Jak často má být kázání o věčném životě? Podle tridentského katechismu je to na neděle III. po velikonocích s evangeliem kde je: Maličko a neuzříte mne atd. Jan 16, 16-22, kde útěchou věčné radosti se časný zármutek nahrazuje.
Tridentský katechismus I, 13 otázka 3: Proč se životem věčným nejvyšší blaženost hlásá?
I. A tímto právě jménem byla svrchovaná ona blaženost proto naznačena, aby nikdo se nedomýšlel, že by ona ve věcech tělesných a pomíjejících, jež věčné býti nemohou, záležela. Samo to slovo „blaženost“ nemohlo dostatečně vysvětlit, o čem otázka byla, obzvláště, když dost lidí podle domněnky své ničemné moudrosti nadmutých svrchované dobro založili na věcech smyslných. Tyto věci zajisté hynou a časem zacházejí, blaženost pak pravá nižádným časem omezit se nedá, protože pozemské tyto věci převelmi daleko jsou od pravé blaženosti, od níž pak nejvíce odstoupil, kdo zaujat je láskou a bažením po věcech tohoto světa. Neboť psáno je 1 Jan 2, 15. 17: „Nechtějte milovat svět, ani těch věcí, které jsou na světě. Miluje-li kdo svět, není láska Otcova v něm a o něco dále: „Svět pomíjí i žádost jeho.” To tedy myslím věřících vštípit ať se přičiní duchovní pastýř, aby se odhodlali smrtelnými věcmi pohrdat s vědomím, že v tomto životě, v němžto nejsme domácí, ale příchozí 1 Petr 2,11, nelze dosáhnout blaženosti.
II. Ačkoliv i zde v naději blaženými právem se můžeme nazývat, jestliže Tit. 2,1 „odřekneme se bezbožnosti Tit. a světských žádostí, střízlivě a spravedlivě a zbožně živi budeme na tomto světě, očekávajíce blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista.“ A těmto věcem nerozumí přemnozí, kteří sobě samým zdáli se být moudří, a domnívajíce se, že v tomto časném životě blaženosti vyhledávat přísluší, „blázny učiněni jsou” Řím. 1, 22 a do největších běd upadli.
III. Ale i tomu učíme se z pojmenování života věčného, že blaženosti jednou nabyté nikdo více nemůže být zbaven, jak se mnozí bludně domnívali. Neboť blaženost všechno dobré v sobě obsahuje v míře největší, bez všeliké přísady zlého, a poněvadž toužebnosti lidské úplně zadost činí, proto na věčném životě nevyhnutelně záleží . Toho zajisté musí si blažený přát nanejvýše, aby na věky směl požívati toho blaha, jehož dosáhl. Kdyby držení té blaženosti nebylo stálé a trvalé, nemožné je, aby nebyl největší mukou strachu soužen.

Otázka 4: Věčné blaženosti ani slovy vyjádřit, ani myslí lidskou pochopit nelze.
I. Ale jak převeliká je blaženost vyvolených, kteří ve vlasti nebeské žijí, a která od nich samých jen, a kromě toho od nikoho jiného myslí pojata být nemůže, to dokazují již ta slova, když ji životem věčným zveme. Neboť když k naznačení nějaké věci používáme slova takového, kterým i mnoho jiných věcí se označuje, snadno z toho poznat, že nemáme slova vlastního, jímž bychom věc tu plně vyjádřili.
II. Když tedy blaženost nazýváme těmi slovy, kterých dobře by se mohlo užít nejen o blažených, ale o všech, kdo na věky živí budou. To může nám být důkazem, že je to věc vznešenější a výbornější, než abychom její obsah vlastním pojmenováním dokonale mohli vyjádřit. Neboť ačkoli v písmech svatých ještě jiná mnohá jména se dávají nebeské této blaženosti jako: „království Boží, království Kristovo, krá­lovství nebeské, ráj, svaté město, nový Jerusalem, dům Otce“, přece patrno, že žádné z nich nepostačí k vyložení její vznešenosti. A proto zde danou příležitost použije duchovní pastýř k tomu, aby tak velkými odměnami, jež se životem věčným naznačují, povzbuzoval věřící k zbožnosti, spravedlnosti a k plnění všech křesťanské víry povinností.
III. Známo je zajisté, že život se připočítává k nejpřednějším statkům, jichž člověk z přirozenosti si žádá. A takovým především statkem a dobrem když život věčný jmenujeme, vyměřuje se blaženost. Jestliže nad kraťoučký tento a bídný život, jenž tolika a tak mnohonásobným strastem podléhá, že spíše zván by mohl být smrtí, lidé ničeho vroucněji nemilují, a nic jim nad něj ani milejšího ani dražšího býti nemůže, s jakou teprve horlivostí, s jakým usilováním povinni jsme vyhledávat života věčného, jenž po ukončení všeho zlého dokonalou a úplnou hojnost všeho dobrého v sobě obsahuje?
IV. Neboť jak svatí Otcové učí, blaženost života věčného vykládá se o zproštění ode všeho zlého a dosažení všeho dobrého. O zbavení ode zlého jsou v písmě svatém zřejmá svědectví. Tak psáno je ve Zjevení svatého Jana 7,14: „Nebudou lačnět ani žíznit více a nebude bít na ně slunce ani žádné horko;“ a jinde Ap 21,4: „A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti více nebude‚ ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více, nebo ‘první věci pominuly.” A oslavení vyvolených bude nevýslovné, a pravé radosti a rozkoše způsoby budou nesčíslné. Poněvadž pak této slávy velikost duch náš ani pochopit ani mysl naše nikterak jí nemůže proniknout, tedy vynasnažit se musíme, abychom vešli do radosti Páně, a tak slávou obklíčeni nad míru vyplnili toužebnost duše své.

