Řecké slovo κατέχειν (katechein) znamená vzdělávat. Katecheze je vzdělávání v křesťanské víře a mravech. Koná se obvykle ve školách skrze katechetu. Kniha k vzdělávání ve víře je katechismus. Katechetická kázání jsou taková, kdy podle katechismus se věřící vzdělávají ve víře. Ne každé kázání je katecheze, ale čím větší je stav nevědomosti, tím více je nutné katechetické kázání. Tridentský (římský 1566) katechismus má směrnice pro katecheze na celý liturgický rok. Na neděli II. v postě s evangeliem o proměnění Páně Mat. 17,1-9 má více témat. Patří mezi ně modlitba a děti:
IV, 13, otázka 1, Jakého způsobu se při modlení vyhledává: Lid se má poučit o nejlepším způsobu modlení, a co to je, modlit se v duchu a v pravdě. I. Velmi mnoho na tom záleží, jakým způsobem svaté modlitby vykonáváme. Neboť ačkoliv modlitba je věc dobrá a spasitelná, přece nic neprospívá, jestliže dobře se nekoná. Jak píše svatý Jakub, Jak. 4, 3 často nedosahujeme toho, zač prosíme, poněvadž zle prosíme. Poučí duchovní pastýř věřící, jaký je nejlepší způsob řádné prosby a soukromé i veřejné modlitby. Přijali jsme předpisy modlení křesťanského z učení Krista Pána. II. Máme se tedy modlit „v duchu a pravdě” (Jan 4, 23), neboť Otec nebeský takových hledá, kteří se mu klanějí v duchu a v pravdě. Modlí se tímto způsobem ten, kdo má vnitřní a vroucí ducha touhu. Tímto duchovním modlením nevylučuje se modlitba ústní. Avšak přednost musí se dát modlitbě, jež z horoucího ducha vychází, kterou slyší Bůh, jemuž odkryty jsou tajné myšlenky lidské, byť se i ústy ani nevyslovily. Slyšel Bůh vnitřní prosby Anny, matky Samuelovy, o níž čteme 1 Sam 1, 13, že se modlila plačíc a jen rty pohybovala. Tim způsobem modlil se David, žalm 26, 8: „K tobě mluvilo srdce mé‚ tebe hledala tvář má.“ Podobné příklady v písmech svatých všude se vyskytnou.

IV, 13 otázka, 2 Jaký je zvláštní užitek modlitby ústní? Má pak ústní modlení vlastní svůj užitek a potřebnost. Neboť rozněcuje horlivost ducha, a zbožnost rozplameňuje, což v listu k Probě svatý Augustin takto vyslovil ep. 130, 9: „Někdy slovy a jinými znameními sebe sama i ohnivěji povzbuzujeme k většímu svatému roztoužení. Jindy prudké duše roztouženost a zbožnost nutí nás slovy pronést myšlenku, neboť když duch plesá radostí, vhodné je, aby plesal i jazyk. V pravdě přísluší, abychom takto zdvojenou Bohu činili oběť duše i těla. Tento způsob modlení měli apoštolové a o tom se z mnohých míst Skutků apoštolů a z listů svatého Pavla přesvědčíme.

III, 5 s otázkou 20: Jakými tresty budou ztíženi přestupitelé tohoto přikázání? A jako těm, kdo vděčni jsou k rodičům, za poslušnost předložena je od Boha mzda a odplata, tak nevděčným a bezbožným dětem připravují se tresty nejtěžší. Neboť psáno je Exod. 21, 17 : „Kdo by zlořečil otci svému nebo matce‚ smrtí ať umře.“ A opět v Přísl. 19,26: „Kdo sužuje otce svého a zahání matku‚ hanebný je a nešťastný.” Přísl. 20, 20: „Kdo zlořečí otci svému nebo matce své, toho svíce zhasne uprostřed temnosti.” Přísl. 30,17: „Oko, které se posmívá otci a které pohrdá plodem matky své, ať vyklovnou krkavci a snědí synové orlice.“ A o mnohých, kteří rodičům ubližovali, čteme, že na pomstění rozpálil se na ně hněv Boží. Tak Davida nenechal Bůh nepomstěného, ale v spravedlivý trest za svou nepravost upadl Absalon 2 Král. 18, 14, jenž třemi kopími proboden za ohavnost svou trest trpěl. A o těch, kdo by kněží neposlouchali, psáno je Deut. 17, 12: „Kdo by pak zpyšněl a nechtěl poslechnout rozkaz hněze, který toho času posluhuje Hospodinu Bohu svému, dle výroku soudce umře člověk ten.”

III, 5 a otázka 21: Jakými nejvíce způsoby mohou se rodiče hodnými učinit oné od Boha jim přiřknuté cti? A jako zákonem Božím je přikázáno, aby synové ve cti měli své rodiče, aby jich poslouchali, jim poddáni byli, tak i rodiče mají své povinnosti a úkoly. Mají dětem vštěpovat svatou kázeň a mravy a jim nejlepší života předpisy dávat, aby v náboženství vycvičeni a připraveni, Boha svatě a bez urážky ctili. To, jak čteme, činili rodiče Zuzany Dan. 13. kap. Proto duchovní ať rodiče napomene, aby dětem byli učiteli ctnosti, spravedlnosti, zdrženlivosti, pokory a svatosti. Tří věcí však obzvláště ať se varuji, v kterých se často chybuje: předně aby příliš tvrdě s dětmi nemluvili a nejednali, což Apoštol v listu ke Kolossenským, Kol. 3, 21,takto poroučí: „Otcové, nepopouzejte hněv synů svých, aby nebyli malomyslni, neboť je nebezpečí, aby neměli ducha bojácného a malomyslného, všeho se lekajíce. Proto k tomu povzbuzuj, aby přílišné přísnosti se chránili, a děti své spíše polepšit chtěli, než jen trestali.”

III, 5, otázka 22: Že nemají být rodiče k dětem mnoho shovívaví, ani nemají příliš pečovat, aby jim zanechali velikého dědictví. Za druhé, když děti něco zavinily, aby jim nic v lehkovážné shovívavosti nepromíjeli, jelikož trestání a kárání je potřebné. Již často přílišnou rodičů mírností a slabostí se děti zkazily. Před nenáležitou shovívavostí výstrahou buď příklad nejvyššího kněze Heliho 1 Král. 4,18, který převelikým zachvácen byl trestem, poněvadž k synům svým příliš shovívavý byl. Konečně, což je nejhanebnější, aby při vychovávání a cvičení dětí neměli náhledů pošetilých. Přemnozí v jediné myšlence a starosti žijí, aby bohatství, peníze, slavný a rozsáhlý podíl zanechali dětem a nevedou je ke zbožnosti, ke svědomitosti a dobré kázni, nýbrž k lakomství a k rozmnožování rodinného jmění. O mravnost a blaho svých dětí nic nejsou pečliví, jen když hojnost mají peněz a bohatství. Co pojmenovat a co vymyslit se může ohavnějšího! Takto se stává, že na děti své přenášejí ne tak hojnost jmění, jako své hříchy a nepravosti a nestávají se jim vůdci do nebe, nýbrž do věčných muk pekelných. Duchovní pastýř tedy rodičům nejlepší pravidla dávej a na příkladu Tobiáše, Tob. 4 kap. k podobné ctnosti rozněcuj, aby děti své řádně vychovali k službě Boží a k svatosti a sami od nich také sklidili přehojné ovoce lásky, poslušnosti a oddanosti.