Neděle XXIV. po Duchu Svatém s Evangeliem sv. Matouše 24, 15-35, kde je: Když uzříte ohavnost zpuštění na místě svatém a o znameních, jež den soudný předcházejí. K tomu má tridentský katechismus I, 8 o sedmém článku víry: Odtud přijde soudit živé i mrtvé otázka 1: Trojí dobrodiní Kristovo k své Církvi a obsah článku sedmého. Trojí je vznešený úřad a působení Pána našeho Ježíše Krista k oslavení a osvícení Církve své: úřad vykoupení, ochrany i soudu. Když však z předešlých článků známo je, že utrpením svým a smrtí pokolení lidské vykoupil a vstoupením na nebe naši při a ochranu navždy přijal, z toho je, aby se v tomto článku o jeho soudu pojednalo. I to je význam a obsah toho článku, že v poslední onen veliký den Kristus Pán soud konat bude nad veškerým pokolením lidským.

Otázka 2: Dvojí je příchod Krista. Svatá písma o dvojím příchodu Syna Božího svědectví dávají. O prvním, když pro spasení naše tělo na sebe přijal a člověkem v životě Panny učiněn je a o druhém, kdy při skonání světa přijde soudit všech lidí. Tento příchod v svatých písmech den Páně nazýván. O něm Apoštol 1 Thes 5,2: „Den Páně tak přijde, jako zloděj v noci“ a Spasitel sám Mat 24,36: „O tom pak dni a hodině žádný neví.“ Ale o posledním soudu dosti budiž z této výpovědi Apoštola 2 Kor 5,10: „My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.“ Plno zajisté je písmo svaté svědectví, která se sem i tam duchovním pastýřům namanou, nejenom k dotvrzení věci, ale i k živému věřícím vylíčení, abychom tak, jako od počátku světa onen den Páně, kterého lidské tělesnosti na sebe vzal, všem přežádoucí vždycky byl, poněvadž na tomto tajemství ustanovenou měli naději svého osvobození, A tak i napořád po smrti a po nanebevstoupení Syna Božího s nejvroucnější toužebnosti žádali si druhého dne Páně Tit 2,13, „očekávajíce blahoslavenou naději a příští slávy velikého Boha.“

Otázka 3: Kolikrát musí každý člověk před soudcem Kristem k soudu stát. Ale dva časy pastýřům duchovním k vysvětlení té věci na zřeteli mít sluší, v kterých jednomu každému přijde před tvář Páně vstoupit a zvláštní počet klást ze všech svých myšlenek, skutků i řečí a následně ihned výroku soudcovu se podrobit. První je ten, když jeden každý z nás odebírá se smrtí z tohoto života a pak ihned postaví se před soudnou stolicí Boží a zde koná se nejspravedlivější vyšetřování o všem, co kdykoli činil, mluvil a myslil. A ten soud soukromý se jmenuje. Druhý pak ten je, když za jednoho dne a na jednom místě spolu všichni lidé před soudnou stolicí Kristovou stát budou, aby přede všemi ze všech věků lidmi, co naň patří a poslouchají, jeden každý zvěděl, co o něm uznáno a rozsouzeno bylo. A rozsudku toho prohlášení bude bezbožníkům a nešlechetníkům ne nejmenší stránkou muk a trestů a zase pak zbožní a spravedliví nemalou z toho odměnu a požitek brát budou, když, jakým každý v tomto životě byl, najevo vyjde. A tento soud všeobecný je nazýván.”

K připravenosti k uspění na soudu Božím můžeme vztáhnout i vstupní modlitbu mše sv. 24. neděle po Duchu Sv.:
“Excita, quaesumus, Dómíne, tuórum fidélium voluntátes: ut, divíni óperis fructum propénsius exsequéntes, píetátis tuae remédia majóra percípíant. Per Dóminum nostrum…Povzbuď, prosíme, Pane, vůli svých věrných, aby si ovoce božského díla horlivěji přivlastňovali a tak od tvé dobrotivosti mocnějších léků obdrželi. Skrze Pána našeho…”