Misál Pia V. má k podání svátosti oltářní: “Tělo našeho Píma Ježíše Krista zachovej duši tvou k životu věčnému.”

Pro porovnání s tridentským katechismem velký katechismus sv. Petra Kanisia otázka 21 o Credu: Jaký je poslední článek?
A. O životě věčném, o němž pevně věříme, že čeká vyvolených po smrti. A ten ovocem je a koncem víry, naděje, trpělivosti a úsilí křesťanského. Pro dosažení tohoto života pravý věřící nemá považovat žádného zbožného skutku za příkrý, žádné práce za těžkou, žádné bolesti za trpkou, žádné doby v jednání a v utrpení za obtížnou. Nepokládá-li se nad život tento, jenž ostatně plný je běd, nic za sladšího a žádoucnějšího, zač teprve onen mít třeba, jenž každého pomyšlení a strachu zlého docela vzdálen, jenž nebeskými a nevýslovnými radostmi bez konce, rozkošemi a požitky po každé stránce oplývá?
B. 0 tomto životě Kristus řekl: “Nebojte se, maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.” Který také na posledním soudě řekne vyvoleným: “Pojďte, požehnání Otce mého, vládněte královstvím, připraveným vám od ustanovení světa.” K bezbožným však promluví takto: “Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, který připraven je ďáblu a andělům jeho.” To netýká se jen pohanů, bludařů, odštěpenců a veřejných nemravů, ale třeba to také vztáhnout na křesťany, jež zastihne smrt ve smrtelném hříchu.
C. Na konec se přidává takový závěr: Amen, aby se ukázalo, že svědectví víry a tohoto křesťanského vyznání je v nás prosto pochyb a pevno.

