Neděle IV. po Duchu Svatém s evangeliem Lk 5,1-11 o slyšení a hlásání Božího slova. Zástupové se na Ježíše tlačí, aby slyšeli slovo Boží a on k tomu volí lodičku Petrovu. Máme stav, kdy se lidé v kostelních lodích netlačí k slyšení Božího slova. Z lodičky Církve k tomu napsal sv. Pius X. v první encyklice E supremi apostolatus vydané 4. října 1903: “Neboť komu není známo, že spolužití lidí, je v současnosti více než v minulých dobách sužováno přetěžkou a nejhlouběji zakořeněnou nemocí, která je den ode dne horší a je úplně rozkládá a smrtelně napadá? Vy víte, ctihodní bratři, o jakou nemoc se jedná: o odpad a odvrat od Boha. Opravdu, nic není nebezpečnější než toto, podle slov proroka: “Neboť viz, ti, kdo se vzdalují od Tebe, zahynou”. (Žalm 72, 27). Uznali jsme, že musíme proti tak velkému zlu pracovat mocí svěřené papežské důstojnosti.” Mezi činy sv. Pia patří vydání katechismů. Katechismem se uskutečňuje výzva zajeď na hlubinu Lk 5,4. Dosud nebyly vydány v češtině. Se znalostí a životem podle katechismu se to v minulosti při tradiční liturgii nepřehánělo. Po pokoncilní změnách se znalost a život podle katechismu zhoršil. Větší katechismus sv. Pia X má 993 otázek a odpovědí. Menší 433. Otázky a odpovědi jsou jasné a stručné.

Z většího katechismus č. 166: Stačí být ke spáse členem katolické Církve? Odpověď: Ne, být členem katolické Církve nestačí. K tomu, abyste došli spásy musíte být živým členem.
167: Kdo je živým členem Církve? Živým členem Církve jsou spravedlivý a pouze spravedlivý, což jsou ti, kteří skutečně žijí v Boží milosti.
168: Kdo jsou mrtví členové? Mrtví členové Církve jsou věřící, kteří jsou ve smrtelném hříchu.
169: Může být spasen někdo mimo katolickou, apoštolskou, římskou Církev? Ne, mimo katolickou, apoštolskou, římskou Církev nemůže být nikdo spasen, stejně jako nikdo nemohl být zachráněn před potopou mimo Noemovu archu, která byla předobrazem této Církve.
170: Jak tedy byli starověcí patriarchové, proroci a všichni ostatní spravedliví muži Starého zákona spaseni? Všichni spravedliví Starého zákona byli spaseni díky víře, kterou měli v přicházejícího Krista, skrze kterou již duchovně patřili k této Církvi.
171: Mohl by být spasen každý, kdo se ocitne mimo Církev bez vlastní viny?
Kdokoli, kdo se ocitne bez své viny, kdo je v dobré víře, mimo Církev, přijal křest nebo po něm alespoň skrytě touží a upřímně hledá pravdu a koná vůli Boží, jak nejlépe umí, i když oddělen od těla Církve, je sjednocen s její duší, a tedy na cestě ke spáse.
172: Jsme povinni věřit všechny pravdy, které nás Církev učí? Ano, jsme povinni věřit všechny pravdy, které nás Církev učí a Pán Ježíš učí, že ten, kdo nevěří je již zavržen.

Z menšího nazývaného Katechismus křesťanské nauky: Kapitola IV Eucharistie
§ 1. Svátost, ustanovení, cíl.
316: Co je svátost Eucharistie? Eucharistie je svátost, která pod způsobou chleba a vína skutečně obsahuje tělo, Krev, duši a Božství našeho Pána Ježíše Krista jako pokrm duší.
317: Jakou látku má eucharistie? Látkou Eucharistie je pšeničný chléb a hroznové víno.
318: Jakou formu má Eucharistie? Formou Eucharistie jsou slova Ježíše Krista Toto je mé tělo; toto je kalich mé krve… prolévá se za vás a za mnohé na odpuštění hříchů.
319: Kdo je vysluhovatel Eucharistie? Vysluhovatelem Eucharistie je kněz, který při mši pronáší slova Ježíše Krista, co promění chléb v Jeho Tělo a víno v Jeho Krev.
320: Kdy Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii? Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii při Poslední večeři, před svým utrpením, když posvětil chléb a víno a rozdával je apoštolům jako své Tělo a Krev a přikázal, aby tak činili na jeho památku.
321: Proč Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii? Ježíš Kristus ustanovil eucharistii jako trvalou oběť Nového zákona ve mši ve stálé paměti jeho lásky, utrpení a smrti a jako pokrm duší.

