Svatý Maxmilián Kolbe šířil zázračnou medailku ze zjevení Panny Marie v Ru de Bac. Doplnil slova medailky “Ó, Maria, počatá bez hříchu, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme,” dodatkem “ i za všechny, kteří se k tobě neutíkají, a zvláště za nepřítele Církve a za ty, kteří ti jsou svěřeni.”
Když ho v Japonsku v roce 1935 prohlížel prof. Pavel Nagai divil se, že má plíce ze čtyř pětin postižené tuberkulózou a vysokou teplotou přes 10 let, aniž by se lepšil nebo se zhoršoval. Proč to tak je vysvětlil M. Kolbe vytažením růžence a oznámením, že tajemstvím jeho síly je Neposkvrněná. Svatým růžencem žil mariánské zjevení v Lurdech a ve Fatimě.
Několik modliteb k Panně Marii:
“Maria Neposkvrněná, pros za nás, kteří se k tobě utíkáme, i za ty, kteří se k tobě neutíkají! Jsem Tvůj, Matko moje Neposkvrněná. Sama víš, jak jsem ubohý. Kráčím po okraji propasti, plný sobectví a pýchy. Když mne nebudeš držet, padnu do velkých hříchů a pak i do zatracení. Jestliže mě však neopustíš a půjdeš se mnou, já jistě, jistě nepadnu, ale stanu se velkým světcem. Všechno mohu v tom, který je mojí silou, skrze Neposkvrněnou!”
“Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko. Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já…nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví, a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla, i s celým mým životem, smrtí a věčností, cokoliv se Ti zalíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: „Ona potře tvou hlavu“ a též: „Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy“, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších, a tímto způsobem přispěl k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení. Vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli.”
“Dovol, abych Tě chválil, přesvatá Panno. Dovol, abych Tě chválil, jak nejlépe dovedu. Dovol, abych pro Tebe a jen pro Tebe žil, pracoval, trpěl, zmařil se a zemřel. Dovol, abych k Tobě přivedl celý svět. Dovol, abych se přičinil k ještě většímu, k co největšímu vyvýšení Tebe. Dovol, abych Ti zjednal takovou slávu, jakou Ti ještě nikdo nezjednal. Dovol, aby mne předháněli jiní v horlivosti o vyvýšení Tebe a já předháněl je, aby v šlechetné soutěži vzrůstala Tvá sláva stále hlouběji, stále rychleji, stále mocněji, tak, jak po tom touží Ten, který Tě tak nevýslovně povznesl nad všechny bytosti. V Tobě jediné byl Bůh nesrovnatelně víc oslaven než ve všech svých svatých. Pro Tebe stvořil Bůh svět. Pro tebe povolal Bůh i mne k existenci, odkud mám to štěstí? Dovol, abych Tě chválil, přesvatá Panno!”
Skrze Marii k Ježíši! U velkého mariánského ctitele Maxmiliána nalézáme příkladnou úctu eucharistickou, kterou vyjádřil v modlitbě: “Ty, Bože nekonečný, věčný, mě miluješ od chvíle, kdy existuješ jako Bůh, proto jsi mě miloval a miluješ vždy! I když jsem ještě neexistoval, ty jsi mě již miloval, a právě protože jsi mě miloval, ó dobrý Bože, povolal jsi mě z nicoty k existenci! Pro mne jsi stvořil nebe a souhvězdí, zemi, moře, hory a tolik řek, tolik krásných věcí, které jsou na zemi. Ale to nestačilo: abys mi ukázal zblízka, že mě miluješ s velkou něžností, sestoupil jsi s rozkoší z ráje na tuto zemi, zhanobenou a plnou slz, vedl jsi život uprostřed chudoby, námah a utrpení a nakonec zhrzený a vysmívaný jsi chtěl být pověšen na mučidla. Můj Bože, tys mě vykoupil tímto hrozným a velkodušným způsobem! A přesto, ještě s tím nejsi spokojen. Tvoje srdce nesouhlasilo s tím, že bych se měl živit jen vzpomínkami na tvou nezměrnou lásku. Zůstal jsi na této ubohé zemi v Nejsvětější Svátosti oltářní a nyní přicházíš ke mně a nejtěsněji se mnou spojuješ v podobě pokrmu Již nyní proudí tvoje krev v mé krvi, tvoje duše, vtělený Bože, proniká mou duši. Dává jí sílu a živí ji…Jaké to zázraky!”