Svatí jsou sjednocení s Bohem. V této jednotě myšlení, mluvení a jednání vyniká Panna Maria. Ve svých zjeveních logicky není v rozporu sama se sebou, a proto jedno její pravé zjevení nemůže popírat druhé.

Svatá Kateřina Labouré měla tři zjevení Panny Marie. První bylo v noci ze 18. na 19. 7. 1830 v roce 1830. V něm se dozvěděla: “Časy jsou velmi zlé.” a jaké pohromy se na celý svět valí a viděla u Panny Marie utrápenou tvář. Panna Maria sv. Kateřině ukázala na oltář a poradila, aby tam přišla ve svém trápení a vylévala si zde své srdce: “Ujistila mě, že tam vždycky dostanu potřebnou útěchu.” K druhému zjevení došlo 27. 11., tedy po čtyřech měsících, večer před 1. nedělí adventní. Panna Maria řekla: “Tato koule představuje celý svět, zvláště Francii i každého člověka zvlášť. Tyto paprsky jsou symbolem milosti, kterou rozdávám všem, kteří o ni prosí. .Drahokamy, které nesvítí, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které lidé opomíjejí prosit.” Pak se kolem Panny Marie utvořil oválný obraz s nápisem : Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme. A Kateřina zaslechla hlas: “Dejte razit medailku této podoby! Všichni, kteří ji budou nosit na krku, obdrží velké milosti. Četných milostí se dostane těm, kteří ji budou nosit s důvěrou.” Pak Kateřina viděla, jak má vypadat druhá strana medailky: písmeno “M”, nad ním kříž, postavený na příčce. Pod písmenem byla vidět přesvatá Srdce Pána Ježíše a Panny Marie, rozeznatelná podle toho, že jedno bylo s trnovou korunou a druhé probodnuto mečem. Pak vnímala hlas: “M a dvě Srdce řeknou dost.” Při třetím zjevení znovu dostala příkaz starat se o to, aby došlo k ražení medailky. Zjevení Panny Marie je popisováno obdobně jako předchozí, opět na kouli, s prsteny zářícími drahokamy a Kateřina v hloubi srdce vnímala hlas: “Tyto paprsky jsou symbolem milostí svaté Panny, jež obdrží ti, kdo o ně požádají.” 19. září 1846 proběhlo jediné zjevení Panny Marie v La Salletě. Slova “M a dvě Srdce řeknou dost.” z Ru de Bac doplňuje pláč Matky Boží a slova o překračování 2. a 3. přikázání Desatera. Kříž medailky z Ru de Bac má doplnění křížem na prsou Panny Marie v La Salletě na jehož koncích jsou kleště a kladivo připomínající lidi obrácené, co dojdou spásy a jejich opak.

Dne 11. února 1858 se v Lurdech uskutečnilo první z 18 zjevení Panny Marie Bernadettě Soubirou. Bernardata nosila zázračnou medailku z Ru de Bac. S Kateřinou Labouré ji spojuje neporušenost jejich těl po smrti. Pokud se budeme ptát, co dělat k získání Boží milosti, tak nám v Lurdy připomínají k nošení zázračné medailky modlitbu svatého růžence a pokání.

Zjevení Panny Marie ve Fatimě bylo 6. Z vidění pekla byla do růžence zavedena fatimská vložka: “Pane Ježíši uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.” Svatý růženec spojuje Lurdy s Fatimou. Duše ubohých hříšníků neprosí o milosti jak hlásá Panna Maria v Ru de Bac a podle Zjevení ve Fatimě “K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.” Tato úcta je spojena z úctou k Srdci Páně, jak zní z Ru de Bac M: “dvě Srdce řeknou dost.” Ru de Bac s výzvou chodit před svatostánek má doplnění smírnou modlitbou z Fatimy od anděla. “Nejsvětější Trojice, Otče, Synu, Duchu Svatý, v hluboké úctě se ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, duši a božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho ve všech svatostáncích přítomného Pána Ježíše Krista na smír za potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, jimiž je urážen a prosím Tě pro nekonečné zásluhy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného Srdce Mariina za obrácení ubohých hříšníků.”

