Tridentský katechismus I,7 O šestém článku víry. Vstoupil na nebesa‚ sedí na pravici Boha Otce všemohoucího. Otázka 1: Tohoto článku vznešenost a první jeho části smysl. Prorok David, když pln Ducha Svatého blažené a slavné nanebevstoupení Páně na mysli předvídal, pobízí všech lidí, aby s největším plesáním a veselím toto vítězství oslavovali, volaje žalm 46, 2: „Všickni národové, tleskejte rukama, prozpěvujte Bohu hlasitým plesáním. Vstoupil Bůh s radostným zpíváním.” Odtud porozumí pastýř duchovní, že s největší pilností třeba toto tajemství vykládat a bedlivou o to péči vést, aby je věřící nejenom vírou a myslí pojali, ale, pokud se to stát může, s pomocí Boží je i v skutcích a v životě držet snažili. Co se tedy vysvětlení článku šestého dotýče, v kterém se především o Božském tomto tajemství jedná, začít třeba od první jeho části, a jaký jeho je význam a smysl, vyložit. O Kristu Ježíši zajisté to i přísluší věřícím bez jakékoli pochybnosti věřit, že když dovršil již a dokonal tajemství vykoupení našeho, jako člověk na nebesa tělem i duší vstoupil. Neboť jelikož Bůh je, nikdy nebe vzdálen nebyl, ježto Božstvím svým veškeré prostory naplňuje.

Otázka 2: Nejenom mocí Božství Kristus na nebesa vstoupil, ale i mocí člověčenství. Vyučuj také, že vstoupil vlastní svou mohutností, a že nebyl cizí silou povznesen, jako Eliáš 4 Král. 2, 11, který „na voze ohnivém do nebe vstoupil” aneb jako prorok Habakuk Dan. 14,35 nebo Filip jáhen Sk. ap. 8,39, kteří Boží mocí jsouce vzduchem neseni, vzdálené krajiny zemí prolétáli. Avšak nejenom, jako Bůh, všemohoucí Božskou mocí na nebesa vstoupil, ale i jako člověk. Ačkoliv zajisté přirozenou silou to stát se nemohlo, avšak mohutnost ona, kterou blahoslavená duše Kristova nadána byla, mohla tělem podle libosti vládnout, tělo pak, které již oslavení dosáhlo, snadno vůle a vlády duše poslouchalo. A takovou vírou věříme, že Kristus, jelikož je Bůh i člověk, svou vlastní mohutností na nebesa vstoupil.