Neděle XX. po Duchu Svatém s evangeliem Jan 4,46-53 o uzdravení umírajícího syna. K tomuto úryvku se podle Tridentského katechismu má mluvit o pokušeních.
IV,4 otázka 15: Jak v pokušeních svých máme vzývat pomoc? Proto i všeobecně o Boží pomoc prosit máme ve všech pokušeních a zejména k modlitbě se utíkat, když jednotlivá pokušení na nás doléhají. Čteme, že David to činil takřka v každém pokušení. Neboť proti lži takto se modlil, žalm 118,43: „Neodnímej z úst mých slova pravdy nikdy.” Proti lakomství žalm 118,36: „Nakloň srdce mé k svědectvím svým, a ne k lakomství.” Proti pomíjejícím věcem tohoto života a lákání rozkoší této modlitby užíval žalm 118,37: „Odvrať oči mé, aby neviděly marnosti.” Žádáme tedy, abychom nepovolovali žádostem, abychom neumdlévali v snášení pokušení, abychom i ve věcech protivných i v příjemných zachovávali mysl pokojnou a vytrvalost a aby Bůh žádného z nás bez ochrany své nezanechal. Prosíme konečně, aby Řím 16,20: „Bůh potřel satana pod nohama našima.“

Otázka 16: Jak a koho působením můžeme zvítězit nad pokušením? Zbývá, aby duchovní pastýř věřící lid k tomu povzbuzoval, co při této prosbě nejvíce na mysli mít a rozjímat mají. Při tom nejlepší způsob bude ten, když s vědomím, jak veliká je slabost člověka, silám svým budeme nedůvěřovat a všechnu naději svého vítězství v Božské dobrotivosti složí. Na jeho ochranu spoléhajíce i v největších nebezpečenstvích silnou zachováme mysl a obzvláště na to vzpomínáme, jak mnoho lidí touto nadějí a myslí naplněných, Bůh skutečně vysvobodil z otevřené již tlamy satanovy. Zdali Josefa, se všech stran obklíčeného horoucími plameny smyslné ženy, nevytrhl z nejvyššího nebezpečí, a nepovýšil ho k slávě? Což Zuzanu, od sluhů satanových stíhané, tehdy, když nic nebylo bližšího, než aby po výrocích bezbožných život ztratila, nezachoval bez pohromy? A není to divu, nebot dí písmo Dan 13,35: „Mělo srdce její doufání v Pána.“ Veliká je chvála a sláva Jobova, který zvítězil nad světem, tělem a satanem. Jsou přemnohé příklady, jimiž má farář věřící lid bedlivě povzbuzovat k této naději a důvěře.

Otázka 17: V boji našem korouhevník je nám Kristus, spolubojovníci všichni svatí, jichž kdo nenásledují, bázlivci jsou. Nechť uvažují věřící, koho v pokušení nepřátel mají za vůdce, totiž Krista Pána, jenž v tom boji dobyl vítězství. On přemohl dábla. On je ten Luk. 11,22 „silnější, jenž přišel, přemohl silného oděnce a odňal mu všechnu zbroj i loupeže jeho.” O tom vítězství, jehož nad světem dobyl, čteme u svatého Jana 16.33: “Doufejte‚ já jsem přemohl svět.“ A ve Zjevení nazývá se Apoc. 5. 5, a 6,2 “lev vítězící“, a že „vyjel jako vítěz, aby zvítězil’,“ neboť svým vítězstvím dal také ctitelům svým moc zvítězit. Je Apoštolova epištola k Židům plná vítězství lidí svatých, kteří 11,33 „skrze víru přemáhali království, zacpávali ústa lvům,“ a co tam dále následuje. Z těchto událostí, o nichž zde čteme, myslí pojímejme ta vítězství, kterých každodenně dobývají lidé vírou, nadějí a láskou proniknuti ve vnitřních i vnějších bojích s duchy zlými, která tak mnohá jsou a památná, že, kdyby pod zrak očí padala, poznali bychom, že nic častěji se neděje, nic slavněji. O těchto nepřátel porážce napsal svatý Jan 1 Jan. 2,14: „Píši vám mládenci, že jste silni a slovo Boží zůstává v vás a přemohli jste zloducha.

