Kardinál Burke vychází z hereze a vede k herezi, protože slouží pokoncilní NOM liturgii. Tak to platí dle http://www.ikatolici.cz/bohosluzby/ : “Neúčastníme se mše sloužené dle nového mešního řádu (NOM), který byl vytvořen nepřáteli katolické Církve za účelem jejího poškození, na němž se nechceme podílet. Tento obřad vychází z hereze a vede k herezi a ve většině významných aspektů se shoduje s obřady protestantů.” Dále čteme: “Když král Jindřich VIII. v 16. století odpadl od katolické Církve a založil anglikánskou sektu, snažil se odvést od pravé víry i své poddané. To se mu dlouho nedařilo, věřící se nechtěli katolické víry snadno vzdát. Významný odpad nastal teprve když Thomas Cranmer (1489–1556) provedl liturgickou reformu („lex orandi, lex credendi“)…Z tohoto výčtu je naprosto zřejmé, že změny, které provedl Cranmer a které měly značný podíl na odpadu Anglie k protestantismu a změny, které přinesl misál Pavla VI. v roce 1969, jsou prakticky totožné. Praxe potvrzuje, že totožné jsou a budou i důsledky – odpad velkého množství lidí od katolické víry.”

Ve výčtu změn je chyba, jak Cramner odstranil Poslední evangelium z liturgie. Cranmer zemřelý 1556 je nemohl odstranit, protože je do liturgie zavedl až Pius V. s misálem roku 1570. Ve změnách anglikánů chybí, že anglikáni vypouští jmenování papeže ve mši svaté a na jeho místo nastupuje král https://archive.org/details/bookofcommonpraycs00chur/page/206/mode/2up . Papeže vypouští též protestanté a pravoslavní. Pravoslavní jmenovali papeže v kánonu mše sv. až do schismatu roku 1054. Toto liturgická zjištění jsou pro někoho z pravoslaví důvodem konverze ke katolicismu. Podobné konverze nastávájí u anglikánů a protestantů přesto, že praktikovali nekatolickou liturgii. Čím byl král Jindřich VIII. a Thomas Cranmer před zavedením anglikánského obřadu? Byli účastníky tradiční katolické liturgie.

Při vnějším praktikování tradiční katolické liturgie vzniká hereze anglikánů. Při vnějším praktikování tradiční katolické liturgie vznikly hereze Luthera a protestantů, Husa a husitů, starokatolíků a zakladatelů církve československé. Modernismus odsouzený Piem X. vznikl při sloužení tradiční liturgie a za sloužení tradiční liturgie vznikl i NOM misál vytvoření Bugnimim a schválený papežem Pavlem VI. Kniha Denzinger obsahuje různé bludy těch, kdo sloužili výhradně tradiční liturgii. Tyto bludy nevznikly jako ovoce tradiční liturgie, ale při ní. Nejsou běžné ani ojedinělé. Je nutné připustit, že při současném praktikování tradiční liturgie mohou vznikat bludy a být o této možnosti přesvědčen i do budoucna. Účastníci tradiční liturgie přichází z NOM obřadu. Jsou nutně heretici a až tradiční liturgie je hereze zbaví?

Alfredo kardinál Ottaviani a Antonio kardinál Bacci 5. června 1969 v Breve Esame Critico del Novus Ordo Missae: “Jak dostatečně ukazuje připojený kritický rozbor, byť i velmi stručný, dílo vybrané skupiny teologů, liturgiků a duchovních správců, Nový mešní řád se svými novými prvky, které napovídají nebo skrytě obsahují velmi různé významy nápadně odchyluje v celku i v jednotlivostech od katolické teologie mše svaté, jak byla formulována na XXII. zasedání Tridentského koncilu, který definitivně stanovil kánony obřadu a postavil tak nepřekročitelnou hráz proti všem bludům, které by mohly narušit integritu tohoto Mysteria.” Kardinál Ottaviani a Bacci a skupina, za niž mluvili, má závěr o větším počtu heretiků po zavedení NOM liturgie. To potvrzuje pokoncilní stav věcí. Netvrdili ovšem, že každý kdo bude sloužit NOM bude heretik. Sami jsou toho dokladem. I přes osobní sloužení NOM liturgie se nestali heretiky a neodvolali svá slova, jak NOM obřad povede k zvýšení herezí. NOM liturgie zvyšuje možnost hereze podobně jako auto s ojetými pneumatikami. Na vzorných pneumatikách lze havarovat a podobně při tradiční liturgii vznikají bludy.

Poukazování na liturgické hereze není jedinou ctností potřebnou pro katolického křesťana. U liturgického horlitele si všímáme jakou má víru, naději a lásku podle ctností božských a podle ctností hlavních zda je moudrý, statečný, spravedlivý a umírněný. U liturgického horlitele si všímáme zda vykazuje ctnosti opačné hlavním hříchům a zda není pyšný, závistivý, hněvivý, smilník, lakomec, smyslný obžera nebo lenoch. Stále platí nebezpečí viděné prorokem Izaiášem 29,13 připomenuté v Novém zákoně Spasitelem v Mt 15,8: “Tento Lid mě ctí ústy, ale srdce jeho je daleko ode mne.” Nemělo by se zapomínat na to, co je v konstituci o liturgii II. Vatikánského koncilu čl. 9 “Posvátná liturgie nevyčerpává všechnu činnost Církve. Dříve než mohou lidé přistoupit k liturgii, potřebují být povoláni k víře a obrácení: „Jak ho mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni?“ (Řím 10,14-15). Proto Církev hlásá zvěst spásy nevěřícím, aby všichni lidé poznali jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista, aby se odvrátili od svých cest a činili pokání.”