§ 2. Skutečná přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii.
322: V Eucharistii je tentýž Ježíš Kristus, který je v nebi a který se narodil na zemi z Marie Panny? V Eucharistii je tentýž Ježíš Kristus, který je v nebi a který se narodil na zemi z Panny Marie.
323: Proč věříte, že Ježíš Kristus je skutečně v Eucharistii? Věřím, že Ježíš Kristus je skutečně v Eucharistii, protože sám řekl toto je Tělo a Krev nad posvěceným chlebem a vínem, a protože nás to učí Církev, ale je to tajemství a velká záhada.
324: Co je hostie před posvěcením? Hostie před svěcením je chléb.
325: Co je po posvěcení hostie? Po posvěcení je hostie pravým Tělem našeho Pána Ježíše Krista pod podobou chleba.
326: Co je obsaženo v kalichu před konsekrací? Před konsekrací je víno obsaženo v kalichu s několika kapkami vody.
327: Co je po konsekraci v kalichu? V kalichu po konsekraci je pravá Krev našeho Pána Ježíše Krista pod způsobou vína.
328: Kdy se chléb a víno stávají Tělem a Krví Ježíše? Chléb a víno se v okamžiku posvěcení stávají Tělem a Krví Ježíše.
329: Nezůstane po posvěcení nic z chleba a vína? Po posvěcení už není chléb ani víno, ale zůstávají jen jeho přívlastky nebo vzhled, bez látky.
330: Co jsou přívlastky nebo vzhled? Přívlastky nebo vzhled je vše, co spadá pod smysly, jako je tvar, barva, vůně,chuť chleba a vína.
331: Pod podobami chleba je pouze Tělo Ježíše Krista nebo pod podobami vína je jen jeho krev? Ne, pod podobami chleba je celý Ježíš Kristus s tělem, krvi, duši a božství; a tak i pod způsobou vína.
332: Když se hostie rozlomí na několik částí, zlomí se Tělo Ježíše Krista? Když je hostie rozlomena na několik částí, nerozlomí se Tělo Ježíše Krista, ale pouze způsoby chleba a Tělo Páně zůstává celé v každé části.
333: Nachází se Ježíš Kristus ve všech posvěcených hostiích ve světě? Ano, Ježíš Kristus se nachází ve všech posvěcených hostiích ve světě.
334: Proč se nejsvětější Eucharistie uchovává v kostele? Nejsvětější Eucharistie je uchovávána v kostele, aby ji věřící adorovali, aby ji přijímali v přijímání, a aby v něm měli trvalou pomoc a přítomnost Ježíše Krista v Církvi.

