Neděle 3. po Svatém Duchu. Tridentský katechismus: A bude radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím. K evangeliu Luk. 15,1-10. Mezi jinými věcmi, které hříšníka k činění pokání pobádat mají je radost nebešťanů, co požívají z obrácení hříšníka. IV, 14 otázka 19: Jak k vítězství sílu Bůh nám dává. Tyto síly, jimiž porážíme pomahače satanovy, od Boha se nám udílejí. Ten žalm 17,35 „činí jako lučiště měděné ramena naše,“ jeho dobrodiním 1 Král. 2,4 „lučiště silných přemoženo je, a mdlí opásáni jsou silou”, jenž dává „štít spasení,“ jehož žalm 17,36 „pravice nás podpírá,“ který žalm 143,1 “učí ruce naše boji a prsty naše válce,“ tak abychom jedinému Bohu díky činili a prokazovali, jehož jediného působením a pomocí dovedeme vítězit. Tak to činil Apoštol 1 Kor. 15,57: „Díky Bohu, který nám dává vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista.“ Téhož původce vítězství velebí nebeský onen hlas ve Zjevení Ap, 12. 10-11: „Slyšel jsem hlas veliký na nebi: nyní nastalo spasení i moc i království Boha našeho a moc Krista jeho. Neboť svržen je žalobník bratří našich, a oni zvítězili nad ním pro krev Beránka.“ Táž kniha svatá svědčí o vítězství Krista Pána, jehož dobyl nad světem a tělem, Ap. 17,14: „Ti bojovat budou s Beránkem, a Beránek zvítězí nad nimi.” Tolik o původu a způsobu vítězství.

Otázka 20: Které jsou odměny vítězů v tomto boji duchovním? Po těchto věcech duchovní pastýři představí lidu věřícímu připravené od Boha vítězům koruny a ustanovenou hojnost odměn věčných. K tomu z téhož Zjevení svatého uvedou Božská svědectví Apoc. 2, 11: „Kdo zvítězí, nebude poškozen od smrti druhé.” A na jiném místě Ap. 3, 5.12. 21: „Kdo zvítězí, tak bude obležen v roucho bílé, a nevymaži jména jeho z knihy života a vyznám jméno jeho před Otcem svým, i před anděly jeho.“ A hned na to sám Bůh a Pán náš takto mluví k Janovi Ap. 21, 7: „Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjde více ven.” A dále: „Kdo zvítězí, dám jemu sedět na trůnu svém‚ jako jsem já zvítězil a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.” A konečné když vypověděl slávu svatých a to ustavičné množství odměn, jichž v nebi budou užívat, dodává Ap. 21,7.: „Kdo zvítězí, bude těmi věcmi vládnout.”

II, 5 otázka 1: Důkladně a často má se učení o pokání křesťanům v mysl vštěpovat.
I. Slabost a křehkost lidské přirozenosti všem známa je. Sám na sobě ji každý snadno zakouší. Nemůže nikomu být tajné, jak velice je svátost pokání potřebná. Má-li píle s kterou pastýř duchovní o každém předmětu jedná měřit podle velikosti a váhy věci, kterou vykládá, s jistotou lze říci, že nikdy nebudou moci na vyklad této svátosti tolik píle obrátit, aby se dost být zdálo. Ano o této svátosti třeba důkladněji nežli o křtu pojednat, protože křest jenom jednou se uděluje a nemůže být opakován, pokání však tolikrát je potřeba, kolikrát po křtu svatém do hříchů padáme.
II. Tak zajisté vyslovil se sněm Tridentský Sess. 6. de justif. cap. 14. a sees. 14. de poen. cap. 2, že těm, kdo po křtu zhřešili, svátosti pokání je neméně k spasení zapotřebí, nežli křtu těm, kdo ještě nejsou znovuzrození. Je známa svatého Jeronýma výpověď in Itai. o. 3., s kterou všichni, kdo o věcech svatých psali, úplně se srovnávají, že pokání je druhá deska záchranná. Nebo jako po rozkotání korábu jediné k zachování života zbývá útočiště, jestliže se kdo nějaké desky z rozbořeného korábu může zachytit, podobně tak, kdo ztratil nevinnost po křtu, jestliže se k spasitelné desce pokání neuteče, nad jeho spasením zoufat se musí. Ale toto řečeno je nejen k povzbuzení duchovních pastýřů, nýbrž i ostatních věřících, aby snad na nich nebyla shledána nedbalost ve věci nejvýše potřebné. Především zajisté obecné křehkosti pamětlivi, se vší pílí musí si toho přát, aby s pomocí Boží na cestě Páně mohli kráčeti bez pádu a poklesku. Když pak někdy poklesli, tehdy vzhlížející na svrchovanou dobrotivost Boží, jenž jako dobrý pastýř svých ovcí rány obvazuje a léčí. Ať uváží, že s tímto spasitelným lékem pokání na jiný čas nemají odkládat.

