Neděle X. po Duchu Svatém s evangeliem Luk. 18,9-14 o modlení, které ospravedlňuje a opaku. K tomu je v Tridentském katechismu IV,3 otázka 4: Jaký je nejlepší způsob modlení a nejvyšší stupeň modlitby? Co je nejlepší způsob modlení a nejvyšší stupeň modlitby? Ten zajisté, jehož užívají lidé zbožní a spravedliví, kteří opřeni o pevný základ pravé víry, jako po stupních modlitby a mysli dokonalé až na onu výši se povznesou, z níž nazírat mohou neskončenou Boži moc, neobsáhlou jeho dobrotivost a moudrost. Tam také nabývají nejjistější naděje, že dosáhnou i toho všeho, zač by prosili v přítomnosti, i onoho množství statků nevyslovitelných, které Bůh zaslíbil dát těm, kdo by pomoc Boží zbožně a ze srdce vzývali. Těmito jakoby dvěma perutěmi k nebi pozdvižena, horoucí žádostí svou vstupuje duše k Bohu, jemuž všecku poctu díků i chvály vzdává, poněvadž od něho nejvyšší přijímá dobrodiní; a při tom s obzvláštní dětskou uctivostí a láskou, jako jediný syn nejdražšímu otci, bez bázně přednáší, čeho má zapotřebí. Tento modlitby způsob naznačuje písmo svaté slovem vylévat prosby. Tak prorok v žalmu 141,3: „Vylévám před obličejem jeho modlitbu svou, a soužení své před ním oznamuji. Tento výraz má ten smysl, že ničeho nezamlčuje, ničeho neskrývá, nýbrž že vším se sděluje ten, kdo modlit se přijde, s důvěrou utíká se do lůna nejmilejšího Otce Boha. A k tomu nás učení Boží napomíná slovy žalmu 61, 9: „ Vylévejte před ním srdce svá,“ a : „ žalm 84,23: “Hoď na Hospodina starost svou.“ Tento modlení stupeň naznačil svatý Augustin v knize nadepsané Enchiridion cap. 7. : „Co víra věří, to naděje a láska se modlí.“

Otázka 5: Který je druhý modlitby způsob? Na jiném stupni jsou ti, kteří smrtelnými hříchy zatíženi, přece tou vírou, jež se nazývá mrtvá se snaží povstat a k Bohu se povznést, ale pro zemdlenost sil a převelikou víry slabost výše od země nemohou se pozdvihnout. Avšak hříchy své poznávajíce a svědomím a lítostí nad nimi souženi, pokorně a zkroušené z onoho vzdáleného místa se srdcem kajícím od Boha si vyprošují hříchů odpuštění a pokoje. Jejich modlitba nalézá u Boha místo, neboť prosby jejich bývají vyslyšeny. Ano takové lidi milosrdný Bůh nejdobrotivěji k sobě zve Mat 11,28: „Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vás občerstvím.“Z počtu takových byl onen publikán, který se bál očí k nebi pozdvihnout a přece „odešel Luk. 18 kap z chrámu více ospravedlněn, než fariseus.“

Otázka 6: Na kterém stupni stojí třetí třída modlících se? Je potom stupeň těch, kteří ještě nedošli světla víry, avšak z dobrotivosti Boží, jež slabé světlo přirozenosti jejich rozněcuje, velice hoří touhou a žádostí po pravdě, kterou aby poznali, prosí na modlitbách nejvroucnějších. Setrvají-li tito v žádosti své, Boží dobrotivost přání jejich neoslyší. Toto příkladem vidíme potvrzené u Kornelia setníka Sk. Ap. 10. Neboť nikomu, kdo ze srdce za to prosí, nejsou uzavřeny brány dobroty Boží.

Otázka 7: Kteří z prosících na posledním zůstávají stupni? Poslední stupeň je těch, kteří z hříchů a neřestí nejenom se nekají, ale nepravosti na nepravosti hromadí a přece se neostýchají od Boha prosit odpuštění hříchů, v nichž chtějí setrvat. Ti v takovém stavu nesměli by se opovažovat ani od lidí žádat odpuštění. Jejich modlitby Bůh neslyší, jako psáno je o Antiochovi 2 Mach. 9, 13 : „I modlil se ten nešlechetník k Pánu, od něhož neměl dojít milosrdenství.“ Proto musejí důtklivě být napomenuti, kdo v této bídě se nalézají, aby odvrhly vůli hřešení a pravdivě a ze srdce obrátili se k Bohu.

Panna Maria je ve všem vzorem. Pius X. 21 Plnomocnými odpustky měsíčně za tři podmínek a 500 dnů pokaždé obdařil 21, února 1907 tuto zásvětnou modlitbu k Panně Marii, která se modlila nejvyšším stupněm modlitby, jak o něm je výše a svou přímluvou pomáhá i těm kdo jsou na nižším stupni, ale ne ne těm, jejichž modlitbu Bůh neslyší:
“Tvému nejčistšímu Srdci, ó Maria, Panno mocná a, Matko milosrdenství, Královno nebeská a Útočiště hříšníků, se zasvěcujeme. Zasvěcujeme Tobě své bytí a celý život svůj, všechno, cokoliv máme, co je nám drahé a čím jsme. Tobě buď zasvěcenono naše tělo, srdce i duše, Tobě buď zasvěcenon náš příbytek, naše rodina a vlast! Chceme, aby všechno, cokoliv je v nás a kolem nás, Tobě náleželo a tak nabylo účasti na Tvém štědrém mateřském požehnání. Aby pak toto naše zasvěcení zůstalo účinným a trvalým, obnovujeme dnes, ó Maria, u nohou Tvých svůj křestní slib, jako i sliby své při prvním svatém přijímání učiněné. Zavazujeme se, že budeme vždy neohroženě vyznávat pravdy svaté víry a že budeme žít jako praví katolíci ve všem poddání správě sv. Otce a biskupů, kteří s ním jsou ve věrném spojení. Zavazujeme se, že budeme svědomitě zachovávat přikázání Boží a církevní, zvláště pak svěcení neděle a svátků. Zavazujeme se, že dáme v život svůj vstoupit utěšujícím úkonům křesťanského náboženství a zvláště svatému přijímání. Konečně Tobě, ó slavná Matko Boží a dobrotivá, Máti lidí, slibujeme, že věnujeme celé srdce své službě Tvé v posvátné úctě, abychom tak vládou nejčistšího Srdce Tvého založili a upevnili říši velebného Srdce Tvého Syna jak ve své duši, tak v dušich všech lidí, jak ve své milé vlasti, tak též po celém světě, jako v nebi tak i na zemi. Amen.”

Modlitba sv. Pia X. ukazuje cíl poslušnosti svatému Otci a mariánské úcty, které nejsou samy sobě účelem, ale ve službě Boží.