Tridentský katechismus na pondělí velikonční z části o víře I, 6 otázka 15: Z kterých znamení poznáme, že někdo podle ducha s Kristem z mrtvých vstal. Jaké znamení tohoto vzkříšení duchovního nejvíce lze pozorovat, o tom poučuje nás Apoštol když učí Kol. 3,1: „Jestliže jste s Kristem povstali, těch věcí‚ které jsou shora, hledejte, kde je Kristus sedící na pravici Boží.“ Ukazuje, že ti v pravdě s Kristem vstali, kteří v životě svém důstojnost odpočinutí kde je Kristus jako bohatství nejvíce si žádají. Další je Kol. 3, 2: „O věci‚ které shora jsou pečujte, ne o ty, které jsou na zemi.“ Druhé toto jako známení dal, z něhož porozumět můžeme, zda jsme v pravdě s Kristem povstali. Jako zajisté chuť k jídlu znamením bývá zdraví a churavosti tělesné, tak když někdo v tom, cokoli Fil. 4,8 pravého, poctivého, spravedlivého a svatého v zalíbení má a sladkosti věci nebeských vnitřním duchovním smyslem zakouší největším důkazem být může uspořádání k novému a duchovnímu životu spolu s Kristem Ježíšem, jenž z mrtvých vstal.

Z části o modlitbě IV,14 otázka 11: Jaké mysli ve zlém máme mít, když jej nejsme hned zproštěni.
To konečně vědět třeba, jestliže na modlitby a prosby nebýváme zlého zbaveni, že musíme, co nás svírá, snášet trpělivě s vědomím, že se to líbí velebnosti Božské, abychom to trpělivě snášeli. Nikterak se nesluší hněvat nebo rmoutit, že Bůh modlitby naší neslyší, nýbrž všecko jeho řízení a vůli máme odevzdat, přesvědčeni, že to je užitečné a spasitelné, co se Bohu líbí, aby takto bylo, ne však to, co se nám jinak zdá.

Otázka 12: Jak mnoho a jak velikých výhod se nám dostává soužením? Konečně poučit třeba zbožné posluchače, že
dokud v tomto vezdejším životě trváme, ochotni být máme protivenství a bídy všeho druhu snášet nejen s pokojnou, nýbrž i s radostnou myslí. Neboť 2 Tim 3, 12 je “všichni, kdo chtějí zbožně živi být v Kristu Ježíši, protivenství
trpět budou.” A jinde v Sk. Ap. 14, 21: „Musíme skrze mnohá soužení vcházet do království Božího,“ a opět Luk. 24, 26: „Zdali nemusel toho trpět Kristus, a tak vejít do slávy své?“ Nebylo by správné, aby služebník byl větší pána svého, jak dle výroku svatého Bernarda sermo 5 de omnib. sanctis špatné je, když jsou údy rozmařilé pod hlavou trním korunovanou. K následování se nám předkládá krásný příklad na Uriáši, který, když jej David přemlouval, aby v příbytku svém se zdržoval, odpověděl 2 Král. 11, 1: „Archa Boží, a Izrael i Juda bydlí v stanech, a já měl bych vjít do domu svého?” Když pak jsme těmito důvody a myšlenkami proniknuti, přistoupíme k modlení. Zajisté toho dosáhneme, že i kbychom ze všech stran byli hrůzami obklíčeni a svízely sevřeni, tak bez úrazu budeme zachováni, a jako oni tři mládenci nedotknuti zůstali od ohně anebo alespoň, že protivenství svá pevně a mužně poneseme jako Makabejští 1 Mak 2,16. V potupeních a útiscích následujme svaté apoštoly, kteří ukrutně byli zmrskáni Sk. Ap. 5, 40 „radovali se, že hodni učiněni jsou trpět pohanění pro Ježíše Krista.” A takto na mysli uspořádání, budeme s nejvyšším ducha utěšením pět ona slova žalm 118,16: „Knížata pronásledovala mne bez příčiny, a jen slov tvých strachovalo se srdce mé. Veselit se budu já nad řečmi tvými, jako kdo nalézá kořisti mnohé.