P. Jeans-Regis Fropo píše v knize 90 otázek pro exorcistu: “Za několik let vykonávání služby exorcisty jsem přijal asi 1500 lidí, některé z nich vícekrát…” Z této bohaté praktické zkušenosti uvádí v knize část svých případů jako příklad. Nejen jeho praxe vede k řadě teoretických otázek. Tyto a podobné otázky jsou nutné alespoň zčásti každému, kdo chce plnit křestní dotaz: “Odříkáš se satana?” Kniha má předmluvu biskupa Dominika Rey, biskupa Toulon 22. února 2012. U jednotlivých otázek je zmíněno jen něco z delší odpovědi. Otázka 7 a 10 s odpovědí je celá. Jde o odpovědi podle bible a tradice.
Co je to hřích andělů? Hřích vzpurných andělů bylo to, že odmítli účast na láskyplném Božím plánu stvoření…Peklo jako stav definitivního odloučení od Boha, začalo existovat s nenapravitelným hříchem démonů. Je to “věčná smrt” nebo “druhá smrt” (Zj 21,8). Tato vzpoura uvrhla démony do definitivního stavu nenávisti vůči Bohu a celému jeho stvoření, a zvláště pak vůči člověku: “Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou” (I Petr 5,8-9)…Mohl Bůh po pádu andělů tyto vzpurné tvory zničit? Nemohl, protože tvůrčí akt Boha je definitivní: kdyby měl démony zničit musel by vykonat skutek ne-lásky, což není možné: Bůh je láska, jedině láska a nic jiného než láska!
Skutečně existují démoni? Když čteme evangelium a studujeme teologii, musíme připustit, že neviditelný svět démonů opravdu existuje, i když našim smyslům není přímo přístupný. “Dokonalost vesmíru” píše svatý Tomáš Akvinský “vyžaduje, aby v něm byly duchové bytosti.” A neříkáme snad v Krédu “všeho viditelného i neviditleného? Démoni jsou andělské bytosti, čistě duchové, nesmrtelné a nezničitelné. Byli stvořeni jako dobří, ale když radikálně a neodvolatelně odmítli Boha a jeho království lásky, stali se zlými…Démoni nemají přístup k našim nejvnitřnějším myšlenkám: ty zná jen Bůh. Přesto mohou z našich slov, gest, výrazů tváře a těla částečně odkrýt tajemství našeho srdce. Andělé a démoni mohou tedy velmi pronikavě vnímat tyto vnější projevy a z nich pak částečně odhadovat naše myšlenky a na základě toho jednat.
Je démonů hodně? Boží slovo je na toto téma výmluvné: Daniel má vidění Věkovitého, řekne o něm, že “tisíce tisíců mu sloužily a desetisíce destitisíců stály před ním” (Dan 7,10). Jan, milovaný učedník, popisuje ve Zjevení vidění obětovaného Beránka: “…Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců ‒ bylo jich na milióny a stamiliony” (Zj 5,11). Je to množství, které nelze spočítat, které nás naprosto přesahuje…Svatý Jan Damašský (676-749) tvrdí, že jich je nesčetné množství (De fide orthodoxa II,4) vícero církevních otců s ním na základě textu Zjevení souhlasí: “Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem” (Zj 12,4). Třetina andělů padla ve vzpouře, je jejich tedy velmi mnoho.
Mluví se v Bibli o démonovi? Při čtení biblických knih však zjišťujeme, že ve Starém zákoně je jen málo textů, které by výslově mluvily o postavě ďábla, i když popisují zlé události. Naopak v Novém zákoně je tato postava pod různými jmény zmiňována velmi často…”Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i (Ježíš) přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí” (Žid 2,14-15). Nebo v první listu apoštola Jana: “Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch” (1 Jan 5,18-19…Satanova porážka je jasně vyjádřena v druhém Petrově listu: “ Jestliže Bůh neušetřil ani anděly, když se prohřešili, ale srazil je a odevzdal peklu, temné propasti, aby tam byli uchováni pro soud” (2 Petr 2,4)
Není démon jen mýtus nebo symbol zla? Ďábel, který se objevuje v Písmu svatém, však není obyčejná mystická nebo symbolická postava ani personifikace zla a hříchu. Démoni jsou padlí andělé. O tom se opakovaně přesvědčujeme po celá staletí. V jednom textu lateránského koncilu z roku 1215 se píše, že “ďábel a ostatní démoni byli stvořeni Bohem od přírody dobří, ale pak se ze své vůle stali zlými. A katechismus katolické církve z roku 1992 hovoří jednoznačně č. 328: “Existence duchových, netělesných bytostí, které Písmo svaté obvykle nazývá anděly, je pravda víry. Svědectví Písma je tak jasné, jako jednomyslnost tradice.” …V evangeliích představuje uzdravování posedlých jasné znamení příchodu Božího království.
