Tridentský katechismus k první neděli po Duchu Svatém: II, 2 otázka 30 Křest svatý je každému k spaseni potřebný. Ačkoliv pak je známost všech věcí, co se doposud vykládaly, věřícím nad míru užitečná, přece nic nemůže se považovat za tak potřebné jako to, aby poučeni byli, že zákon křtu daný od Pána všem lidem tak, že kdyby skrze milost křtu v Bohu znovu se nezrodili, od rodičů svých a to jak věřících nebo nevěřících zplozeni byli jedině k věčné bídě a záhubě. Proto buď často věřícím od pastýřů duchovních vykládáno, co v evangelii čteme Jan 3,5: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha Svatého, nemůže vejít do království Božího.
Otázka 31: Dětem je křtu nevyhnutelně zapotřebí. Tento zákon nejen o těch, kteří jsou věku dospělého, ale i o nemluvňatech se chápat musí. To přijala Církev z podání apoštolského. To potvrzují jednohlasné výroky a svědectví Otců. Mimo to každý zajisté uzná, že nechtěl Kristus Pán svátosti a milosti křtu odepřít dětem, o nichž řekl Mat 19,14: “Nechte dítek, a nebraňte jim jit ke mně‚ neboť jejich je království nebeské.” Těm, které Mar 10,16 objímal, a vkládal na ně ruce, jim žehnal. Když čteme, že celá některá rodina od Pavla 1 Kor 1,16 byla pokřtěna, vysvítá dost jasně, že i děti, které v počtu tom byly, obmyty jsou spasitelným křtem. Mimo to obřízka, jež byla křtu svatého předobrazem, obyčej tento co nejvíce doporučuje. Nikomu zajisté není neznámo, že osmého dne po narození bývali chlapci obřezáni. A kterým prospělo obřezání Kol 2,11 rukou učiněné na těle, těm nemělo by prospět pokřtění, jež je obřezání Kristovo ne rukou učiněné? Konečné učí Apoštol Řím 5,17: „Jestliže pro hřích jednoho panovala smrt skrze jednoho, mnohem více ti, kteří hojnost milosti a obdarování a spravedlnosti přijímají‚ kralovat budou v životě skze jednoho Ježíše Krista.” Jestliže tedy skrze hřích Adamův děti hned od počátku vinou jsou zatíženy, tím více skrze Krista Pána mohou dosáhnout milosti a spravedlnosti, aby kralovali v životě. A toto bez křtu svatého nijak stát se nemůže. Proto vyloží duchovní pastýř, že děti nevyhnutelně musí být pokřtěny a potom již v útlém věku mají se dle předpisů učení křesťanského v pravé zbožnosti vychovávat, neboť jak moudrý kazatel Přísl. 22,6: „Mládenec kráčeje dle cesty své, také když zestárne, neuchýlí se od ní.”
Otázka 39: Čeho ještě žádá se k přijetí křtu svatého? Avšak mimo vůli křtu je z též příčiny, která při vůli uvedena je, k dosažení svátostné milosti nejvýše potřebná také víra. Neboť Pán a Spasitel náš sám učil Marek 16,16: „Kdo uvěří a pokřtěn bude‚ spasen bude.“ Po tom pak třeba je, aby každý spáchaných hříchů a bezbožného života svého litoval a sobě předsevzal, že se příště všelikých nepravostí chce varovat. Jinak zajisté musil by ten, kdo by křtu si žádal, avšak při tom náchylnost k hřešeni nechtěl utlačovat, naprosto být odmítnut. Nic není milosti a účinkům křtu tak odporné, jako smýšlení a povaha těch lidí, kteří nikdy hřešení svému nechtějí konec učinit. Poněvadž tedy křtu jedině za tím úmyslem se smí žádat, abychom Gal. 3, 27 Krista oblékli a s ním se spojili, zřejmě vysvítá, že právem od svatého obmytí vyloučit náleží toho, kdo má vůli v hříších a nepravostech svých setrvat. A to tím více, poněvadž nic z těch věcí, které Krista a Církve se týkají, nesmí se nadarmo přijímat. A jestliže na milost ospravedlnění a spasení hledíme, porozumíme dostatečně, že zmařen bude křest v tom, kdo Řím. 8, 4 “podle těla chodit a ne podle ducha“ zamýšlí. Co se svátosti týče, dokonalého jejího účinku dosahuje, kdo je řádně křtěn a má úmysl přijmout co se mu od Církve svaté uděluje. Proto kníže apoštolů velikému zástupu lidí, kteří, jak Sk. ap. 2, 37-38 „zkroušení v srdci Petra a ostatních apoštolův se tázali, co by činit měli, takto odpověděl: „Čiňte pokání, a pokřtěn buď jeden každý z vás.” a na jiném místě Sk. ap. 3, 19: „Čiňte pokání a obraťte se, aby shlazeny byli hříchy vaše.“ Podobně sv. Pavel v listu k Římanům Řím. 6,11-12 zřejmě vykládá, že, kdo je pokřtěn, úplně odumřít musí hříchům, proto nás napomíná, abychom „nevydávali údy své hříchu za nástroje nepravosti, ale oddávali se Bohu jako z mrtvých oživení.