§ 3. Svaté přijímání, dispozice, povinnost, účinky.
335: Kolik věcí je potřeba k dobrému svatému přijímání? K dobrému svatému přijímání jsou nutné tři věci: 1. být v Boží milosti; 2. vědět a přemýšlet o tom, koho přijmeme; 3. postit se od půlnoci.
336: Co znamená „být v milosti Boží“? Být v Boží milosti znamená mít čisté svědomí od všech smrtelných hříchů.
337: Přijímá Ježíše Krista každý, kdo přijímá s vědomím, že je ve smrtelném hříchu? Kdo přijímá s vědomím, že je ve smrtelném hříchu, přijímá Ježíše Krista, ale ne jeho milost, naopak, spácháním strašlivé svatokrádeže si zasluhuje zatracení.
338: Co znamená vědět a přemýšlet o tom, koho přijmeme? Vědět a přemýšlet o tom, koho přijmeme, znamená přistupovat k našemu Pánu Ježíši Kristu v Eucharistii s živou vírou, s vroucí touhou a s hlubokou pokorou a skromností.
339: Jaký půst se vyžaduje před přijímáním? Před přijímáním je vyžadován přirozený nebo úplný půst, který se přerušuje jakýmkoli jídlem nebo pitím.
340: Je někdy dovoleno přijímání někomu, kdo se nepostí? Přijímání těm, kteří se nepostí, je dovoleno v nebezpečí smrti a při dlouhých nemocech, v podmínkách stanovených Církví
341: Existuje povinnost přijímat sv. přijímání? Exituje povinnost přijímat sv. přijímání každý rok o Velikonocích a v nebezpečí smrti jako pokrm pro duši na cestě do věčnosti.
342: V jakém věku začíná povinnost velikonočního přijímání? Povinnost velikonočního přijímání začíná ve věku, ve kterém je člověk schopen dostatečně konat přípravu, tedy běžně kolem sedmi let.
343: Je dobré a užitečné často přijímat? Je to vynikající a velmi užitečná věc přijímat často, dokonce každý den, pokud se to vždy dělá podle řádného ustanovení.
344: Jak dlouho po přijímání v nás zůstává Ježíš Kristus? Po přijímání zůstává Ježíš Kristus v nás tak dlouho, dokud trvají eucharistické způsoby.
345: Jaké účinky vyvolává Eucharistie u těch, kdo ji přijímají důstojně? Eucharistie v tom, kdo ji důstojně přijímá, zachovává a rozmnožuje milost, která je životem duše. Tak jak působí jídlo pro život těla. Odpouští všední hříchy a chrání před smrtelnými. Dává duchovní útěchu a posilu, zvyšuje lásku a naději na věčný život, jehož je zárukou.

§ 4. Svatá oběť mše.
346: Je Eucharistie jen svátostí? Eucharistie není jen svátostí, ale je také trvalou obětí Nového zákona a jako taková se nazývá mše svatá.
347: Co je to oběť? Oběť je veřejná nabídka věci Bohu, kterou člověk zničí, aby prohlásil, že On je Stvořitel a nejvyšší Pán, jemuž vše zcela náleží.
348: Co je mše svatá? Mše svatá je oběť Těla a Krve Ježíše Krista, která pod způsoby chleba a vína, je obětován knězem Bohu na oltáři, na památku a zpřítomnění oběti kříže.
349: Je oběť mše svaté obětí samotného kříže? Oběť mše je samotnou obětí kříže. Rozdíl je pouze ve způsobu provedení.
350: Jaký je rozdíl mezi obětí kříže a obětí mše svaté? Mezi obětí kříže a obětí mše svaté je ten rozdíl, že Ježíš Kristus na kříži obětoval se dobrovolně tím, že dal svou vlastní Krev, a zasloužil pro nás veškerou milost. Na oltáři bez prolití krve se obětuje mysticky skrze službu kněze a tak dál uplatňuje zásluhy oběti kříže.
351: Za koho a proč je mše svatá obětována Bohu? Mše svatá je obětována Bohu, aby dostal nejvyšší úctu a klanění, poděkování za jeho dobrodiní, usmíření a zadostiučinění za naše hříchy a získání milosti ve prospěch živých a věrných zemřelých.
352: Není mše také obětována svatým? Mše svatá není obětována svatým, ale pouze Bohu, i když se slaví na počest svatých. Oběť patří pouze Stvořiteli a Nejvyššímu Pánu.
353: Jsme povinni být na mši svaté? O nedělích a svátcích jsme povinni být na mši svaté, ale je dobré často se účastnit největšího činu náboženství, Bohu nanejvýš vhodného a záslužného.
354: Jaký je nejlepší způsob účasti na mši svaté? Nejlepším způsobem, jak se zúčastnit mše svaté, je obětovat ji Bohu ve spojení s knězem, vzpomínajíc na oběť kříže, to je na utrpení a smrt Páně a vykonat sv. přijímání. Sv. přijímání je skutečným spojením s obětovanou obětí, a je proto největší účastí na svaté oběti.