Mluví se o ďáblovi, satanovi, Belzebubovi, má snad démon v bibli více jmen? Ano nacházíme zde například tato pojmenování: Satan: Sathan v hebrejštině (Ha-Satan). Satanas v řečtině a latině…V Novém zákoně se toto jméno vyskytuje víc než třicetkrát…Také si připomeňme Ježíšovo pokárání Petra: „Jdi mi z očí, satane!…(Mt 16,23). A Pavel píše Korinťanům: “Nesmíte se totiž dát oklamat od satana. Příliš dobře jsou nám známé jeho záměry” 2 Kor 2,11. Ďábel: řecky ho diabolos, ten, který rozděluje, klade překážky, obviňuje,hanobí, pomlouvá…v Novém zákoně víc než třicetkrát…Démoni (daimonos) nebo duchové (pneumata): v řeckém slovníku nemají tyto termíny nutně negativní obsah. Když je nutné upřesňuje se o jakého ducha jde “nečistý duch” (Mk 5,2)… Zlý: …ale zbav nás od Zlého” (Mt 6,13)…A nacházíme ještě tato označení: Pokušitel (Mt 4,3; 1 Sol 3,5), vládce tohoto světa (Jan 12,31; 14,30; 16,11). Belzebub, kníže démonů (Mt 12,24) Beliár nebo Beliál, bezcenný (2 Kor 6,15), žalobce (Zj 12,10-11), svůdce (Gn 3,3; Zj 12,9; 20,8) lhář (Jan 8,44), vrah (Jan 8,44; Žid 2,14)
Která zvířata v bibli symbolizují ďábla? Nejznámějším zvířetem, které najdeme, je samozřejmě proslulý had z knihy Genesis (Gn 3,1-5). Ale ďábel je také “řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout” (1 Petr 5,8). A konečně je tu také drak ze Zjevení. “Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem (Zj 12,3-4). A o něco dále stojí v knize Zjevení: “Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak ‒ starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země ‒ byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním…Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví (Zj 12,7-9.17). Dá se tedy říci, že jsme byli varováné, co je zač…
Proč démoni pronásledují člověka a stvoření? Démon může zaútočit na člověka jen s Božím svolením. Využívá naše přirozená citová hnutí, slabosti našeho těla a svody světa. Démon nás svádí ke hříchu. Všechny hříchy ovšem nejsou výsledkem démonického útoku…někdy je příliš snadné svádět vinu na démona!…Démon se snaží škodit co nejvíce, a to všemi prostředky. Nenávidí Boha a člověka stvořeného k jeho obrazu…Běda však zemi a moři, neboť ďábel sestoupil k vám s velikým hněvem, protože ví, že už má jen málo času“ (Zj 12,12). Svatý Augustin učí: “Ďábel by nám chtěl velmi často uškodit, ale nemůže, protože jeho moc je podřízena jiné moci (Výklad žalmu 8).” A dále: “S těmi, kteří nedělají, co Bůh chce, si dělá, co chce” (De divinatione daemonum VII). A svatý Ambrož ujišťuje: “Ďábel se bojí vrátit se a znovu nás pokoušet, pokud jsem odolali, protože je mu odporné být znova přemožen.”
Proč dovoluje Bůh satanovi pokoušet člověka? Podívejme se například na biblický příběh Joba. Bůh dovoluje, aby démon Joba trápil, ale klade určité podmínky a stanovuje hranice. Job zkoušený démonem se učí hledat sílu v trpělivosti, pokání, pokoře, naději a důvěře v Boha. Bůh tedy démonovi jeho působení dovoluje, aby tím očistil a posilnil srdce a prověřil naši lásku: tento stav nazýváme duchovním zápasem…”Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít, a sílu, jak ji snášet (1 Kor 10,13). Démon je jako rozmarná žena, píše sv. Ignác z Loyoloy, jestliže mu povolíme, bude čím dál útočnější; když odoláme, už si netroufne na nás znovu zaútočit. Je jako “spoutaný pes”. Ze své zkušenosti mohu konstatovat, že útoky démona mohou silně přispět k tomu, aby se člověk vzdálil hříchu, posílil se duchovním bojem a vyrostl ve víře, naději a lásce, a tedy ve svatosti. “Lidé v moci ďábla mohou ze svého stavu vytěžit dvojí užitek”, vysvětluje svatý Jan Zlatoústý, “mohou se jednak stát svatějšími a jednak již nyní na zemi napravují své hříchy, místo aby je museli napravovat po smrti v očistci.”
Jak démon na člověka útočí? Démoni mohou na člověka působit různými způsoby a v různé intenzitě. Papež Pavel VI. v roce 1972 při generální audienci 15.11, uvádí: “Víme že tento temný a znepokojující duch skutečně existuje a že se strašnou vychytralostí stále jedná. Je to skrytý nepřítel, jenž zasévá omyly a násilí do historie lidí.” Nejčastěji útočí skrze pokušení založené na naší lidské křehkosti. Satan ví, jak svést člověka, když mu ukazuje blýštivý a žádoucí svět úspěchu, moci, peněz, poct, potěšení a slávy (viz 1 Jan 2,16). Aby omyly a zlo prošly bez povšimnutí, mísí je s trochou pravdy: “vždyť i satan na sebe bere podobu anděla světla (2 Kor 11,14).”Dále útočí skrze vážnou svázanost: ta se týká těch, kdo se pravidelně oddávají těžkým hříchům nebo vědomě uzavřeli smlouvu se satanem. V takových případech lze mluvit o poutech se zlým duchem. V naší odkřesťaněné společnosti je to pravděpodobně případ velkého množství lidí, kteří si ani neuvědomují, že jimi démon manipuluje. Toto působení démona můžeme označit jako “mimopřirozené”. Démon působí na naše smysly, představivost, na naše vášně a city. Působení se projevuje všemi možnými potížemi rázu tělesného, psychického a vztahového, které narušují rovnováhu osobnosti. Když má působení Zlého určitý přetrvávající charakter, můžeme hovořit o nadvládě zla, ďábla či démona; budu tyto pojmy užívat ve stejném významu bez ohledu na příčinu zatížení. Působení démona můžeme rozpoznat také v touze dělat zlo: je to sadistické potěšení trýznitelů, kteří pokořují a mučí nevinné oběti; destruktivní totality 20. století, nacismus a komunismus, současný ničivý vliv sexuálního průmyslu a pornografie, kult vlády peněz, politické totality všude po světě. Ale démon se přesto nedokáže dostat na úplné dno naší duše, do svatostánku naší osobnosti, kam může vstoupit jen Bůh.