František Ekert v Církev vítězná píše o Štědrém dnu takto: “Dne 24. prosince. I. Štědrý den.
Staří křesťané chystávali se na důstojné slavení velkých svátků církevních velmi horlivě. Na večer před slavností sešli se v chrámu Páně a tu probděli větší díl noci v postu a na modlitbách, pěnim žalmů, čtením i poslouchánim slova Božího a svatou zpovědí. Tato noční bdění (vigilie) jsou původu apoštolského. Sv. Ambrož di: „Pán Ježíš probděl celou noc na modlitbách, nikoli že snad modlitby potřeboval, nýbrž aby dal ti příklad k následování. Bdí na modlitbách za tebe, aby jsi učil se, jak sam modliti se máš za sebe.“

Prvotně měly všecky hlavní svátky Páně a též svátky Marie Panny i některých světců vigilie. Také ža zemřelé konána častěji takováto noční bdění, a rovněž bdívali nábožni křesťané na hrobech svatých mučedniků někdy celé noci. Když pak časem (již za doby sv. Jeronýma) někdejší horlivost křesťanů ochabovala a tyto noční pobožnosti nejednou zavdávaly podnět krůzným pohoršenim, byly dilem potlačovány, dilem zanikaly samy, a připrava na. svátky nastávající přeložena na dny předchozí. Odtud již samy tyto dny před velkými slavnostmi církevními sluji vigilie (svatvečery). Jediná vigilie před Božím Hodem vánočním zachovala se nám částečně ve způsobě prastaré; jednou do roka v půlnoční hodinu před timto vznešeným svátkem konají se v našich chrámech slavné služby Boží na památku narození Syna Božiho Ježíše Krista; v pozdní noční chvili hlaholí zamlklými městy, dědinkami a kraji našimi velebný hlas zvonů, a zbožní věřici spěchají do osvětlených svatyň, aby přítomní byli nekrvavé oběti novozákonní a po způsobu starých křesťanů připravili se na příští svátek bděním, modlitbou a prozpěvováním posvátných pisni.

Svatvečer slavnosti Božího narození sluje u nás případně­ štědrým dnem a večerem. Připomíná nám nevýslovnou štědrost Otce nebeského, jenž „tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16.) V tento posledni den posvátné doby adventní rozmnožuje zbožný křesťan svou snahu, kterouž dle úmyslu Církve svaté v tento čas se namáhal, aby očistil srdce svoje a připravil v něm Synu Božímu příbytek důstojný. Po prastarém obyčeji cirkevním bývají až posud v některých krajinách katolických na večer štědrého dne domy vykuřovány kadidlem a kropeny svěcenou vodou s říkáním žalmu „Smiluj se nade mnou Bože,“ chvalozpěvu„Velebí duše má Hospodina“ a příslušné modlitby. Tímto církevním žehnáním uvádí se věřícím mna mysl, jak velice je slušno, aby netoliko srdce jejich byla přichystána přijati nebeského hostě Krista Ježíše, nýbrž aby i přibytky jejich byly očištěny ode všeho, což by překáželo, aby uhostil se v nich a přebýval s lidem svým.

Po celodenním přísném postu zdrželivosti i újmy bývá dle starobylého obyčeje na štědrý večer v katolických domácnostech hojnější společná večeře o postních jídlech, a věřící podělují svoje děti i domáci různými dary, nezapominajíce také hojněji než jindy poděliti chudé. Krásné, z měkké povahy slovanské vzešlé obyčeje a pisně štědrovečerní mívali předkové naši. Nejkrásnějším pak obyčejem štědrovečerním je stavět Jesličky a konat u nich domácí pobožnost. Obyčej ten zavedl milý světec František Assiský a předkové naši libovali si v něm; zajisté větším právem, než děje se za doby novější, kdy místo Jesliček zavládl i u nás, po způsobu cizozemském, vánoční stromek, kterého staří Čechové neznali. Věřícího křesťana ovivá štědrý večer dechem posvátné něhy a lahody. Jak vábí milostné Jezulátko v jesličkách děti, jaké vzpomínky na blažené mládí a jaké city zbožné budí se tu v nás! Zachovej Bůh národu našemu nejdražší dědictví po otcích, víru svatou, aby i potomci naši mohli na štědrý večer radovati se v Pánu a v chrámech našich každého roku ve svatou noc hlaholil z roztoužených srdcí staročeský chvalozpěv: „Narodil se Kristus Pán, veselme se!“

Po starém podání klade občanský kalendář důmyslně na štědrý den památku prarodičů pokolení lidského Adama a Evy dne 24. prosince. Adam je praotec všech lidí dle těla, Kristus Ježiš je druhý, lepši praotec člověčenstva jim znovuzrozeného.Adam vnesl na svět hřích, Kristus Pán zhladil hřích i následky jeho. Pozemský otec náš Adam i matka naše Eva zplodili sobě i nám všem smrt časnou i věčnou; od Božského Syna neposkvrněné Panny Marie byla přemožena smrt a zjednán byl nám život věčný. „Skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkřísení z mrtvých. A jakož v Adamu všickni umirají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“ (I. Kor. 15, 21-22)