodou spasitelnou. Naproti tomu je mnohý prospěch pro toto odložení. První je, že Církev velmi k tomu přihlédnout musí, aby nikdo s úmyslem neupřímným a převráceným nepřistupoval k této svátosti. Tak se smýšlení těch, kteří si křtu žádají, lépe pozná a vyzkoumá. Z té příčiny bylo od dávných sněmů ustanoveno, aby, kdo ze Židů přistupují k víře katolické, několik měsíců zůstali mezi katechumeny, prvé než by se jim udělilo křtu svatého. Dále se tím odložením v učení viry, kterou mají vyznávat a v předpisech života křesťanského dokonaleji vyučí. Mimo to se této svátosti vzdává větší bohoslužebná pocta, když jen o určitých dnech Velikonočních a Svatodušních při slavných obřadech křest svatý přijímají.”

III, 1 Otázka 8: Jsou-li všichni lidé povinni dodržovat zákon?
I. Mimo to k dosažení této věci velmi mnoho přispěje, když se vyloží, kterak je potřebné zákona poslouchat, obzvláště když za našich časů neschází lidí, kteří bohaprázdně a s velikou vlastní svou škodou neostýchají učit, že zákon, ať snadný anebo nesnadný, k spasení však nikterak není potřebný.
II. Jejich ohavné a bezbožné mínění vyvrát má duchovní pastýř výroky písem svatých a nejvíce slovy Apoštola, jehož osobou oni bezbožnost svou hájit se snaží. Praví Apoštol 1 Kor. 7, 19: „Obřízka nic není, a neobřízka nic není, ale zachovávání přikázání Božích.”
III. A když pak stejnou výpověď na jiném místě opakuje Gal. 6. 15 a dokládá, že platí jenom nové stvoření v Kristu, poznáváme zřejmě, že novým stvořením v Kristu toho nazývá, kdo přikázání Boží zachovává. Ten zajisté, kdo má přikázání Boží zachovává miluje Boha, tak Pán sám tomu svědčí u svatého Jana Jan 14, 21: „Miluje-li mne kdo‚ řeč mou zachovávat bude.“ Neboť ačkoliv člověk ospravedlněn být může a z bezbožného stát se zbožným, dříve než by jednotlivé předpisy zákona vnitřními činy plnil, přece však to nemožné je, aby, kdo věk užívání rozumu dosáhl, z bezbožného stal se spravedlivým, jestliže nemá ochotu k zachovávání všech přikázání Božích.”

Schallerův misálek k suchým dnům v adventu: “Naše příprava na příchod Vykupitele má být sice především vnitřní, nesvědčilo by však o upřímné snaze, kdyby se to neprojevilo i na venek kajícnými skutky. V těchto dnech bývají také udílena svěcení. Proto se modleme a postěme s Církvi sv., aby Pán ráčil poslat hojné pracovníky na vinici svou, aby nám daroval hodné kazatele Evangelia, ctnostné udělovatele Svátosti, svaté sluhy oltáře a pravé pastýře.” K sobotě: “Papež Lev Velký to dosvědčuje, že křesťané po celou noc se sobot Suchých dnů na neděli modlili se společně v kostele. Při té příležitosti odevzdávají biskupovi desátky z olejové úrody.”

Věrné plnění Boží vůle připomíná vstupní modlitba NOM liturgie vigilie Slavnosti Narození Páně: “Dopřáváš nám, Bože, abychom každý rok s radostí očekávali slavnost našeho vykoupení a vítali tvého Syna jako Vykupitele všeho lidstva; pomáhej nám, ať věrně plníme tvou vůli, abychom se nemuseli bát, až ho uvidíme přicházet jako Soudce. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého…”
Věrnost v plnění Boží vůle je dobrý základ pro zdravé naděje. Věrnost v plnění Boží vůle je vhodné vánoční a novoroční přání!