Otázka 40: Jak mnoho prospívá o těchto věcech mluvit? Budou-li pak věřící toto častěji rozvažovat, především k tomu budou vedeni, aby se velmi obdivovali svrchované dobrotivosti Boží, která nám nic takového nezasluhujícím, uděluje tak vznešeného Božského daru křtu svatého. Je k tomu jedině milosrdenstvím svým pohnuta. Potom pak když před očima mít budou, jak vší nepravosti prost být musí život těch, kdo takovým darem jsou ozdobeni, poznají, že se od křesťana také toho žádá, aby den po dne vždy tak svatě a zbožně hleděl vést život, jakoby teprve toho dne byl přijal svátost a milost křtu. Avšak aby roznítila se mysl touhou po pravé zbožnosti, k tomu nic tak nepřispívá, jako když se v důkladné řeči vyloží, které jsou křtu svatého účinky.
Otázka 41: Hlavní účinky křtu které jsou? Poněvadž tedy o tom častěji pojednat třeba, aby věřící vždy lépe poznávali, že jsou na převysokém stupni důstojnosti postaveni a nikdy aby se z něho svrhnout nedali ani lstí ani útoky nepřítele svého, proto nejprve učit třeba, že hřích, buď ten, jejž jsme od prvních rodičů zplozením zdědili, anebo jejž jsme snad sami spáchali, a byť i byl ohavný nad všeliké pomyšlení, předivnou této svátosti mocí se odpouští a shlazuje. Bylo to dávno před tím předpověděno od Ezechiele proroka, skrze nějž takto mluví Pán Bůh Ez. 36,25: „Vyliji na vás vodu čistou, a očištěni budete ode všech poskvrn svých.” A Apoštol vypočítavá v listu Korintským dlouhou řadu hříchů, potom dokládá 1 Kor. 6, 11: „A takoví jste byli, ale obmyti jste a posvěceni jste.” A že tomu učení Církev svatá vždycky učila, dokázáno je. Tak sv. Augustin ve spisu svém o křtu maličkých takto dosvědčuje: “Zplození tělesné uvaluje jen do hříchu prvotního, ale znovuzrození duchovní poskytuje odpuštění nejen prvotního, ale i hříchů osobních.“ A svatý Jeroným v listu k Oceanovi: „Všecky hříchy se na křtu svatém odpouštějí.“ Aby pak pochybovat o této věci více nikdo nemohl, vyslovil po ostatních sněmech usneseních totéž také sněm Tridentský a klatbu vyřkl na ty, kteří by jinak se odvážili smýšlet anebo kteří by se nezdráhali tvrdit, že se sice na křtu hříchy odpouštějí, ale nevyhlazují na dobro, ani s kořene nevytrhávají, nýbrž jaksi jen s povrchu odstraňují, tak že by kořeny hříchů ještě zůstávaly v duši vtisknuté. Neboť abychom užili slov svatého sněmu Sess. 17. Junii 1546 : „V znovuzrozených nemá v nenávisti Bůh ničeho, protože nic odsouzení hodného není na těch, kteří opravdově spolupohřbeni jsou s Kristem skrze křest ve smrt, kteří nechodí podle těla, ale odložili člověka starého, a nového oblékli, který stvořen je podle Boha a učiněni jsou nevini, neposkvrněni, čisti, bez úhony a bohumilí.“
Většina pokřtěných katolických křesťanů žije bohužel ve hříchu a ke spokojenosti jim pomáhá i blud: hlavně že je pokřtěn. S tridentským katechismem to zavrhuje konstituce o Církvi II. Vatikánského koncilu v čl. 14: “Ať si však jsou všichni synové církve vědomi, že své vynikající postavení nemají připisovat svým zásluhám, nýbrž zvláštní milosti Kristově; jestliže jí nebude odpovídat jejich myšlení, slova a jednání, nejen že nebudou spaseni, ale budou souzeni přísněji.”
Odkazy k zdůvodnění LG 14: Lk 12,48: „Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává.“
Srov. Mt 5,19-20: “Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání ‒ a třebas i to nejmenší ‒ a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.”
Mt 7,21-22: “Ne každý, kdo mi říká: ‘Pane, Pane!’, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Mnoho z nich mi řekne v ten den: ‘Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?’”
Mt 25,41-46: “Potom řekne i těm po levici: ‘Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít,
byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.’ Tu mu na to řeknou také oni: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?’ On jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.’ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Jak 2,14 2,14: “Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit?”