Uzdrav synodu! A všechno, co potřebuje v Církvi a svatě uzdravení. Takto se můžeme na sv. Rafaels, archanděla, jehož samostatný svátek je v tradiční liturgii 24. října obracet. K vysvětlení svátku sv. Rafeala F. Ekert, Církev vítězná: “Z Písma svatého je zřejmo, že vznešení duchové andělští maji vřelé účastenství v osudech království Božiho na zemi vůbec i jednotlivých jeho členů zvlášť. Jsou naši přátelé a pečují o naše blaho, přimlouvají se za nás u Boha, vzbuzují nás k dobru a chrání nás na duši i na těle. Ze sboru archandělů uvádí Písmo sv. jmenovitě tři, Michaela, Gabriela a Rafaela. Rafael (tj. „lékař Boži“) objevuje se v Starém Zákoně jako ochránce tělesného zdraví lidi, což značí i jméno jeho. V zástupu !zraelských zajatců, které Assyrský král Salmanassar odvedl do Ninive, byl i nábožný Tobiáš s manželkou svou Annou a synem Tobiášem. V zajetí tomto uprostřed pohanů zůstal věren zákonu Božímu a byl vzorem dobročinnosti, trpělivosti a odevzdanosti do vůle Boží v souženich a protivenstvích.

Starý Tobiáš oslepl a chystal se již na smrt. Uložil synovi, aby vyhledal si věrného průvodce a šel do médského města Rages ku Gabelovi požádat od něho dluhu deset hřiven stříbra. Peněz těchto vypůjčil si Gabel od Tobiáše před lety, kdy syn jeho byl ještě maličký. I vyšel mladý Tobiáš a nalezl spanilého mládence, jak stoji opásán a jako připraven na cestu. Byl to posel Boží, archanděl Rafael v podobě lidské, jenž nabidl se Tobiáši za společníka na cestě a rodičům jeho se zaručil, že netoliko syn vrátil se k nim zdráv, ale i že oči slepého otce opět jej uzří. I šel mladý Tobiáš s průvodcem svým a zůstal prvním noclehem u řeky Tigris. Tu když umýval si nohy, připlavala ryba převeliká. Jí ulekl se Tobiáš a zvolal: „Pane, dává se do mne.“ Průvodce řekl mu však, aby ji popadl za ploutve, vytáhl na sucho, vykuchal, a srdce, žluč i játra schoval jako věci užitečné k léčení. Potom poradil Rafael Tobiášovi, aby přenocoval u strýce svého Raguela a požádal ho za jedinou dceru jeho Sáru.

Zároveň poučil však anděl chráněnce svého, kterak má se připravit na manželství se Sárou modle se po tři noci s ni, aby neupadl v moc zlých duchův, jako sedm předeslých mužů Sářiných, kteřiž usmrcení byli vždy po první noci, poněvadž v manželství vešli z chlipnosti a takto Boha od sebe i od své mysli odloučili. Tobiáš poslechl a pochodil dobře. Zatím odešel Rafael pro stříbro do Rages ke Gabelovi, kterýž výplatil mu penize a přišel s ním na svatbu a dobrořečil novomanželům. Mladý Tobiáš rozloučiv se s Raguelem nastoupil cestu k rodičům s manželkou svou Sárou, s Rafaelem a služebnictvem. Když přišli do Cháran na půl cesty proti Ninivě, poradil Rafael Tobiášovi, aby pospíšili sami napřed, a čeládka se Sárou a s dobytkem aby šly za nimi. Tobiáš poslechl a shledav se šťastně s rodiči pomazal oči slepého otce svého rybi žlučí, jakož byl mu poradil průvodce jeho. I nabyl starý Tobiáš opět zraku a velebil Boha. Po sedmi dnech přišla i Sára s čeledí a dobytkem, z čehož byla radost veliká.

Tehdy povolal k sobě Tobiáš syna svého a řekl mu: „Co můžeme dáti muži tomu svatému, který šel s tebou?“ Odpověděl syn: „Otče, jakou mzdu dáme jemu, anebo co hodné může být za jeho dobrodiní? Vedl a zase přivedl mne ve zdraví, penize od Gabela přijal, manželku opatřil mně a ďábelství zapudil od ní a učinil radost rodičům jejim, mne samého vysvobodil od pozření ryby a tobě učinil, abys viděl světlo nebeské. Skrze něho naplněni jsme všemi dobrými věcmi, co tedy budeme moci jemu za to hodného dát? Prosim tě otče, požádej ho, zda by snad nechtěl vzít sobě polovici všech věcí, kteréž přineseny jsou?“

I povolali ho a domlouvali mu, aby za vděk přijal polovici věci, které Sára přinesla. Ale on řekl jim tajně: „Dobrořečte Bohu nebeskému, a přede všemi živými vyznávejte ho, neboť učinil s vámi milosrdenství svě. Modlitba s postem a almužnou lepší je, než poklady zlata schovávat. Almužna vysvobozuje od smrti. Ona očistí od hříchů a čini milosrdenství a život věčný. Ale ti, kdo činí hřích a nepravost, nepřátelé jsou duše svě. Proto zjevuji vám pravdu a neskryji před vámi žádného tajemství: Když jsi se modliva! s pláčem a pochovával mrtvé, a nechávals oběda svého, a mrtvé ukrýval jsi přes den v domě svém a v noci pochovával je, já obětoval jsem modlitby tvé Pánu. A že jsi byl příjemný Bohu, proto bylo potřebi, aby pokušení zkusilo tebe. A nyni poslal mne Pán, abych tebe uzdravil a Sáru, manželku syna tvého od ďábelství vysvobodil.

