Pro rodiče a zvláště matku je bolestné pohřbít dítě. Není mnoho rodičů co pochovali více dětí. Svatý Leopold jich pochoval s manželkou osm. Se svou manželkou jich měl celkem 19. Tak píše M. Kulda v Církevní rok VI. https://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_III._Babenbersk%C3%BD jich uvádí jen 12. Ještě zásadnější rozdíl je o možnosti být císařem. Wikipedie píše: “Roku 1125 se na základě příbuzenských vztahů neúspěšně pokusil kandidovat na římskoněmeckého císaře.” M. Kulda v Církevní rok VI. píše : “Křesťanské a panovnické ctnosti Leopoldovy rozhlásily se daleko široko za hranice markrabství jeho; proto po smrti císaře Jindřicha V. roku 1125 říšská knížata v Mohuči shromážděná navrhla tři panovníky, z nichž měl císař volen býti. Mezi nimi byl Leopold markrabě. Avšak pokorný markrabě hrozil se vysoké důstojnosti té, a s pláčem na kolenou prosil, aby na něj neuvalovali takového břemene. Touto pokorou Leopold, jejž jeho syn Ota, biskup Freisinkský, nazval „otcem duchovních a chudých,“ zachoval se své zemi a svému lidu, a působil tak požehnaně, že už za živobytí svého dostal příjmí „Nábožný, Dobrotivý a Štědrý.“

To, že moderní bezbožní dějepisci mají jiné “pravdy” o svatých je běžné. Leopold byl zbožný, latinsky Pius. Jeho zbožnost jako každá pravá zbožnost je spojena s dobrotou k lidem a štědrostí k chudým. Zbožnost sv. Leopolda spojuje s častými papežskými jmény. Celkem bylo 12 papežů jménem Pius. Ve dvacátém století tři papeži svými jmény připomínali bezbožné době potřebu zbožnosti. Zbožnost je mocný pomocník k ochotě mít více dětí, dobře je vychovat a pokud umírají, dobře se s tím srovnat. V Klosterneuburku je obraz svatého Leopolda a pod ním udána míra, dle nížto světec ten měl sedm stop výšky neboli přes dva metry. Důležitější je výška duchovní a opak poznám porovnáním se svatostí a zbožností. To má své konkrétní důsledky. Leopoldův knížecí dvůr a domácnost byly sídlem spravedlnosti, dobročinnosti a všech ctností křesťanských.

Dobré skutky odměňoval markrabě Leopold rychle, ale nepravosti trestal teprve po dokonalém uvážení. Zasloužený trest nikdy neprominul, aby zločinec zadostučinil za své hříchy. Svatý markrabě Leopold modlíval se v Melku s mnichy Benediktiny církevní hodinky a velikými dary obdařil tento klášter. Jeho dílem je klášter cisterciácký Heiligenkreuz, benediktinské opatství v Klein-Mariazell a nejslavnější klášter augustiniánský v Klosterneuburgu. V jeho době se ubírali první křížáci do Palestiny, aby vybojovali svatá místa z moci sveřepých mohamedánů. Leopold obětavě opatřoval tyto bojovníky pro věc svatou potřebným pokrmem, nápojem a šatstvem, a poslal králi jerusalémskému, Bohumírovi z Bouillonu, tolik peněz, aby 300 jezdců vydržovat mohl po celý rok.

Roku 1117 vítězně přemohl a vypudil Maďary do jeho země se valící. Válku útočnou nepodnikl nepodnikl sv. Leopold nikdy, neboť nad výbojnost milejší byla mu snaha upřímná, aby lid svůj za panujícího pokoje a míru povznesl na vyšší stupeň pořádku a vzdělanosti. Avšak pro čest a slávu Boží byl ozbrojeným pomocníkem knížatům církevním od nepřátel nespravedlivě utiskovaným. Z té příčiny opustil roku 1105 císaře Jindřicha IV., který navzdory slibům svým nechtěl se smířit s papežem a přidal se s několika knížaty na stranu jeho syna Jindřicha V.