Písmo I. Kor. 2, 9 Ale jak psáno je: Čeho oko nevidělo ani ucho neslýchalo ani na srdce lidské nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují.
Jan 17, 3: “Teto pak je život věčný, aby poznali tebe jediného pravého Boha a kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Mt 19, 12: “A jsou panicové, kteří se sami panici učinili pro království nebeské. Nechte dítek a nebraňte jim ke mně přijít, neboť takových je království nebeské. Mistře dobrý, co dobrého činit mám, abych měl život věčný? Chceš-li do života vejít, zachovávej přikázání. Bohatý nesnadno vejde do království nebeského. Každý, kdo opustí dům nebo bratry atd., stokrát více vezme a životem věčným vládnout bude.
Mt 25. 34: “Pojd’te, požehnání Otce mého, vládněte připraveným vám královstvím od ustanovení světa. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.”
Zjev. 11,7: “Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života, který je v ráji Boha mého. Buď věrný až do smrti a dám tobě korunu života. Tomu, kdo zvítězí, dám manu skrytou. Kdo zvítězí bude dbát skutků mých až do konce, tomu dám moc nad národy a bude je spravovati prutem železným a jako nádoba hrnčířská roztlu­čeni budou, jako i já jsem vzal od Otce svého: a dám jemu hvězdu jitřní.”
Zjev. 3, 11: “Aj, přijdu brzo: drž, co máš, aby nikdo nevzal koruny tvé. Kdo zvítězí, učiním ho sloupem v chrámě Boha svého a nevyjde už ven a napíši na něm jméno Boha svého a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od Boha mého, i jméno své nové. Kdo zvítězí, dám mu sedět se sebou na trůnu svém, jako jsem já zvítězil a zasedl jsem s Otcem svým na trůnu jeho.”
Zjev 7, 14: “To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a umyli roucha svá zbělili je v Krví Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží jemu dnem i nocí ve chrámě jeho: a ten, který sedí na trůnu, přebývat bude nad nimi. Nebudou už lačněti ani žízniti a nebude bít na ně slunce aniž jaké vedro; nebot’ Beránek, který uprostřed trůnu je, pást je bude a dovede je k studnicím vod života a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.”
Zjev. 21, 2: “Viděl jsem svaté město Jeruzalém nový, sestupující z nebe od Boha, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému. A slyšel jsem hlas veliký od trůnu: Aj, stánek Boží s lidmi a přebývat bude s nimi. A oni budou jeho lidem a sám Bůh s nimi bude jejich Bohem. A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich a smrti už nebude ani kvílení, ani křik ani bolesti už nebude, neboť první věcí pominuly. Kdo zvítězí, bude těmi věcmi vládnout a budu jemu Bohem a on mi bude synem. Ale bázlivcům a nevěrcům a ohyzdníkům a vražedníkům a smilníkům a čaroděiům a modlářům a všem lhářům, bude díl jejich v jezeře, které hoří ohněm a sírou; což je smrt druhá.” A o něco dále: “A odvedl mne v duchu na horu velikou a vysokou a ukázal mi město svaté Jeruzalém, sestupující z nebe od Boha, mající jasnost Boží, a světlo jeho podobno drahému kameni” atd. “A město nepotřebuje ani slunce ani měsíce, aby svítily v něm, neboť jasnost Boží osvítila je a svíce jeho je Beránek. A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude. Nevejde do něho nic poskvrněného ani činíciho ohavnost a lež, leč kdo zapsání jsou v knize života Beránka.”
Zjev. 22, 12: “Aj, přijdu brzy a odplata má se mnou je, abych odplatil každému podle skutků jeho.”
Řim. 2,6: “Jenž odplatí každému podle skutků jeho; těm zajisté, kteří s trpělivostí v dobrém díle slávy a cti a neporušenosti hledají, životem věčným. Sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobře.”
Tit. 1. Pavel apoštol podle víry vyvolených Božích a poznání pravdy, kteráž je dle zbožnosti k naději života věčného, jejž zaslíbil, a nezklame, Bůh před časy věků.
A 2, 13. Očekávajíce blahé naděje a příchodu slávy velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista.
A 3, 7. Abychom ospravedlnění jsouce milostí jeho, dědici byli podle naděje života věčného.
2 Tim. 4, 7: “Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. V ostatním uložena je mi koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, spravedlivý soudce: a nejen mně, ale i těm, kteří milují příští jeho.” 1 Jan 2,25: “A toto je zaslíbení, které on zaslíbil nám, život věčný.”
A 3,2: “Nejmilejší, nyní jsme dítkami Božími a ještě se neukázalo, čím budeme. Víme, že když se ukáže, podobní jemu budeme, neboťho uvidíme, jakž je. A každý, kdo má tuto naději v něho, posvěcuje se, jakož i on svatý je.”
I. Petr 1,3: “Blahoslaven bud’ Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podle velikého milosrdenství svého obrodil nás k naději živé vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých, k dědictví neporušnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu, zachovanému v nebesích.”
Řím. 6. 22: “Nyní pak vysvobození jsouce od hříchu a stali jste se služebníky Božími, máte užitek svůj ku posvěcení, konec pak život věčný.”
Ezechiel 18,4: “Duše, která zhřeší, ta zemře.”
Ezech. 23,8: “Bezbožný pro nepravost svou umře.”
Řím. 6, 23: “Odplata za hřích smrt.”
Moudr. 1,12: “Nespravedlnost je získáním smrti: bezbožní pak rukama i slovy přivolali ji.”
1 Kor. 6,9: “Což nevíte, že nespravedliví královstvím Božím vládnout nebudou? Nemylte se! ani smilníci ani zloději ani lakomci ani opilci ani zlolajci ani utrhači královstvím Božím vládnouti nebudou.”