Otázka 2: Jak rozmanitý je slova „pokání“ význam? Abychom pak k věci samé přistoupili, nejprve vyložit třeba rozličnou moc a význam toho slova, aby neurčitostí slova nebyl někdo do bludu uveden. Někteří pokání berou za dostiučinění. Jiní, a ti jsou od učení víry katolické nejdále vzdáleni, domnívajíce se, že pokání nic se netýká času minulého, nic jiného jím nevyrozumívají, než nový život. Vysvětlit tedy náleží, že mnohonásobný je toho slova význam. Především se slova „pokání (poenitentia)“ o těch užívá, kterým něco nelíbí se, co se jim dříve líbilo, bez všeho ohledu na to, zdali to dobré bylo nebo zlé. Tak kají se všichni, jejichž zármutek je podlé světa a ne podle Boha, a takové pokání 2 Kor. 7,10 nepřináší spasení, ale smrt. Druhý způsob pokání je, když někdo ze spáchané nepravosti, v níž měl dříve zalíbení, bolest pocítí, ale ne pro Boha, nýbrž pro sebe samého. Třetí způsob je, když se nám spáchaného hříchu nejenom s upřímnou ducha bolestí zželí, anebo když této bolesti i zevnitřní nějaké znamení najevo dáváme, ale když v tomto zármutku jedině pro Boha trváme. Tomu ze všech pokání forem, jež uvedeny jsou, slovo pokání ve vlastním smyslu přísluší. Neboť když v písmech svatých čteme Gen. 6, 6 „Bůh něčeho lituje,“ tak je patrno, že se to tvrdí v smyslu přeneseném. Tento způsob mluvení, jenž obyčejům lidským je přizpůsobený, užívají písma svatá, když oznamují, že Bůh ustanovil něco změnit, poněvadž se nám zdá, že to činí jako lidé, kteří z nějaké věci se kajíce, ji změnit všemožně usilují. V tom smyslu psáno: „litoval Bůh, že člověka učinil” Gen. 6,6 a na jiném místě 1 Král. 15, 11: „kaji se, že jsem Saula ustanovil králem.”

Otázka 3: Jaký je rozdíl mezi rozličnými významy slova pokání? Mezi těmito významy pokání veliký lze rozdíl pozorovat. První význam je za chybu pokládat. Druhý je jakési hnutí ducha pobouřeného a znepokojeného. O třetím pak víme, že i k ctnosti přísluší i svátostí je. Tento poslední význam vlastní je pokání. Především tedy o pokání jednat budeme, pokud je částí ctnosti. Nejen proto, že věřící lid ve všech ctnostech má být cvičen od duchovních pastýřů, ale i proto, že této ctnosti úkony látku podávají, co svátosti pokání náleží. Pokud někdo nejprve dobře nepochopil, co je ctnost pokání, tomu také nelze poznat moc svátosti.

Otázka 4: Co je pokání vnitřní? Proto mají se především věřící napomenout a povzbudit, aby se vší snahou a pílí pečovali o vnitřního ducha pokání, které je ctností. Bez vnitřně konaného pokání, velmi málo by prospělo. Vnitřní pokání je to, když se k Bohu z celé duše obrátíme a nepravostí, které jsme spáchali se varujeme a je v ošklivosti máme. Spolu i vůli a pevné předsevzetí máme zlý života způsob a převrácené mravy polepšit. To není bez naděje, že od milosrdenství Božího dosáhneme odpuštění. Z toho pak jako společník, ošklivost nad hříchy vždy provázející, vyplývá zármutek a bolest, která je nějaké hnutí a pobouření, od mnohých pak vášní se nazývá. Za tou příčinou se u mnohých svatých Otců výměr pokání právě touto ducha bolestí vyměřuje.

Římský katechismus z roku 1992 č. 1431: “Vnitřní pokání je radikální, nové zaměření celého života, návrat, obrácení k Bohu celým srdcem, rozchod s hříchem, odvrácení od zla, spolu s odporem vůči špatným činům, které jsme spáchali. Zároveň s sebou přináší touhu a předsevzetí změnit život s nadějí na Boží milosrdenství a důvěrou v pomoc jeho milosti. Toto obrácení srdce doprovází bolest a spásonosný smutek, který Otcové nazývají „animi cruciatus [útrapy ducha]“, „compunctio cordis [zkroušenost srdce]“. Závěr odkazuje na tridentský katechismus.
V dalším článku 1432 je citace papeže Klementa Římského: “Lidské srdce je těžkopádné a zatvrzelé. Je třeba, aby Bůh dal člověku nové srdce. Obrácení je především dílem Boží milosti; ta nám dává, abychom se ve svých srdcích k němu vrátili: „Vrať nás, Hospodine, k sobě a my se vrátíme“ (Pláč 5,21). Bůh nám dává sílu začít znovu. Tím, že naše srdce objeví velikost Boží lásky, se zachvěje hrůzou a tíží hříchu a začíná se bát urazit Boha hříchem a odloučit se od něho. Lidské srdce se obrátí, zahledí-li se na toho, který byl proboden našimi hříchy. „Upírejme pohled na Kristovu krev a uvažujme, jak byla drahá pro Boha, jeho Otce; vždyť tím, že byla vylita za naši spásu, nabídl Bůh celému světu milost obrácení.“

Nelíbí se ti něco ve světě, v Církvi a na sobě? Bez pokání zlepšení nenastane.

Zanedbání v hlásání pokání a jeho špatné pojetí napravují zvláště Církví uznananá mariánská zjevení.