Tridentská i NOM liturgie nás vyznáním víry vrací k nicejskému a I. cařihradskému koncilu. Toto je součástí vyznání víry dle Pia IV. v závěru tridentského koncilu. Vydal bulu Iniunctum nobis 13.11. 1564 o formě přísahy vyznání víry: “Nám uložený úřad apoštolské služby vyžaduje, abychom to, co všemohoucí Pán ráčil vdechnout svatým Otcům shromážděným v jeho jménu k prozřetelnému řízení jeho církve, bez váhání spěchali následovat k jeho chvále a slávě. Když tedy podle rozhodnutí tridentského koncilu všichni, kteří do budoucna budou stát v čele katedrálních a vyšších kostelů, kteří budou držet dignity, kanonikáty nebo jakákoli jiná církevní obročí spojená s péčí o duše, budou povinni učinit veřejné vyznání pravé víry a slíbit a odpřísáhnout, že setrvají v poslušnosti římské církvi, My si přejeme, aby totéž zachovali také řeholníci v klášteřích, konventech, domech a na jakýchkoli jiných místech řeholníků, ať by byli z kteréhokoli řádu, i vojenského, a ať by nesli jakékoli jméno nebo označení.

A aby nikdo nepostrádal Naši péči o to, aby bylo všemi jednotně skládáno vyznání jedné a téže víry a aby všem byla známa jeho jediná a jistá forma, nařizujeme, aby tato forma, takto označená, byla vyhlášena a ve všech národech přejata a zachována všemi, jichž se to z rozhodnutí koncilu týká, jakož i výše řečenými osobami, a z apoštolské autority tímto listem přísně nařizujeme, aby se pod tresty stanovenými tímto koncilem pro přestupníky slavnostně vyznávala víra jen podle této a žádné jiné formy, a to následujícího obsahu: Já N.N., pevně věřím a vyznávám vcelku i jednotlivě všechno, co je obsaženo ve vyznání víry, jež svatá Církev římská užívá, totiž: Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha. Zrozený ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha Svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otce i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Pevně uznávám a vyznávám apoštolské i církevní tradice i ostatní řády a ustanovení této Církve. Rovněž uznávám Písmo svaté podle smyslu, který držela a drží svatá Matka Církev, jíž přísluší o pravém smyslu a výkladu svatých Písem rozhodovat, a nikdy ho nebudu užívat a vykládat jinak než podle jednomyslného souhlasu Otců.

Rovněž vyznávám, že Ježíšem Kristem, naším Pánem. bylo vpravdě a ve vlastním smyslu ustanoveno sedm svátostí Nového zákona, jež jsou nutné ke ke spáse lidského rodu, třebaže nejsou všechny potřebné každému člověku, totiž křest, biřmování, eucharistie, pokání, poslední pomazání, kněžství a manželství, které udělují milost a křest, biřmování a kněžství nelze bez urážky Boha opakovat. Uznávám a přijímám katolickou Církví uznané a schválené obřady pro slavnostní udělování všech výše jmenovaných svátostí.

Přijímám a uznávám vcelku i jednotlivě všechno, co bylo na svatém koncilu tridentském definováno a prohlášeno o hříchu prvotním a ospravedlnění.

Rovněž vyznávám, že ve mši je Bohu přinášena pravá, vlastní a smírná oběť za živé i zemřelé a že v nejsvětější eucharistii je pravdivě, skutečně a podstatně přítomno tělo a krev spolu s duší a božstvím našeho Pána Ježíše Krista a že dochází k proměně celé podstaty chleba v tělo a celé podstaty vína v krev, již katolická Církev nazývá přepodstatněním. Vyznávám, že též pod jednou způsobou je příjímán celý a úplný Kristus a pravá svátost.

Pevně držím, že existuje očistec a že duším v něm drženým je možné pomáhat přímluvami věřících. Stejně tak věřím, že svaté, kteří spolu s Kristem kralují, máme uctívat a vzývat, že oni se za nás modlí k Bohu a mají být uctívány jejich ostatky. Pevně vyznávám, že je třeba mít a uchovávat obrazy Krista a Bohorodičky vždy Panny a ostatních svatých a prokazovat jim náležitou čest a úcta. Právě tak vyznávám, že Kristus předal své Církvi pravomoc udělovat odpustky a stvrzuji jak užívání těchto odpustků je pro křesťanský lid velmi spasitelné.

Svatou, katolickou a apoštolskou Církev římskou uznávám za Matku a Učitelku všech církví a biskupu římskému, nástupci blaženého knížete apoštolů Petra a náměstku Ježíše Krista slibuji a přísahám pravou poslušnost.

Právě tak uznávám a vyznávám bez jakékoliv pochybnosti všechno ostatní, co bylo stanoveno, vymezeno a prohlášeno posvátnými kánony a ekumenickými koncily, zvláště pak svatým koncilem tridentským a současně všechno, co by tomu odporovalo a jakékoli bludy Církví zavržené a odsouzené také já odsuzuji a zavrhuji.

Já, N.N., slibuji, zavazuji se a přísahám, že tuto pravou katolickou víru, mimo níž nikdo nemůže být spasen, kterou tímto dobrovolně vyznávám a pravdivě držím, budu až do posledního dechu života s pomocí Boží co nejpevněji držet a vyznávat a nakolik bude na mně, budu pečovat o to, aby od mých podřízených nebo od těch, o něž péče mi byla v mém poslání svěřena byla držena, vyučována a hlásána. Tak mi dopomáhej Bůh a tato svatá evangelia Boží.
Chceme pak, aby tento list byl obvyklým způsobem přečten v Naší apoštolské kanceláři. A aby všem byl snáze seznatelný, aby byl vepsán do jejího kvinterna a rovněž, aby byl vytištěn.

Nikomu z lidí nechť tedy vůbec není dovoleno tento list vzešlý z Naší vůle a příkazu napadat nebo odvážit se opovážlivě mu odporovat. Kdyby se o to však někdo pokusil, nechť si je vědom, že propadne hněvu všemohoucího Boha a jeho blažených apoštolů Petra a Pavla.
Dáno v Římě u svatého Petra roku vtělení Páně tisícího pětistého šedesátého čtvrtého, 13. dne měsíce listopadu v pátém roce Našeho pontifikátu.

Na tyto požadavky z buly Pia IV. navazuje protimodernistická přísaha Pia X. https://tradice.net/2013/11/2013-11-16/#gsc.tab=0

Při návštěvě katedrály v Tridentu si můžeme všimnout na místě, kde byly oznamovány dekrety tridentského koncilu upomínky na návštěvy papeže Pavla VI. a Jana Pavla II. na těchto místech. Pontifikát Františka I. si dosud nenašel cestu do Tridenta a neobnovil požadavek na vyznání víry z konce tridentského koncilu ani protimodernistickou přísaha sv. Pia X. ačkoli je to velmi, velmi potřebné.