0tcové. Augustin,kn. 22 o Obci Boží, hl.29: Proto Apoštol praví: Nyní vidíme zrcadlem v záhadě, ale tehdy tváří v tvář. Tak tedy odměnou za víru nám uchovává se ono patření, o kterém také apoštol Jan mluvě praví: Když se ukáže, podobní jemu budeme, poněvadž ho vidět budeme, jak je. Ale tváří Boha třeba rozumět jeho zjevení, ne nějakou takovou část těla, jakou my máme a tím jménem ji zveme. Poté hovoří o tom, budeme-li viděti Boha tělesnýma očima. A v hl. 30 téže knihy. Jak velikou bude ta blaženost, kde nebude žádného zla, žádného nebude skrytého dobra, kde budeme se oddávat chválám Boha, který bude všecko ve všem? Nevím, co jiného by se dělalo, kde nebude dlení v žádné zahálce, ani žádným nedostatkem nebude se trpět. Jsem napomínán také svatou písní, v níž čtu nebo slyším: Blažení, kdo bydlí v domě tvém, Hospodine, na věky věků chválit budou tebe. Všechny údy a útroby neporušítelného těla, které nyni vidíme přiděleny rozličným nezbytným potřebám pohybů, jenž tehdy nebude, ale plná, jistá, bezpečná, věčná blaženost, budou pomáhat v chvalách Božích. Žádné totiž úkony harmonie tělesné, o nichž jsem již mluvil, a jež nyní skryty jsou, skryty nebudou, ale rozděleny po všem těle uvnitř i zevně s ostatním, co tam velikého a podivuhodného vidět se bude, rozumné mysli k chvále tak dovedného Tvůrce půvabem opravdové krásy zanítí. Jistě, kam bude chtíti duch. tam hned bude i tělo: aniž bude duch chtít čeho, co by neslušelo duchu nebo tělu. Tam bude pravá sláva: kde nikdo ani omylem chválícího ani lichocenim nebude chválen. Pravá čest, které nikomu hodnému odpíráno nebude, nikomu prokazováno nehodnému: ale ani ucházet se o ni nebude nikdo nehodný, kde nebude dovoleno býti leč hodnému. Pravý tam pokoj je, kde nic protivného nikdo trpět nebude ani sám od sebe ani od jiného. Odměnou za ctnost bude sám, jenž ctnost dal a jenž sám sebe, nad co nic lepšího a většího být nemůže, slíbil. Vždyť čím je jiným, co skrze proroka řekl: Budu jejich Bohem a oni mi budou lidem, leč: Já budu, čím sytit se budou, já budu,čeho všichni ctně žádat si budou: i životem i zdravím i výživou i hojností i slávou i ctí i pokojem a všelikým dobrem? Tak zajisté též tomu správně se rozumí, co Apoštol praví: Aby byl Bůh všecko ve všem. On bude cílem tužeb našich, jenž bez konce bude spatřován, bez omrzení milován, bez únavy chválen. Tento dar, toto zanícení, tento čin věru společný bude všem jako sám život věčný. Ostatně jaké budou podle zásluh také stupně odměn, důstojnosti a slávy, kdo je schopen si myslit, tím méně povědět. Ale že budou, o tom nelze pochybovat. A také to ona blažená obec veliké dobro v sobě vidět bude, že nikomu vyššímu nikdo nižší záviděti nebude,jako nyní nezávidí archandělům andělové ostatní.

Týž kn. III.0 svobodné vůli. hl. 25. a další. Taková je krása spravedlnosti, takový půvab světla věčného, to je nezměnitelné pravdy a moudrosti, že kdyby nebylo dovoleno déle v ní zůstat než jediný den, už pro toto správně a zaslouženě bylo by pohrdnout nespočetnými lety tohoto života, plného požitků a hojnosti časných statků. Nebylo s klamným ani s nepatrným zanícením řečeno: Neboť lepší je den jeden v síních tvých nad tisíce.