Pavel V. 6. října 1607 udělil 100 dní odpustků učitelům katechismus ve škole, otcům a matkám, co jej doma vykládají svým dětem a spolubydlícím a všem věřícím, kteří půl hodiny věnují katechismu, aby se mu učili nebo jej jiným vykládali a tím se snažil k znalosti katechismus motivovat.

Tridentský katechismus II, 4 otázka 54: Kdo k svatému přijímání přistupuje, má být na duchu připraven. Nyní k tomu přistupme, jak mají být věřící na duši připraveni než přistupují k svatému přijímání. Dříve však, aby bylo patrno, že je této přípravy nejvýše zapotřebí, předložen budiž příklad Spasitele našeho. Neboť než apoštolům podal svátost nejdražšího těla a krve své, ačkoliv, jak sám Jan 13, 5, čisti byli všichni‚ nohy jejich umyl, aby tím osvědčil, že všelikou pečlivost máme vynaložit na to, aby nám k největší nevinnosti ducha a čistotě ničeho nescházelo, kdykoli svatá tajemství přijímat chceme. Nechť poznají věřící, že, jako ten, kdo hodně a s připraveným srdcem svátost oltářní přijímá, nejhojnějšími dary milosti Boží bývá obdařen, tak naproti tomu, jestliže by nepřipraven kdo přijímal, nejen žádného nemá užitku, ale největší má škodu a záhubu. Ta je zajisté vlastnost věcí nejlepších a nejspasitelnějších, že užíváme-li jich v náležitý čas, velice prospívají, ale užívá-li se jich v dobu nepravou, smrt a záhubu přinášejí. Proto není divu, že i neskonalé a nejskvělejší dary Boží, přijímají-li se myslí dobře přípravenou, největší jsou podporou k dosažení slávy nebeské. Naproti tomu pak, když se sami jich nehodnými učiníme, věčnou smrt nám působí. Toto dokázáno je příkladem archy Páně. Archa úmluvy 1 král. 5 kap,, nad níž lid Izraelský nic neměl vznešenějšího, a skrze niž jemu Hospodin největších a nepočetných udílel dobrodiní, Filištínským, kteří ji zajali, přinesla největší škodu a porážku, spojenou jistě i s hanbou věčnou. Tak i pokrmy ústy užité, přijdou-li do žaludku zdravého, tělo živí a zachovávají a přijdou-li do žaludku zkaženými šťávami plného, těžké nemoci působí.

Římský katechismus z roku 1992:Kdo chce přijmout Krista v eucharistickém přijímání, musí být ve stavu milosti. Je-li si někdo vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, nesmí přistoupit k přijímání, aniž by předtím dostal rozhřešení ve svátosti pokání.

Smírná modlitba k Pánu Ježíši za setrvání v pravé víře. Papež Lev XIII. ji obdařil odpustky 300 dní denně 15. února 1902 a plnomocnými měsíčně za čtyř podmínek 27. října 1902: Spasiteli a Vykupiteli můj, Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého! Hle, u nohou Tvých klečíme a s prosbou za odpuštění konáme smírný projev za všechna rouhání Tvému svatému Jménu, za všechny křivdy, jichž se Ti dostává v nejsvětější Svátosti oltářní, za všechny neuctivosti proti Tvé nej­světější neposkvrněné Matce, jakož i za všechny pomluvy a potupy Tvé nevěsty a Matky naší, svaté Církve katolické. Ježíši, jenž jsi řekl: „Za cokoli prosit budete Otce mého ve jménu mém, učiním to“, hle, prosíme Tebe vroucně za bratry své, kteří jsou právě v nebezpečenství hříchu, abys je vysvobodil od lákadel k odpadlictví. Zachraň ty, kteří již stojí na kraji propasti, osviť všechny, aby pravdu poznali, a uděl všem odvahy a síly v boji proti nepravostem, vytrvalost ve víře a účinné lásky. Tutéž prosbu, nejmilostivější Ježíši, přednášíme ve jménu Tvém Bohu Otci, se kterým žiješ a kraluješ v jednotě Ducha Svatého na věky věků. Amen.