Neděle XIV. po Duchu Svatém s evangeliem sv. Matouše 6,24-33, kde je verš 24: “Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Tridentský katechismus poučuje o žádostivosti:
III, 10 k devátému a desátému přikázání Desatera, otázka 6 : Která žádostivost se zde nezakazuje a co je žádostivost?
I. Mají pak tato přikázání s ostatními to společné, že něco poroučí a něco zapovídají. Co se zapovídání týče, aby někdo snad nemyslil, že i ona žádostivost, jež viny nemá, nějakým způsobem je hříchem, jako když duch žádá proti tělu, Gal. 6, 17, anebo žádat, žalm 118, 20, spravedlnost Boží každého času. To sobě David nejvíce přál, proto vyloží duchovní, co je ona žádostivost, které se dle rozkazu tohoto přikázání musíme varovat.
II. Proto třeba vědět, že žádostivost je pohnutí a schopnost ducha, kterou pobádáni lidé po věcech příjemných, kterých nemají, baží. A jako ostatní ducha našeho hnutí nejsou vždycky hříšná, tak i tato žádostivosti moc nesmí se vždy za nepravost počítat. Není to zajisté nic zlého, když žádáme jídla aneb nápoje, aneb když nás zebe, přejeme-li si ohřát se a naopak, když je horko, se ochladit. Pravá této žádostivost moc od Boha samého naší přirozenosti je dána, ale hříchem prvních rodičů našich stalo se, že přestoupením meze přirozenosti, tak veliké vzala porušení, že často nás podněcuje k žádání věcí takových, které jsou proti duchu a rozumu.

Otázka 7: Které výhody člověku poskytuje žádostivost s pravým rozumem se shodující? Ano tato moc, když v míře zůstává a ve svých mezích se drží, často i ne nepatrný užitek poskytuje. Neboť nejprve to působí, že ustavičnými prosbami k Bohu se modlíme a v pokoře ho prosíme za to, čeho si velice žádáme. Modlitba je žádostí našich tlumočnicí. Kdyby této dobré žádostivosti nebylo, nebylo by tak mnoho modliteb v církvi Boží. Mimo to působí, že jsou nám dary Boží vzácnější. Čím prudčeji po nějaké věci žádostí jsme rozníceni, tím je nám věc ta dražší a milejší, když jsme jí dosáhli. Pak i samo to potěšení, které máme z věci žádané, činí, že s větší vroucností Bohu díky vzdáváme. Jestliže tedy někdy dovoleno je žádat, musíme též vyznat, že ne každá žádostivost je zapovězena.

Otázka 8: Jak svatý Pavel nazývá žádostivost? A ačkoliv svatý Pavel Řím. 7,7 žádostivost nazývá hříchem, je třeba tento výrok rozumět o žádostivosti, proti které Mojžíš mluvil Exod. 20, 17, jehož svědectví Apoštol uvádí. Toho i slova téhož Apoštola dokazují, neboť v listu ke Galatským nazývá ji žádostivostí těla, Gal. 5, 16: „Duchem choďte a žádostí těla nevykonávejte.”

Otázka 9: Která žádostivost se zde s jistotou nezakazuje, protože nemá povahy hříchu? Přirozená ona tedy žádostivosti moc a v míře zůstávající, kdy nepřekračuje mezí svých, se tedy nezapovídá, a ještě méně ona duchovní žádost dobré mysli, kterou pobádáni býváme k požadování těch věci, které jsou proti tělu. Neboť k této poslední nás písmo svaté Moudr. 6,12 napomíná: „Buďte žádostiví řečí mých,“ a: „Přistupte, Sir. 24,26, ke mně všichni, kteří mne žádostiví jste.”

Otázka 10: Která žádostivost je zapovězená?
I. Ale tímto zákazem nezapovídá se samé žádostivosti mohutnost, jíž lze užít i k dobrému i k zlému, nýbrž užívání hříšné žádostivosti, jež se nazývá žádostivostí těla a podpalem hříchu. Pokud je s ní spojeno přisvědčení mysli, vždycky za hřích považovat se musí.
II. Jenom ta žádostivost je tedy zapovězená, kterou Apoštol nazývá žádostivostí těla. Totiž taková hnutí moci žádající, jež žádné míry rozumu v sobě nemají a nedrží se v mezích od Boha ustanovených.

