Neděle I. adventní s evangeliem Luk. 21, 25-33, kde je: Budou znamení na slunci a na měsíci anebo podle obřadu jiných církví s evangeliem sv. Matouše s 21,2: Naleznete oslici přivázanou, a oslátko s ní; odvažte atd. Svatý Atanáš v řeči o slovech tohoto evangelia ukazuje z toho místa, že apoštolům a jejich nástupcům dána je moc rozřešit ty, kteří jsou způsobem oslat břemenem hříchů stísněni a k nim se utíkají. Proto zde lidu vyloží pastýř duchovní, co je o zpovědi v tridentském katechismu II,V otázka 34: Jaká je vlastní moc a prospěšnost lítosti? I. Ale poněvadž duchovní správcové nesmějí přestat na tom, když vyložili, co se vidí k spasení potřebné být, leč by také se vší péčí a pílí o to pracovali, aby věřící podle toho samého způsobu, jak je předepsán, svůj život a své jednání řídili. Velice tedy bude užitečné, častěji před mysl pokládat moc a prospěšnost lítosti. Neboť mnohé sice jiné nábožné skutky‚ jako je štědrost k chudým, posty, modlitby a jiná toho způsobu svatá a zbožná konání, mnohdy od Boha zamítnuty bývají vinou člověka samého, od něhož pocházejí, avšak lítost zajisté nikdy nemůže být Bohu nemilá á nepříjemná. Praví Prorok žalm 50,19: „Srdcem zkroušeným a poníženým, Bože, nepohrdneš.”
II. Ano ihned, jakmile jsme ji v srdci svém vzbudili, hříchů odpuštění se nám od Boha udílí, jak to téhož Proroka slova na jiném místě dosvědčují žalm 31,5: „Řekl jsem, vyznám na sebe nepravost svou Hospodinu, a ty odpustil jsi bezbožnost hříchu mého.” A obraz této věci spatřujeme na deseti malomocných Luk 17,14, kteří od Spasitele našeho ku kněžím posláni a než k nim přišli, od malomocenství očištěni byli. Z čehož lze poznat, že pravé lítosti, o jaké dříve řeč byla, moc je taková, že jejím dobrodiním od Boha hned přijímáme všech hříchů odpuštění.”

Otázka 13: Co a jaká je látka pokání? I. Již pak, poněvadž věřícímu lidu to především známo být má, co je látkou této svátosti. Proto musí se vyučovat, že se tato svátost od jiných v tom nejvíce liší, že u jiných svátostí látkou je nějaká věc buď přirozená aneb uměle způsobená. Při svátosti pokání však látkou jsou výkony (actus) člověka kajícího, totiž zkroušenost, zpověď a dostiučinění, jak to sněm Tridentský sess. 14. de poen, cap. 3. oznámil. A pokud se z ustanovení Božího těchto výkonů od kajícníků požaduje k celosti té svátosti a k úplnému a dokonalému hříchů odpuštění, potud nazývají se částmi svátosti pokání. Od svatého sněmu tyto úkony proto se jmenují „jako-látka (quasi-materia),“ ne snad, že by neměly do sebe povahy pravé látky, nýbrž proto, že to nejsou látky takového způsobu, jichž by se vnitřně mohlo užívat, jako vody při křtu a křižma při biřmování.
II. Když pak někteří tvrdí, že hříchy sami jsou této svátosti látkou, tu po bedlivém uvážení shledáme, že se tím nic zcela rozdílného nepraví. Neboť jako látkou ohně nazýváme dříví, které mocí ohně se tráví, tak i hříchy, jež pokání zahlazuje, mohou se právě tak zvát této svátosti látkou.

Otázka 14: Jaká je svátosti pokání forma? Ale i formu vysvětlit nesluší se opomenout, poněvadž poznání této věci rozněcuje mysli věřících, aby s největší zbožností přijímali milost této svátosti. Je pak forma: „Já tě rozhřešuji” a poznat ji lze nejen ze slov Páně Mat. 18, I8: „Cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi“, ale i z téhož učení Krista Pána jsme ji přijali od apoštolů nám předanou. Poněvadž pak svátosti to znamenají, co působí, slova pak „Já tě rozhřešuji“ skutečně vyznačují, že se udělením této svátosti koná odpuštění hříchů. Patrno je, že toto je pravá této svátosti forma. Jsou hříchy jako pouta, jimiž duše jsou drženy svázané a kterých svátosti pokání bývají zproštěny. A ta slova kněz neméně pravdivě pronáší i nad tím člověkem, který mocí by dříve nejvroucnější zkroušenosti, přistoupením však žádosti se vyzpovídat, od Boha byl dosáhl odpuštění hříchů.”

Jsou další poučení z tridentského katechismu: “Nezapomeň si v adventu vykonat dobrou svatou zpověď. Hříchy jsou příčinou všech neštěstí, i válek. Cesta k pravému pokoji vede přes zpovědnici. Napiš si to i na adventní věnec pokud jej máš.”