Týž řeč 64. o slovech Páně. Neni velikým dlouho živu býti nebo stále živu být, ale velikým je blaženě být živ. Milujme život věčný a z toho poznáme, kolik nám třeba pro něj pracovat, zvláště vidíme-li lidi, milovníky nynějšího života tak pracovat pro život časný a konečný, že když přijde strach ze smrti, činí, co mohou, ne aby odklidili, ale aby oddálili smrt. Jak mnoho se namáhá člověk, když smrt hrozí, utíkaje, skrývaje se, dávaje co má a vykupuje se, pracuje, muka a útrapy snášeje, opatřuje si lékaře a cokoliv jiného může. Snáze nacházíme v životě věčném, čeho tam není, než co tam je. Za tolik dostaneš, kolik máš. Sebe dej a budeš jej mít. Nebude tam únavy ani spaní, nebude tam lačnění ani žíznění, nebude tam vzrůstu ani stárnutí. Hle, co jsem už uvedl a dosud jsem nepověděl, co tam bude. Hle, již život je, již neporušenost je, již žádného trestu, žádného hladu, žádné žízně, žádného nedostatku, nic takového, a ještě jsem nepověděl, čeho oko nevidělo ani ucho neslyšelo ani co na srdce lidské nevstoupilo.

Též kn. 3. 0 symbolu ke katech., hl.11. a další. Snáze můžeme říci o onom životě věčném, čeho tam není, než co tam je. Není tam smrti, není tam žalu, není tam mdloby, není nemoci, žádné žízně, žádného vedra, žádného porušení, žádného nedostatku, žádného truchlení, žádného smutku. Hle, pověděli jsme, čeho tam není. A chcete vědět, co tam je? Toho ani oko nevidělo ani ucho neslyšelo ani na srdce lidské nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují. Nevstoupilo-li na srdce lidské, vstup srdce lidské tam. Očisti se od všeliké nečistoty, aby mohlo nositi Boha, jenž je pravá a věčná spravedlnost.

Týž Augustin nebo podle jiných Fulgencíus v knize o víře k Petru jáhnovi, hl. 38. Zcela pevně za to měj a nikterak nepochybuj, že nejen všichni pohané, ale i všichni židé, bludaři a odštěpenci, kteří mimo Církev katolickou ukončují nynější život, půjdou do ohně věčného, jenž připraven je ďáblu a andělům jeho. A v hl. 40. Zcela pevně za to měj a nikterak nepochybuj, že ne všem, kteří v Církvi katolické pokřtěni jsou dostane se života věčného, ale těm, kteří přijali křest a řádně žijí. Neboť jako nevěřící, bludaři a odštěpenci království nebeského mít nebudou, tak ani provinilí katolíci jím vládnout nemohou.

Jeroným Marcelle, list 137. Amen překládá Akvila πεπισωμεροζ, což my vyjádřiti můžeme příslovcem: věrně, vyvozeným ze slova víra. Amen má Septuaginta γενοιτο to je: staň se. Proto také na konci knih (Židé mají totiž Žaltář rozdělen na pět svazků) přeložili: Staň se, staň se, co v hebrejském se čte: Amen, Amen, a potvrzuje se tím pravdivost nahoře uvedených slov. Proto také Pavel tvrdí, že nemůže nikdo odpověděli Amen, to je potvrdit, co bylo kázáno, leč rozuměl-li kázánÍ.

Jak zásadní vliv mělo v životě sv. Petr Kanisia zdravé katolické učení píše F. Ekert, Církev vítězná: “Tehdy dával věrným katolíkům v Kolíně veliké pohoršení nehodný kurfiřt arcibiskup Heřman hrabě z Wiedu, jenž zjevně protestantské bludy podporoval a hlasatele jejich do země své volal. Tu počal Kanisius proti kaciřským novotářům v Kolíně horlivě kázat, a dosáhl tím záhy všeobecné vážnosti, tak že byl od arcibiskupské kapituly, vysokých škol, duchovenstva i světských katolických stavů Kolinských pověřen úkolem, aby přednesl císaři Karlu V. proti nevěrnému kurfiřtovi na říšském sněmu ve Wormsu ohrazení a žalobu. Nehodný arcibiskup byl potom r. 1546 sesazen a vyobcován, a Kolínské kurfiřtství bylo Církvi katolické zachováno.”

V roce 1897 byl papežem Lvem XIII. prohlášen za druhého apoštola Německa a v roce 1925 s prohlášením za svatého jej papež Pius XI. prohlásil za Učitele církve.