Otázka 11: Z kterých důvodů se poznává, kdy žádostivost je hřích?
I. Žádostivost je zapovězená, buď protože něco zlého požaduje, jako cizoložství, opilství, vraždu a jiné toho druhu hříšné nepravosti. O nich Apoštol píše 1 Kor. 10, 6: „Nebuďme žádostiví zlých věcí, jakož byli i oni“ (tj.Židé za časů Mojžíšových). Anebo proto, že, ačkoli ty věci od přirozenosti své nejsou zlé, přece v něčem jiném spočívá příčina, proč jich požadovat je nedovoleno.
II.Sem náleží to, co Bůh zapověděl aneb církev. Neboť nesmíme zajisté žádat to, co mít v držení naprosto je hříchem. Toho druhu v Starém zákoně bylo to zlato a stříbro, z kterého lity byly modly, jehož si žádat Hospodin zapověděl Deut. 7,25.
II. Mimo to i z té příčiny se tato žádostivost jako hříšná vymezuje, když, co se žádá, jsou věci cizí, jako dům, služebník, služka, pole, manželka, vůl, osel a mnohé jiné. Takových věcí žádost je hříšná, a mezi nejtěžší hříchy se počítá, když těmto žádostem duše dá souhlas.

Otázka 12: V čem nejvíce záleží hřích žádostivosti? Tehdy povstává hřích v podstatě své, když duše hříšnými žádostmi roznícena ve věcech hříšných zalíbení má, a jim buď přisvědčuje nebo neodporuje. O tom nás poučuje svatý Jakub, když vypisuje původ a vzrůst hříchu Jak. 14-15.: „Jeden každý bývá pokoušen a je od své žádosti zachvácen a obluzen. Potom žádost, když počne, porodí hřích. Hřích pak, když je vykonaný, zplozuje smrt.“

Otázka 13: Co je dvou posledních přikázání smysl a obsah? Když se tedy v zákoně zapovídá: „Nepožádáš,“ slova ta ten smysl v sobě obsahují, abychom žádosti své od věcí cizích zdržovali. Žízeň žádosti po věcech cizích je bez míry a konce, a nikdy se nenasytí, jak psáno, Kaz. 5, 9: „Lakomý nenasytí se penězi”, a u Izaiáše takto psáno Iz. 5,8: „Běda, kteří připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete.“ Z vysvětlení jednotlivých slov snáze pozná se tohoto hříchu ohavnost a velikost.

Otázka 14: Co se slovem „domu“ vyrozumívá ve výroku tohoto přikázání? Budiž tedy vyloženo, že slovem domu rozumí se nejen místo, v kterém bydlíme, nýbrž veškeré dědictví, jak to vysvítá z obyčeje a užívání písma svatého. Tak v druhé knize Mojžíšově psáno, že bábám Exod. 1,21 vystavěl Bůh domy. Smysl těch slov je, že jejich jmění od Boha bylo rozhojněno a rozmnoženo. Z tohoto výkladu pozorujeme, že se nám tímto zákona přikázáním zapovídá, abychom po bohatství žádostivě nebažili, jiným bohatství, moci, urozenosti nezáviděli, nýbrž máme se svým stavem spokojeni být, ať je jakýkoli, prostý nebo vznešený. To, že i cizí slávy žádostivost se zakazuje, lze též vyrozumět neboť to také k domu náleží.

Otázka 15: Co v slovech „vola a osla“ se obsahuje? Co pak dále následuje: „ani vola ani osla,“ to ukazuje, že nejenom velkých věcí jako domu, urozenosti, slávy, když tyto věci cizí jsou, není nám dovoleno požadovat, nýbrž ani věcí nepatrných, ať jsou jakékoliv, živé nebo neživé.

Správná žádostivost se získává řešení náboženských, teologických a katechismových otázek. Zkušenost, jak i do těchto věcí vstupuje žádostivost špatná má k nápravě v nejstarších stanovách dominikánského řádu II, 29: “Když některý klade otázku nebo objasňuje nějaký problém, mají ostatní mlčet, aby tomu, kdo mluví, nepřekáželi. Jestliže je některý student při otázce, námitce nebo odpovědi nezdvořilý, neukázněný, křičí a neovládá se, má ho ten, kdo disputaci řídí, pokárat.” Velice prospěšná rada pro každou rodinu a školu, televizní a parlamentní debaty politiků i internetové debaty tradičních katolíků atd.