Před koncilem to bylo všechno v latině a lidé tomu nerozuměli… To, jak je to značně nepravdivé ukazuje běžný předkoncilní zpěvník. Cyrilometodějský kancionál ve svých vydáních má písně české s větším počtem slok než pokoncilní. Proč tomu tak je? Je to proto, že k většímu počtu modliteb kněze při tradiční latinské liturgii lid zpívá a tím se modlí více slokami písní. O dvě sloky více na úvod, o dvě sloky navíc obětování. O jednu sloku může být před a po proměňování při tichém modlení kněze kánonu latinsky. Lid tak přezpívá až o 6 slok české písně při tradiční latinské mši než při NOM liturgii výhradně v češtině. Cyrilometodějský kancionál má i dvojjazyčný text latinsko-český neměnné části mše svaté umožňující porozumění všem, kdo umí číst v češtině.

Rozšířené užití českého jazyka popisuje CM kancionál z roku 1957 takto v pokynech pro recitovanou mši s lidovým zpěvem v bodu 3: “Předčitatel čte hlasitě proměnlivé části (česky)”. Pro předčitatele je užita zkratka P. Písmeno “V” je užito pro věřící. V češtině se mohla takto s předčitalem konat mše sv., kdy se v češtině modlí žalm 42 na úvod, vyznání hříchů (Confiteor) a další části jako Gloria, Credo, Pater noster a Agnus Dei. Konkrétně je toto ukázáno na textech k Nejsvětější Trojici s úryvky Písma svatého a dalších částí v češtině. Umývání rukou s žalmem 25 se společně s kánonem koná potichu knězem latinsky. Tato varianta bohoslužby se dnes při tradiční liturgii obvykle nekoná a z této nezvyklosti je i možnost považovat toto za nesprávné. Nikdy to nebylo zrušeno v následných vydáních cyrilometodějského kancionálu. Tato varianta cyrilometodějského kancionálu odpovídá dialogové mši sv., která nebyla v Římě v době před II.Vatikánským koncilem ani přikázána ani zakázána.

Pokoncilní zpěvník má text latinské mše svaté. Proč tam tento text je, když byla latina koncilem zrušena? Latinský text text je tam proto, že i po II. Vatikánském koncilu má být latina užívána. To, že tomu tak obvykle není je opak toho, že dle textů II. vatikánského koncilu, konstituce o liturgii čl. 36 a 54 má být hlavní bohoslužebný jazyk latina.

Nelze tvrdit, že v předkoncilní době byla čeština zcela opuštěna, protože se používala nejen ve mši svaté. Agenda z roku 1920 schválená Římem má při udělení křtu jako jazyk latinu, češtinu a němčinu. Pouze v latině jsou např. exorcismy.

To, co nastalo v pokoncilní době s opuštěním latiny a přechodem na jen národní jazyk je defekt, který lze napravit pouze návratem k běžnému užívání latiny v liturgii.