Z čeho vznikají války? Kniha Nového zákona list Jakubův dává tuto odpověď ve 4,1-3: Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.” Toto zobecnění platí pro konkrétní případy.

Křesťanské dějiny kyjevské Rusi začínají s knížetem Vladimírem a křtem roku 988. Po křtu záleží na tom, zda člověk podle křtu žije anebo život křesťanský odmítá. Z tragédie rodiny a společnosti po smrti sv. Vladimíra je poučení pro přítomnost a budoucnost. Sv. Vladimír zemřel roku 1015. S několika manželkami měl přes dvacet dětí Před svou smrtí rozdělil zemi mezi 12 synů. Jména jejich jsou: Svatopluk, Vizeslav, Izjaslav, Jaroslav, Boris, Glěb, Svatoslav, Vsevolod, Vševlad, Mstislav, Stanislav, Sudislav. Mezi bratry, „údělnými knížaty,“ nastaly brzo spory vedoucí k obětem na životech.

Nemocný Vladimír Svatoslavič povolal k sobě milého syna Borisa, knížete Rostovského, jemuž na křtu svatém dáno jméno Roman. Poslal jej s vojskem proti Pečeněgům.” Boris, se neutkal s nepřáteli a vracel se do Kyjeva. Dověděl se, že otec Vladimír umřel, a na stolec dosedl Svjatopolk. Vojsko nabízelo se mu dobytí Kyjeva a stolce knížecího. Boris je rozpustil a řekl: „Nevolím bojovat s bratrem, ač tuším, že lidé zlí budou podněcovat jej, aby mne usmrtil. Staň se vůle Hospodinova. Budu mučedníkem Božím.“ Odešel k řece Altě. Byla sobota. Ve stanu z koží upraveném hlasitě zvolal: „V Tebe, ó Bože, doufám, přijmi slzy mé! I Václava svatého zavraždil bratr a Barboru svatou vlastní otec. Vyzpíval hodinky večerní, odebral se na odpočinek. Zjitra v neděli záhy vstal, kněze svého vzbudil a s ním a služebníkem svým pěl žalmy jitřní. Kněz vida jej rozžalostněného slzel a pravil: „Milovaný pane, měl jsi sílu vojska a nezvolils postavit se proti bratrovi pro lásku Kristovu.“ V tom okamžení vrazili do stanu čtyři žoldnéři Svjatopolkovi a jeden z nich prohnal kopím zbožného knížete Borisa. Sluha Řehoř, slovan uherský, jehož Boris pro věrnost ozdobil řetězem zlatým, padl na tělo pána svého a zvolal: „Neopustím tebe, pane můj předobrý! Kéž i já umřu když není více krásy tvé!“ Zločinci jej probodli. Boris umíraje, modlil se k Bohu: „Pane, nepokládej toto za hřích bratru mému a přijmi duši mou.“ Toto se stalo léta Páně 1015. Tělo svatého mučedníka Borisa zabalili a odvezli do Vyšehradu, kde bylo pochováno.

Svjatopolk, zamýšlel sjednotit všecky úděly knížecí v jednu říši. Vypravil posly k bratru Glěbovi, jenž od otce Vladimira obdržel roku 998 v úděl knížectví Muromské. Poslové zvali Glěba, na křtu Davidem nazvaného, aby rychle pospíšil do Kyjeva, že otec stůně. Glěb sedl na koně a pádil ke Kyjevu. U Smolenska padl pod ním kůň. Tam dostal zprávu posla bratra Jaroslava a sestry Perejeslavy, že otec zemřel a bratr Boris Svjatopolkem byl zavražděn. Glěb zasténal nad smrtí otcovou i bratrovou a zvolal: „Proste Boba, abych i já jako vy trpěl a s vámi živ byl!“ Glěb plavil se po řece na lodičce. Najatí vrahové dohonili jej, připluli, vyskočili k němu na loď, a tasili meče. Kníže Glěb pravil: „Ukřivdil jsem bratrovi nebo vám? Proč jste žádostivi krve mé?“ Vida, že vrahové nedbají na jeho slova, vzýval otce, matku i bratra Borisa a dodal: „Spas sebe i ty, bratře, nepříteli můj.“ Poklekl a zvolal: „Hospodine, suď! Sláva Otci, i Synu, i Duchu Svatémul“ Jeden z vrahů usmrtil jej mečem dne 5. září 1015. Tělo Glěbovo zahrabali najatí vrahové mezi dvěma pařezy a navrátili se ke knížeti Svjatopolkovi. Zatím pak Svjatopolk válčil s bratrem Jaroslavem, a řízením Božím roku 1019 poražen byl u řeky Alty na stejném místě, kde roku 1015 zavraždit dal bratra Borisa. Vrah zahynul tam, kde nevinný bratr byl zabit.

Nestor, nejstarší známý slovanský dějepisec sepsal mučednictví svatých knížat Borisa a Glěba. Lidé poučení dějinami usilují o křesťanské řešení navzdory těm, kdo na to ke škodě časné a hlavně věčné nedbají. Osobní hřích znehodnocuje přijatý křest a a má negativní společenské následky. Napravuje se pokáním. Zásadní je zpovědnice a svátostné pokání.

Slovy konstituce Gaudium et spes II. Vatikánského koncilu č. 82: “Proto je nejvýš naléhavě nutné znovu vychovávat k zdravému rozumu a naplňovat veřejné mínění novým duchem.”