Církví uznaná mariánská zjevení jsou klíčem k hodnocení dalších. Např. Medžugorje při každodenním zjevení po celá léta je podstatně odlišné od počtu zjevení zmíněných v tomto článku. Nezvyklá je i volba manželství oproti Církví více ceněného zasvěceného života, který vidíme u omilostněných osob Církví uznaných mariánských zjevení.

Svatý Maxmilián Kolbe zažil jak k branám Vatikánu pochodovali svobodní zednáři a nesli transparent: “Satan bude vládnout ve Vatikánu a papež bude jeho otrokem.” Založil Rytířstvo Neposkvrněné za účelem skrze Pannu Marii směřovat ke Kristu a Trojjedinnému Bohu. Direktář o lidové zbožnosti a liturgii kongregace pro bohoslužbu a svátosti z roku 2001 píše: “Nový podnět k rozšíření “zázračné medailky” vyšel od svatého Maxmiliána Marii Kolbeho (+ 1941) a od hnutí. která založil nebo která se od něho inspirovala. V roce 1917 totiž “zázračnou medailku” přijal jako poznávající znamení pro Zbožnou jednotu Vojska Neposkvrněné, kterou založil v Římě, když byl mladým řeholníkem řádu Menších bratří františkánů. “Zázračné medailka” stejně jako ostatní předměty kultu, není talismanem a nesmí vést k lehkomyslné důvěřivosti (Srov. LG 67, Marialis cultus č. 38, KKC č. 2111). Slib blahoslavené Panny podle kterého “osobám, jež ji budou nosit dostane velkých milostí”, vyžaduje od věřících pokorné a pevné přilnutí ke křesťanskému poselství, vytrvalou a důvěryplnou modlitbu a důsledně vedený život.”

Na https://www.hnedyskapulir.cz/historie máme: “Aktuálnost důležitosti škapulíře připomíná i svědectví sestry Lucie z Fatimy o tom, že 13. října 1917 držela Panna Maria v ruce karmelitánský škapulíř a chtěla tím vyjádřit přání, aby její nabídku a výzvu přijali všichni.” Centrálnímu místu škapulíře skrze Fatimu by odpovídal postup shodný s Ru de Bac. Fatimské děti společně slovem ani příkladem škapulíř nešířili. Škapulíř nešířila ani sestra Lucie v době, kdy byla řeholní sestrou sv, Doroty v letech 1921-1946. Její škapulířová slova jsou novinkou přicházející se vstupem do karmelitánského řádu 1948. Místo pojímání Fatimy škapulířově je lepší ji pojmout růžencově. O škapulíři chybí osvěta dle Direktáře o lidové zbožnosti a liturgii kongregace pro bohoslužbu a svátosti z roku 2001: “Odevzdávání karmelitánského škapulíře, a stejně tak i ostatních škapulířů “je třeba přivést zpět k původní vážnosti: nesmí být aktem víceméně improvizovaným, ale okamžikem pečlivé přípravy, v němž si věřící uvědomuje povahu a cíle sdružení, ke kterému se připojuje, i životních závazků, které přijímá (Kongregace pro bohoslužbu, Oběžník Směrnice a návrhy na slavení Mariánského roku č.88).”

V roce 2006 22. listopadu vyšla kniha Antonia Socciho Il Quarto Segreto di Fatima - Čtvrté fatimské tajemství. V ní se dočteme jaké jsou důvody a důkazy k přesvědčení, že Vatikán formálně nezveřejnil celé třetí fatimské tajemství v roce 2000. O neúplné informace či dezinformace není nouze. Ať jsou nejasnosti jakékoli nejpodstatnější je obětavá láska k Bohu, bližnímu a sobě. Toto je i ovoce pravé mariánské úcty a správné pochopení každého a všech mariánských zjevení.