Co je tridentská postní doba? II. Vatikánský koncil má v článku o liturgii 109: “a) Ať se více uplatní křestní prvky obsažené v postní liturgii; ať se popřípadě obnoví i něco ze starší tradice.” Zkoumat tridentskou postní dobu a chtít z ní něco obnovit je v souladu s textem II. VK SC čl. 109 a tradiční. Opačné smýšlení, mluvení a jednání je v rozporu s koncilním textem SC 109 a tradicí a je nepravdivé anebo dokonce lživé.

Tridentský katechismus na Popeleční středu má o pokání. O svátosti pokání II,5 otázka 43: “Mimo zpověď nemohou dojít spasení, kdo poddáni jsou hříchům smrtelným. Nikdo však se nedomnívej, že Pán Ježíš sice zpověď ustanovil, ale tak, že by byl její vykonávání neprohlásil za potřebné. A zajisté tak věřící suďte, že je třeba, aby, kdo hříchem smrtelným je stižen, svátostnou zpovědi k duchovnímu životu opět byl povolán. A toto vidíme od Pána naznačeno v krásném onom přirovnání, když moc tuto svátost udělovat nazval klíčem království nebeského. Nebo jako v místo nějaké zavřené nikdo nemůže vkročit bez pomoci toho, jemuž svěřeny jsou klíče, tak vidíme, že nikdo nemůže do nebe vpuštěn, leč by mu brána otevřena byla od kněží, jimž Pán odevzdal klíče víry. Jinak by se zajisté nevidělo, nač klíče v Církvi jsou, a nadarmo by ten, jemuž dána je moc klíčů, někomu dával přístupu do nebe, kdyby tam přece jinou cestou vchod volný byl. Toto velmi dobře pochopil svatý Augustin, jenž učí v sermo 392, 3: „Nikdo si neříkej: skrytě činím pokání před Bohem. To zná Bůh, jenž mi dej odpustit, co v srdci činím. Tedy nadarmo řečeno je: “Co rozvážete na zemi, rozvázáno bude i na nebi a bez příčiny dány jsou klíče církvi Boží?” A tentýž názor ve spise svém „O pokání“ napsal i svatý Ambrož de poen. 1, 2 jenž vyvrací kacířství Novatiánů, učících, že Bohu samotnému vyhrazena je moc hříchy odpouštět. Odpovídá takto: „Kdo Boha více ctí, ne-li, kdo jeho přikázání je poslušen či kdo se jim protiví? Bůh nám přikázal, abychom jeho služebníky poslouchali a jestliže jsme jim poddáni, samému Bohu čest činíme.”

II, V otázka 8: Kterými stupni se k Božské ctnosti pokání vstupuje? Ale také je třeba vyložit, po kterých stupních lze vystoupit k této Božské ctnosti. Předně tedy milosrdenství Boží nás předchází a srdce naše k sobě obrací. A za to prosil Prorok slovy Pláč Jer. 5,21: „Obrať nás Hospodine k sobě, a obráceni budeme.“ Potom tímto světlem osvíceni, skrze víru k Bohu v duchu spěcháme. Neboť jak svědčí Apoštol Žid. 11, 6: “Kdo k Bohu přistupuje‚ musí věřit, že Bůh je, a že těm, kteří ho hledají, odplatitelem je.” Potom následuje hnutí bázně a když uvažuje trpkost trestů, odvrací se mysl od hříchů. A sem zdají se vztahovat ona slova Izaiáše proroka 26,17: „Jako těhotná žena, když se blíží­ k porodu, svíjí se a v bolestech křičí, tak jsme byli před tebou, Hospodine.“ K tomu pak přistupuje naděje dosažení od Boha milosrdenství, kterou jsme pozdvižení a rozhodujeme se život a mravy polepšit. Konečně srdce naše láskou se rozněcují, z níž ona synovská bázeň, hodná dobrých a šlechetných dětí. Takto jen toho jediného se hrozíme, abychom v žádné věci neurazili velebnosti Boží a všechnu k hřešení náklonnost naprosto odkládáme. Po těchto tedy jako stupních přichází se k této převzácné ctnosti pokání.

II, V otázka 9: Který je hlavní prospěch ctnosti pokání? Za Božskou zajisté a nebeskou sluší tuto ctnost pokládat, jíž písmo svaté království nebeské zaslibuje. Neboť u svatého Matouše je psáno 4,17: „Pokání čiňte, neboť přiblížilo se království nebeské” a u proroka Ezechiela 18,21: „Pokud bezbožný činil pokání ze všech hříchů svých‚ které učinil, a zachová všechna přikázání má a činil by spravedlnost, živ bude.” A na jiném místě Ezech. 33,11: „Nechci smrt hříšníka‚ ale aby se obrátil bezbožný od cesty své a živ byl.” A že se tato slova o životě věčném a blaženém mají rozumět je známo.

II, 5 otázka 70: Jaké jsou skutky dostiučinění? Avšak duchovní pastýři učit budou, že všechny způsoby dostiučinění na tyto tři věci dají se převést: na modlitbu, půst a almužnu. To se shoduje s trojím dobrem duše, těla a toho, co se vnitřními statky nazývá. To všecko jsme obdrželi od Boha. A nic nemůže být vhodnějšího a přiměřenějšího k vyhubení z kořene všech hříchů. Když všecko, co je na světě, je “žádostivost těla, žádostivost očí a pýcha života” 1 Jan 2,16. Každý z toho nahlédne, že těmto třem příčinám nemoci tři léky velmi dobře k nápravě se dávají: první půst, druhé almužna, třetí modlitba. Mimo to, bere-li se zřetel na ty, kteří našimi hříchy bývají uraženi, snadno poznat, proč hlavně na tyto tři věci dostiučinění míří. Ti jsou totiž Bůh, bližní, my sami. A proto Boha usmiřujeme modlitbou, bližnímu dostičiníme almužnou, sebe samy trestáme postem.

III, 8 otázka 20: Jakými důvody vzbudit v lidu křesťanském ošklivost ke krádeži a zalíbení v dobročinnosti? Aby věřící lid od všech těchto způsobů bezbožných nepravostí se odvrátil, prospěšné bude, z proroků a z ostatních svatých knih vybírat zákazy krádeží a loupeží a strašlivé hrozby od Boha chystané těm, kteří se dopouštějí takových nepravostí. Tak volá prorok Amos 8,4 : „Slyšte to, kteří potíráte chudého, a vyhlazujete nuzné země a říkáte: kdy pomine nový měsíc a budeme prodávat zboží? a sobota, a otevřeme obilnice? abychom zmenšili míru a zvětšily závaží, a podvrhli váhy lstivé.” V stejném smyslu mnoho výroků nalézá se u Jeremiáše, v Příslovích a v knize Sírachovec. A není pochybnosti, že símě těch běd, jimiž postižen nynější věk často v těchto příčinách se zakládá.. Ale aby zvykali křesťané prokazovat nuzným a chudobným každou službu štědrosti a dobročinnosti, což náleží k druhé části tohoto přikázání, duchovní pastýř přednášet bude o převelikých odměnách, kterými lidi dobročinné a štědré Bůh slibuje obdařit i v tomto i v budoucím životě