Otázka 18: Jak můžeme zlého ducha přemoci? Přemáhá se pak satan ne zahálkou, spaním, vínem, hodováním, chlípností, nýbrž modlitbou, prací, bděním, zdrželivostí, střídmostí, čistotou. „Bděte a modlete se”, pravil Spasitel Mat. 26,41 „aby jste nevešli v pokušení.” Kdo těchto zbraní užívají v onom boji, ti na útěk zaženou nepřítele, neboť Jak. 4,7 „Kdo odpírají ďáblu, od těch on uteče.” O těchto svatých lidí vítězstvích, o nichž jsme mluvili, ať se nikdo neklame. Nikdo se příliš nevynášej, aby si důvěřoval, že svými silami odolat může nepřátelským zlých duchů pokušením a útokům. Není to věci naší přirozenosti, ani lidské slabosti.

Otázka 19: K vítězství sílu Bůh nám dává. Síla, jimiž porážíme pomahače satanovy, od Boha se nám udílí, který žalm 17,35 „činí jako lučiště měděné ramena naše,“ jehož dobrodiním žalm 143,1, „lučiště silných přemoženo je a mdlí opásáni jsou silou”, jenž dává „štít spasení,“ jeho 1 Kor. 15,57 „pravice nás podpírá,“ který žalm 143,1, „učí ruce naše boji a prsty naše válce“, tak abychom jedinému Bohu díky činili a prokazovali, jehož jediného působením a pomocí dovedeme vítězit. Tak to činil Apoštol 1 Kor. 15,57: „Díky Bohu, kterýž nám dál vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista.“ Téhož původce vítězství velebí nebeský onen hlas ve Zjevení Apok, 12, 10. 11: „Slyšel jsem hlas veliký na nebi: nyní nastalo spasení i moc i království Boha našeho a moc Krista jeho, neboť svržen je žalobník bratří našich, a oni zvítězili nad ním pro krev Beránka.“ Táž kniha svatá svědčí o vítězství Krista Pána, jehož dobyl nad světem a tělem Ap 17,14: „Ti bojovat budou s Beránkem, a Beránek zvítězí nad nimi.” Tolik o původu a způsobu vítězství.

Otázka 20: Které jsou odměny vítězů v tomto boji duchovním? Po těchto věcech duchovní pastýři představí lidu věřícímu připravené od Boha vítězům koruny, a ustanovenou hojnost odměn věčných. Toho ze Zjevení svatého uvedou Božská svědectví Ap. 17,14: „Kdo zvítězí, neutrpí smrti druhé” a na jiném místě Ap 2,11: „Kdo zvítězí, ten bude oblečen v roucho bílé, a nevymaži jména jeho z knihy života a vyznám jméno jeho před Otcem svým, i před anděly jeho.“ A hned na to sám Bůh a Pán náš takto mluví k Janovi Ap: „Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjde více ven. A dále: „Kdo zvítězí, dám jemu sedět na trůnu svém‚ jak jsem i já zvítězil a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.” A konečné když vypověděl slávu svatých a to ustavičné množství statků, jichž v nebi budou užívati, dodává Ap 21,7 : „Kdo zvítězí, bude těmi věcmi vládnout.”

Sv. Alfons Liguori O loretánských litaniích: “Ó Paní má, kdybych tě byl v každém pokušení vzýval, nikdy bych nebyl poklesl! Nikdy neustanu tě vzývat: ó Maria, přispěj mi, pomoz mi a vypros mi milost, abych tě vždycky vzýval, kdykoli má duše je nebezpečí.”

Kdo se nemodlí v pokušeních anebo se modlí špatně ten podlehne anebo zahyne. Z encyklicky o svatém růženci Lva XIII. Fidentem Piumque 20. září roku 1896: “Neexistuje žádná povinnost,ke které by Kristus a Jeho apoštolové důrazněji vybízeli jak předpisem, tak příkladem, než povinnost modlitby a prosby k Všemohoucímu Bohu.”