Neděle XVI. po Duchu Svatém s evangeliem Luk 14,1-11 a otázkou: „Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ Tridentský katechismus toto spojuje s výkladem o svěcení svátků a čeho se zdržet a co činit:
III, 4 otázka 6: V čem třetí přikázání srovnává s ostatními devíti? Srovnává pak se toto přikázání s ostatními, ne v obyčejích a obřadech, nýbrž tím, co se na mravy a zákon přirozený vztahuje. Neboť služba Boží a náboženství, jež tímto přikázáním se hlásají, zakládá se v zákoně přirozeném. Od přirozenosti je uloženo, abychom některé doby trávili v těch věcech, jež k uctění Boha náleží. Této věci důkazem je, že u všech národů nalézáme ustanovené svátky a to veřejné, které byly zasvěceny konání svatých a Božských záležitostí. Je to člověku přirozené, aby potřebným svým úkonům ustanovil nějakou pevnou dobu, tak jako k odpočinutí tělesnému, spaní a jiným podobným věcem. Jako tělu z přirozené příčiny se toto dalo, tak i duši popřán má být čas, kdy mohla by pookřát v rozjímání o Bohu. Poněvadž tedy musí být doba, kdy se služby Boží konají a pocta Bohu povinná vzdává, zajisté náleží toto přikázání k zákonům mravním.

Otázka 19: Proč křesťanům k neděli jiné svátky přidány jsou? Ale od počátku církve a v časech následujících apoštolové a svatí Otcové naši ustanovili ještě jiné dni sváteční, abychom zbožně a svatě konali památku dobrodiní Božích. Mezi nimi nejslavnější jsou ty dni, které pro tajemství našeho vykoupení k pobožnosti jsou zasvěceny. Potom ty, které se světí nejblaženější Panně Marii, pak apoštolům a mučeníkům a ostatním svatým s Kristem králujícím, v jejichž vítězné slávě Boží dobrotu a moc zvelebujeme, jim povinnou čest vzdáváme, a k jejich následování se rozněcujeme.

Otázka 20: Jak z tohoto přikázání k varování se zahálky napomenuti býváme? A poněvadž k zachování tohoto přikázání velikou moc má ta jeho část, jež je vyjádřena ve slovech: „Šest dní budeš pracovat, sedmý pak den je odpočinutí Boha tvého”, tedy musí duchovní pastýř tuto část pilně vyložit. Neboť z těch slov vysvítá, že věřící povzbuzovat přísluší, aby netrávili života nečinně a v zahálce, ale raději, aby pamětlivi slov Apoštolova 1 Thes. 4, 11 každý své zaměstnání konal, a pracoval rukama svýma, jak od něho nařízeno bylo. Mimo to v tom přikázání Pán velí, abychom v šesti dnech vykonali práce své tak, aby nic z toho, co se vykonat má neodkládalo na den sváteční a mysl se neoďvracela od péče a zabývání se věcmi Božskými.

Otázka 21: Co se o dnech svátečních nejvíce konat zakazuje? Vyložit třeba třetí část přikázání, která poněkud vypisuje, jakým způsobem máme světit den sobotní. Hlavně pak vysvětluje, co se nám toho dne konat zakazuje. Proto praví Hospodin: „Nebudeš dělat žádného díla v něm, ty, i syn tvůj, i dcera tvá‚ i služebník tvůj, i děvečka tvá, i zvíře tvé, i příchozí, který je v branách tvých.“ Těmi slovy k tomu nejprve vedeni býváme, abychom se úplně varovali všeho, co by překážet mohlo poctě Boží. A snadno pochopit lze, že se zapovídá každý způsob práce služebné, ne sice proto, že by svou přirozeností byla mrzká aneb hříšná, nýbrž poněvadž odtrhuje mysl naši od pocty Boží, která je účelem tohoto přikázání. Tim více pak věřícím třeba varovat se hříchů, které nejenom mysl od Božských věcí odvracejí, ale z lásky Boží nás naprosto vyvrhují.

Otázka 22: Vnitřní skutky, které k službě Boží se vztahují, v den sobotní se nezakazují. Nezakazují se však ty skutky a ty práce, jež k službě Boží náležejí, byť i to práce služebné byly jako připravovat oltář, ozdobovat chrám za příčinou nějakého svátku a jiné podobné věci. Proto řekl Spasitel Mat. 12, 5, že “kněží v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu,“

Otázka 23: Některé služebné práce dovolují se pro neodvratnou potřebu ve dnech svátečních. Za to mít sluší, že ani těch věcí vykonávat nezabraňuje se tímto zákonem, jež by škodu aneb zkázu vzaly, kdyby v den sváteční se opominuly, jak se to i předpisy církevními dovoluje. O mnohých jiných věcech mluvil Pán v evangelii, jež činit se mohou o dnech svátečních, jak to snadno duchovní nalézne u svatého Matouše Mat. 12.1, 10 a Jana Jan 5,1 —10; 7,22; 9,14.

Otázka 24: Proč chtěl Hospodin, aby odpočívala i zvířata? Ale aby o ničem se nepomlčelo, čeho konání rušilo by posvěceni soboty, proto děje se také zmínka o zvířatech. Zvířata lidem na překážku jsou, aby se světil den sobotní. Pokud se má v den sobotní k vykonání nějakého díla použít zvířat, nutně k tomu je třeba i práce člověka, jenž se o zvíře stará, neboť samo ze sebe nemůže konat práce, nýbrž pomáhá člověku, který ji podniká. Toho pak dne nikomu se pracovat nedovoluje, tedy ani zvířatům, jejichž síly lidé k práci potřebují. A tak tento zákon i k tomu směřuje, že, jestliže Bůh lidem v práci zvířata šetřit velí, tím zajisté více povinni jsou chránit se, aby nelidsky sobě nepočínali k těm, jejichž pomoci a pracovitosti užívají.

Kánon 1246: “1. Neděle, kdy se slaví velikonoční tajemství, podle apoštolského podání je den, který je třeba světit jako prvotní zasvěcený svátek pro celou církev. Také je třeba světit následující zasvěcené svátky: Narození Pána našeho Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení a Nejsvětějšího Těla a Krve Krista, Panny Marie, Matky Boží, Neposkvrněného Početí a Nanebevzetí Panny Marie, svatého Josefa, svatých Petra a Pavla, apoštolů a konečně Všech svatých.
2. Biskupská konference může po předchozím schválení od Apoštolského stolce některé ze zasvěcených svátků zrušit nebo přeložit na neděli.

Bod č. 2 je v ČR úředně využíván, ale není zakázáno jej nevyužívat a uvědoměle jít na mši svatou v dny, kdy na ně zodpovědní katolíci chodí po celém světě. Dodržuje se tak deset svátků a nejenom dva. Je to dobrá protiváha za ty, kdo nesvětí ani neděle. Láska je vynalézavá a snadno využije i státní svátky sv. Cyrila a Metoděje 5.7, sv. Václava 28.9 a apoštolů Šimona a Judy 28.10 k účasti na mši sv. a modlitbě za stát, nad nímž nsestačí jen bědovat.

Po roce 1989 následuje k dnešku 50 % pokles účasti na mši sv. v souladu s mravně ochablým Západem. Jednu z příčin neúčasti na mši sv. zmiňuje katechismus kardinála Tomáška z r. 1968: “Snadno vede k zanedbání povinné mše svaté nemírná zábava v předvečer svátečního dne.” Znesvěcování svátečního dne ukazuje, jak je ohrožena spása mnoha duší, která musí být dle kánonu CIC 1983 v Církvi nejvyšším zákonem.