Neděle V. po zjevení Páně s evangeliem sv. Matouše 13,24-30, kde je: Nepřítel nasel koukol mezi pšenici. V církvi dvojí jsou lidé: dobří, kteří jménem pšenice se označují a zlí, kteří jmenem koukol se rozumí. K tomu tridentský katechismus I,10, otázka 6: V církvi bojující dvojí jsou lidé, dobří totiž a zlí.
I. Nyní však v církvi bojující dvojí jsou lidé, dobří a zlí. Zlí ovšem, jsou stejných svátosti účastni, tutéž i víru, jako dobří, vyznávají, ale životem a mravy jim nepodobni jsou. Dobří pak v církvi jsou ti, kteří nejenom vyznáváním víry a společenstvím svátostí, ale i duchem milosti a svazkem lásky mezi sebou spojeni a sjednoceni jsou, o nichž 2 Tim. 2,19: „Zná Pán ty, kteří jsou jeho.“ I mohou ovšem lidé z některých znamení se domyslit, kteří by to byli, jenž do toho počtu lidí zbožných náleží. S jistotou však vědět toho nemohou.
II. Proto je za to mít, že Kristus Spasitel o této části církve mluvil, když k církvi nás odeslal Mat. 18,17 a jí abychom poslušni byli, přikázal. Nebo když církev tato neznámá je, kdo tedy mohl by s jistotou vědět, k jakému rozsudku utéci se má a čí rozkazů poslouchat? Dobré i bezbožné církev v sobě zahrnuje, jak i písma svatá i spisy svatých mužů dosvědčují. V tom smyslu psáno je i to u Apoštola Efes. 4, 4: „Jedno tělo, jeden duch jste.“

Otázka 7: Církev viditelná je a chová v lůně svém dobré i zlé.
I. Tato pak církev známá je a přirovnává se k městu na vrchu položenému, jež odevšad se spatřit dá. Jí všickni poslušností povinni jsou. Nevyhnutelně potřebnou věcí je, aby ji poznali. Nejen dobré, ale i zlé v sobě zahrnuje, jak tomu v mnohých podobenstvích svaté evangelium učí. Království nebeské je bojující církev a podobna Mat. 13,47 síti vržené do moře anebo poli Mat. 13, 24, na němž do osení naset byl koukol anebo mlatu Mat. 3,12., na němž je obilí s plevami anebo Mat. 25,1 deseti pannám z polovice moudrým‚ z polovice bláznivým. Ale mnohem dříve ještě Gen. 7,1 archou Noemovu, do níž nejenom „čistá,“ ale i „nečistá zvířata“ byla uzavřena, považovat sluší za obraz a podobenství této církve.
II. Ačkoliv pak víra katolická v pravdě a stále tvrdí, že dobří i zlí k církvi náležejí, budiž věřícím podle pravidel viry vyloženo, že dvou těchto údů nad míru rozdílná je povaha. Jako zajisté plevy na mlatě s obilím smíšeny jsou, anebo někdy údy rozmanitým činem umrtvené s tělem spojeny, takovým způsobem také zlí v církvi chováni bývají.”

Koukolem je nenávist a sváry, jež otec roztržky ďábel rozsévat usiluje na poli synů pokoje. Proti tomuto neduhu je prostředek IV, 8, otázka 5: Duch Svatý modliteb našich je původce. Původce modliteb našich je Duch Svatý a jeho když za vůdce máme, nevyhnutelné je, že prosby naše bývají vyslyšeny. Neboť „přijali jsme Ducha vyvolení synů‚ v němž voláme: Abba, Otče a tento Duch je pomoc v mdlobě naší”, který i nevědomosti naší přispívá při tomto daru modlení. Ano, jak psáno je Řím. 8,15.26: „Sám Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.“

Otázka 6: Jak ve víře máme se posilovat k dosažení dobrodiní Božích? Jestliže však někteří se někdy viklají a dost silnými ve víře se necítí, ať užívají slova apoštolů Luk. 17,5: „Pane rozmnož nám víru,“ a onoho slepce Luk. 17, 5: „Pomoz nedůvěře mé.“ Ale tenkrát nejvíce nadějí i vírou proniknuti vše, co žádáme, od Boha obdržíme, když podle Božího zákona a jeho vůle všecko naše myšlení, činění i mluvení urovnáme. Praví Spasitel Jan. 15,7: „Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-li ve vás, cokoliv budete chtít a budete prosit, stane se vám.“ Ačkoliv, abychom všeho toho mohli dosíci u Boha, zapotřebí je, jak se dříve řeklo, zapomínat na křivdy a mít k bližnímu lásku a vůli dobročinnou.

Kdo je zrno a pleva s jistou nevíme, ale otázku jak rozpoznat zrno a plevy můžeme. V přírodě se zrno z plev a maopak nastává, ale bezbožník zbožným a zbožný bezbožným se stát může. Jako příklad z katechismu kardinála Tomáška: “Ať se nikdy svým chováním při mši svaté nepodobáš vojákům a židům pod křížem. Měj při mši svaté podobnou úctu, zbožnost a lásku jako měla Panna Maria, apoštol Jan a svatá Maří Magdaléna a ostatní svaté ženy.” Podle tohoto příkladu svatí rodiče dbali na chování svých dětí na mši sv. a nenechali je rušit modlitbu druhých a tak jim zaplevelovat duchovní život. Snadno si to, co čekat při mši svaté dovodili ze společné modlitby svatého růžence a z pozorné a zbožné modlitby usuzovali, že to odpovídá zrnu a ne plevám. Podobně pozorovali, jak se v dospívání dítě stává ze zrna plevou pro jeho nechuť a lhostejnost v modlitbě.

Píseň Bože, cos ráčil má sloku „I když se pyšná nevěra kol vzmáhá a peklo seje koukol nových zmatků, nebudem dbáti odvěkého vraha, nedáme sobě bráti věčných statků. [: Víře vždy věrní budou Moravané: / Dědictví otců zachovej nám, Pane! :]“ Tato sloka chybí ve vydáních z doby socialismu. Současný v politice se projevující neomarxismus seje koukol nových zmatků a ti kdo znají katechismus je poznávají. Ti, kdo jsou pšenicí se nestávají plevelem ani v poli, kde plevel převažuje.