Modlitba sebeodevzdání: “Bože můj, blažená Trojice! Toužím Tě milovat a působit, abys byl milován. Chci pracovat k oslaven Církve svaté, zachraňujíc duše na zemi a vysvobozujíc ty,které trpí v očistci. Dychtím naplnit dokonale Tvou vůli a dosáhnout toho stupně slávy, který Jsi mně připravil ve svém království. Zkrátka, toužím se státi svatou.
Avšak cítím svou slabost, a proto Tě prosím, Bože, buď ty sám mou svatostí! Protože jsi mě tak miloval, žes mi dal svého jediného Syna, aby byl mým Spasitelem a mým snoubencem, nekonečné poklady Jeho zásluh patří mně. Obětuji Ti je, plna štěstí, prosíc, aby ses na mne díval jen skrze Tvář Ježíšovu v Jeho Srdci, hořícím láskou. Obětuji Ti ještě zásluhy svatých v nebi a na zemi, jejich úkony lásky právě tak jako svatých andělů. Konečně Ti obětuji, blažená Trojice, lásku svaté Panny, mé drahé Matky, i její zásluhy. Jí doporoučím toto své odevzdání a prosím ji, aby je přednesla Tobě.
Její božský Syn, můj milovaný Snoubenec, řekl za pozemského svého života: “Budete-li zač prositit Otce ve jménu mém, dá vám.” Proto jsem si jista, že vyplníš mé touhy… Vím, Bože můj, že čím více chceš dát, tím více dáváš toužit.
Cítím ve svém srdci nesmírné touhy a důvěrou Tě prosím, abys přijal ve své vlastnictví mou duši. Ach, nemohu přistupovat ke sv. přijímání tak často, jak bych chtěla. Ale, Pane, což nejsi všemohoucí? Zůstaň u mně jako ve svatostánku, nevzdaluj se nikdy od své malé oběti! Chtěla bych Tě potěšiti za nevděk lidí a prosím Tě, abys mně odňal mou smutnou svobodu Tobě se znelíbiti. Klesnu-li někdy ze slabosti, kéž ihned Tvůj božský pohled očistí mou duši, sežehne všechny mé nedokonalosti jako oheň, který přetvořuje vše v sebe! Děkuji Ti, Bože, za všechny Tvé milosti, které jsi mně udělil, zvláště, že jsi mně dal projíti výhní utrpení. S radostí budu pohlížet na Tebe, třímajícího žezlo kříže, až přijdeš v poslední den. Protože jsi mně učinil účastnou tohoto kříže, doufám, že se Ti budu podobat v nebi a že uzřím zářit na svém těle rány Tvého utrpení. Doufám, že po pozemském vyhnanství budu Tebe požívat, avšak nechci shromažďovat zásluhy pro nebe. Chci pracovat jen pro Tvou lásku, s jediným úmyslem, činit Ti radost, potěšit Tvé svaté Srdce a zachránit duše,které Tě budou na věky milovat. K večeru tohoto života objevím se před Tebou s prázdnýma rukama, neboť nežádám Tě, Pane, abys počítal mé dobré skutky…Veškerá naše spravedlnost jest poskvrněna ve Tvých očích! Proto se chci přiodít Tvou vlastní spravedlností a od Tvé lásky Tebe přijmout na věky. Nechci jiného trůnu a jiné koruny než Tebe, můj Miláčku! Čas je ničím před Tvýma očima, jeden den je jako tisíc let. Proto mne můžeš připravit v jednom okamžiku, abych mohla předstoupit před Tebe. Abych žila v úkonu dokonalé lásky, odevzdávám se Tobě jako zápalná oběť Tvé milosrdné lásce a prosím, abys mne bez ustání stravoval, abys mou duši zaplavil proudy své nekonečné něhy, abych se tak stala mučednicí Tvé lásky, můj Bože! A až toto mučednictví mne připraví, abych mohla předstoupit před Tebe, kéž mi dá konečně zemřít a kéž má duše se ihned rozletí k věčnému objetí Tvé milosrdné Lásky! Při každém úderu srdce chci Ti, Miláčku můj, opakovat nesčíslněkráte tuto svou oběť až do té chvíle, kdy zmizí stín a já budu moci opakovat Tobě svou lásku ve věčném patření tváří v tvář!”

Za kněze: “Ó Ježíši, věčný Veleknězi, zachovej svého sluhu v ochraně svého Nejsvětějšího Srdce! Zachovej bez poskvrny jeho posvěcené ruce, jež se denně dotýkají Tvého Nejsvětějšího Těla! Zachovej bez poskvrny jeho rty, jež jsou svlažovány Tvou předrahou krví! Zachovej čistým jeho srdce, jemuž byla vtištěna pečeť Tvého svatého Kněžství! Dej mu moc, aby proměňoval srdce, jako proměňuje chléb a víno! Žehnej jeho pracím, aby přinášely hojný užitek a uděl mu korunu věčné slávy! Amen.”