Lidstvo má původ od Boha a je mravně pokleslé. Na šestou neděli po Duchu Svatém s evangeliem Mk 8,1-9 o tom má kázat kněz podle Tridentského katechismu. V něm je IV,9 otázka 1: O úvodu modlitby Páně: Proč chtěl Kristus, abychom v začátku této modlitby užívali slov Otče, a ne spíše Pán nebo soudce? Poněvadž tato modlitba křesťanská, od Ježíše Krista nám odevzdaná, takovou do sebe má vlastnost, že nejprve, než přistoupíme k prosbám a žádostem, jistých slov za úvod užíváme, jimiž bychom k Bohu zbožně přistupující činit to mohli i s větší důvěrností. Bude povinností faráře ona slova jednotlivě a jasně vysvětlit, aby zbožný lid ochotněji k modlení se obracel a věděl, že s Bohem Otcem jednat bude. Úvod, bere-li se ohled na slova je velmi krátký. Jestliže pak věc uvážíme, velmi těžký a tajemství plný. První slovo, jež z rozkazu a ustanovení Božího v této modlitbě pronášíme, je „Otče.“ Ačkoliv mohl Spasitel náš Božskou tuto modlitbu začít slovem nějakým, jež by více velebnosti mělo, ku příkladu „Stvořiteli nebo Hospodine“ pominul to, co by nám zároveň mohlo způsobit bázeň, ale užil toho, co modlícího se a od Boha něco prosícího naplňuje láskou a důvěrou. Neboť co je milejšího nad jméno Otce, v kterém zní dobrotivost a láska?

Otázka 2: Co je první příčina, proč lidé právem zde Boha nazývají Otcem? Z kterých pak příčin Bohu jméno Otce přísluší, o tom podá látku k poučení lidu věřícího pojednáni o stvoření, řízení a vykoupení. Neboť když Bůh lidi stvořil k obrazu svému, kterého neudělil ostatním živočichům, pro tento obzvláštní dar, kterým ozdobil člověka, právem v písmě svatém Otcem se nazývá, a to všech lidí, nejen věřících, ale i nevěřících.

IV, 12 otázka 7: Ve věcech Božských jsme zcela dětem podobni. Ostatně k naznačení bídného stavu lidského pokolení velmi příhodné je ono porovnáni, že jsme podobni dětem, které jsou své vůli zanechány bez rozvahy po všem se ženou. Děti pravím, jsme a nerozumní, ničemným řečem a marným skutkům oddáni, když Boží pomoc nás opustí. Tak zajisté kárá nás Moudrost, Přísl. 1,22: „A dokud maličtí milovat budete dětinství, a dokud blázni to‚ co jim škodlivé je, žádat budou?“ Ve stejném smyslu napomíná i Apoštol 1 Kor. 14,20: „Nebuďte dětmi rozumem.“ My jsme ještě ve větší nedostatečnosti a poblouzenosti než onen věk dětský, kde jenom lidská opatrnost schází. Této opatrnosti časem dojit může sám sebou, kdežto k Božské moudrosti, která k spasení je potřebná, my se pozdvihnout nemůžeme, jen milostí a pomocí Boží. Když nám k podpoře není pomoc Boží, opovrhujíce tím, co v pravdě dobré je, v záhubu ubíháme dobrovolnou.

Otázka 8: Jaký v této prosbě proti tak velikým zlobám podává se prostředek? A když člověk rozptýlí s pomocí Boží temnotu ducha, vidí bídu lidskou a zproštěn tuposti poznává zákon údů, a pozoruje smysly žádostivostí duchu odporující a všechnu přirozenosti naší uvažuje k zlému náchylnost. Jak neměl by proti tak velikému zlu, jímž od přirozenosti jsme sklíčeni s ohnivou horlivostí hledat prostředku a žádat si spasitelného onoho pravidla, dle něhož život člověka křesťana má být řízen a upraven. A toto právě je to, zač prosíme modlíce se k Bohu: „Buď vůle tvá.“ Neboť jestliže jsme neposlušností a zanedbáním vůle Boží v tuto bidu upadli, jediný proti takovému zlu se nám od Boha podává prostředek, abychom podle vůle Boží, kterou jsme hřešíce pohrdali, začali živi být a všecky myšlenky své upravovali tímto měřítkem. To abychom mohli dokázat, Boha pokorně prosíme: „Buď vůle tvá.“