Já zajisté jsem Rafael anděl, jeden ze sedmi, kteří stojime před Pánem.“ A když oba Tobiášové to uslyšeli zkormoutili se a třesouce se padli na tvář svou. I řekl jim anděl: „Pokoj vám, nebojte se, neboť když jsem byl s vámi, skrze vůli Boží byl jsem. Jemu dobrořečte, a jemu zpivejte a vypravujte všecky divné skutky jeho“ A když to pověděl, zmizel před očima jejich. (Kniha Tobiášova, kap. 4—12.)

Co Rafael učinil mladému Tobiášovi, je obrazem té pečlivé ochrany, kterou Bůh prostřednictvím andělův poskytuje nám lidem. Celý pozemský život náš je putováním po cestách namnoze obtížných a nebezpečných. Na tuto pouť dala nám dobrotivá Prozřetelnosť Boží neviditelného průvodce, anděla strážce. Pod ochranou jeho stoji křesťan od kolébky do hrobu. Každodenní zkušenost svědčí, že člověk obzvláště za nejůtlejšího věku svého vězí takřka v ustavičném nebezpečenství života, jehož zažehnat nestačí ani nejpečlivější dozor rodičů. Právě na dětech je ochrana andělů strážců nejvice patrna. A co říci o nebezpečích hrozlcich životu našemu duchovnímu! Protivník náš ďábel obchází stále jako lev řvouci hledaje, koho by pohltil. Tu třeba nám mocné ochrany, abychom nezahynuli, a ochrany té poskytuje nám anděl strážce. On ve všech poměrech našich zůstává našim rádcem a věrným přítelem. Dává nám
moudré rady, co činit a čeho se varovat máme, abychom vůli Boží povždy plnili. On raduje se s námi z každého dobrého skutku našeho, nabádá nás k dalším skutkům dobrým, v soužení těší náš a povzbuzuje, abychom nemalomyslněli, ale v Boha důvěřovali. On provází i křesťana bloudiciho po cestách křivých a snaží se uvésti ho na cestu pravou.

Jako Rafael modlitby a dobré skutky starého Tobiáše Bohu obětoval, tak vystupuje anděl strážce s našimi slzami, prosbami a souženími k Bohu a přináší nám od něho s nebe milost trpělivosti, útěchy a posily. Přináší obzvláště hřišníkům milost pravé litosti a spasitelného pokání. Ovšem nevidíme tohoto nebeského ochránce zrakem tělesným a
neslyšíme ho sluchem smyslným, ale zbožný křesťan vystihuje přece jeho přítomnost a láskyplnou činnost. Někdy ozývá se v nás hlas svědomí povzbuzujici mocně k dobru a varujici od zla. Jindy pocítíme pojednou odvahu k nějakému zdánlivě přetěžkému podniku spasitelnému. Časem míváme nevysvětlitelné tušení a jindy zdržuje nás úzkostlivý pocit od kroku pochybného. Po skutku zlém ozývá se v nitru našem nespokojenost a obžaloba a po dokonaném skutku dobrém slyšíme vnitřní hlas pochvaly. Tak z vůle Boží účinkuje v nitru našem anděl strážce.

Mladý Tobiáš byl od Rafaela z daleké cesty přiveden šťastně do otcovského domu svého. Tak uvádí anděl strážce duši zbožného křesťana po dokonané pouti vezdejší do otcovského domu Božího na nebesich. Proto modli se Církev u lože umírajícího křesťana: „Pospěšte andělové Páně, přijměte duši jeho a postavte ji před tvář Nejvyššiho.“ Ba ani po smrti neopouští anděl strážce duši svých chráněnců. Navštěvuje a potěšuje je v očistci, oznamuje jim přímluvné modlitby přátel na zemi, a když očistily se dokonale ze skvrn tohoto života a dostiučinily se z hříchů svých, uvádí je do slávy nebeské.

Jak andělé z vůle Boží o nás pečují, je doloženo přečetnými příklady a výroky Pisma svatého: „Andělům svým přikázal (Hospodin) o tobě, aby ostříhali tě na všech cestách tvých. Jako na rukou ponesou tě, abys snad neurazil o kámen nohy svě.“ (Žalm 90, 11, 12;. Mat. 4, 6.) „Bude radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činicim.“ (Luk. 15, 10.) „Zdali všichni andělé nejsou služební duchové, posláni k službě pro ty, kteří obdrží dědictví spasení?“(Žid. 1, 14.) Svatí otcové uči zřejmě, že každý člověk má svého osobního anděla strážce. Svátek sv. andělů strážců býval až do století šestnáctého spojován se slavnosti sv. Michaela archanděla, až papež Klement X. nařídil konat jej dne 2. října. U nás slaví se však v první neděli měsíce září. Sv. Rafael je ochránce pocestných a zvláště slepců. Zobrazován bývá buď jako okřidlený poutník aneb jak stoji u starého Tobiáše, jemuž syn slepé oči natírá.”

S úpravou NOM liturgie jsou lidé ochuzeni o modlitby jeho svátku. Vstupní: “Bože, jenž jsi svatého Rafaela Archanděla dal služebníku svému Tobiáši za průvodce na cestu, uděl nám, služebníkům svým, abychom jeho stráží byli stále bráněni a pomocí chránění. Skrze…” Po sv. přijímání: “Pane Bože, rač nám poslat na pomoc svatého Rafaela Archanděla, a, o němž věříme, že stále stojí u tvé velebnosti, nechť u tebe zprostředkuje, aby naše chabé modlitby byly požehnány. Skrze…”